Diskuze : Hlavní : Šátky, klokanky a ostatní nosítka

Zkušeností s řečmi kupa, odnosila jsem tři děti. To první se ani jinak přepravovat nedalo, jinak řvalo a řvalo a řvalo. Kupodivu nikdo nepindal, když řvalo v kočáru, ale všichni pindali, když řvalo v šátku

Utkvěla mi fyzioterapeutka, když mi kladla na srdce, že dítě potřebuje volný prostor, aby se mohlo rozvíjet, tak ho nemám mačkat v šátku. Checht, na volném prostoru leželo jako asymetrická placka a řvalo až do modra, nějaký rozvoj ho vůbec nezajímal. Tak se holt nosilo. Ty seš s ním furt, ty poznáš, co mu dělá dobře.

Odpovídala jsem podle nálady a sil.

Libiku, jo, já to taky brala, že venku...doma si myslím, že nikdo asi nenosí 2 leté dítko celý den...jako mimino jsem nosila pomalu celé dny, jinak v postýlce i kdekoli doma odložený ječel sotva jsem ho nechala na chvilku samotného...ale třeba venku v kočárku byl spokojený, koukal kolem a dobrý...a za začátku to bylo jediné místo, kde přes den spal, doma v postýlce byl ochotný přes den spát až po tom 2.roce a v necelých 3 přestal spát přes den úplně... takže do 2 let spal přes den (po obědě) jedině venku v kočárku, nejdřív jenom v jedoucím, později už se nechal odstavit na zahradě, ale musel být venku na vzduchu, v létě v zimě... No a doma musel být prostě tam, kde já a tak do toho roku se skoro nedal odložit ani tam, kde na mě viděl, pak už to bylo lepší, dala jsem si ho třeba do židličky vedle kuchyňské linky (měli jsme takovou tu polohovací židličku od Chicca, co šla různě naklápět a polohovat, takže tam mohl být i když ještě sám neseděl...

Tino, byla řeč o tom, že venku se mi to zdá super, ale doma, že bych asi pocítila potřebu, aby mě mládě nehřálo 24 hodin denně

Dělala bych si, co bych chtěla. Naše první dítě řvalo (ne brečelo, řvalo), kdykoli kdy nejedlo, poloha byla úplně jedno. Nesnášelo pobyt venku. Kolik já dostala venku dobrých rad, co vše mám udělat, aby nebrečelo. Výsledek byl, že jsme ven do cca půl roku chodili jen na technické procházky, doktor, úřady, pošta, obchod (obchod co nejmíň).

Mám dvouletou dceru a ta buď dojde pěšky nebo ji vezmu do kočáru, pokud by to bylo na dýl. Ale zakladatelka sice tvrdí, že na šátek si dítě nezvykne, ale na druhé straně si stěžuje, že se musí tahat s dvouleťákem. Proč ho tedy nedá do kočáru? Buď ho nemá nebo v něm kluk nechce být, protože je zvyklý se nosit. Já proti svátkům nic nemám, ale od určitého věku už ta neustálá blízkost matky nutná není.