Názory k dotazu Je rozvod správná volba?

Dobrý den, s partnerem jsme téměř tři roky a náš problém tkví v jeho lenosti. Kvůli neočekávanému výskytu nemoci, jsme se museli začít pokoušet o miminko, protože mi lékaři dali rok na to, abych otěhotněla, protože by to v budoucnu už nebylo možné. Miminko se nám po půl roce snažení povedlo a teď jsem dva a půl měsíce v očekávání. S mojí maminkou jsme kvůli tomu na ostří nože, takže spolu bydlíme u jeho rodičů už několik měsíců. Mám snahu neustále hledat jakékoliv podnájmy, ale pro něj jsou buď podezřele levné, nebo moc drahé nebo bez rekonstrukce, nebo s tím a tamtím. Hledá prostě tísíce výmluv, proč bychom se neměli stěhovat. Nedokáže pochopit, že situace, ve které se nacházím pro mě to není úplně jednoduché a on mi nedokáže být oporou. Vlastní máma se mnou nemluví, neustále se musím omezovat, kvůli jeho rodičům, protože bydlet pod jednou střechou přináší tísíce dohadů o tom, proč vařím tak a ne jinak, proč jsem to uklidila sem, když to patří tam, proč Tomáškovi žehlím tohle tričko, když ho má na doma a jiné a jiné... Jsem už unavená, mám nervy na pochodu a mám strach o to malé, protože stres, ve kterém se nacházím není pro mimi zrovna ideální. Partner mi ale oponuje tím, že nevím co společné bydlení obnáší, ale už dva roky mi slibuje společné bydlení. "Zadělávat" na mimčo jsme měli už ve vlastním a to jsme propásli. Nevím už co mám dělat, abych ho donutila se konečně pustit máminy zástěrky a naučit ho zodpovědnosti. To dítě, které nosím pod srdcem není jen moje zásluha a domnívám se, že i on by se měl konečně postavit na vlastní nohy a začít se chovat jako budoucí otec a hlavně dospělý chlap. Několikrát jsem s ním už mluvila o tom, že už se těším až se odstěhujeme, a že bych si přála konečně bydlet sama s ním, abychom si mohli užívat těhotenství jen ve dvou, ale vždycky to dopadlo hádkou o tom, že nevím kolik co stojí. Prosím, jsem už vážně v koncích a netuším co by ho víc kromě mimča přimělo k tomu, aby se osamostatnil.

Hezký večer všem,i já mám stejný problém.Je mi 30let a mám o 5 let mladšího přítele.no,vlastně mi přijde,jako by mu bylo 60 a to nejlepší už měl dávno za sebou.Nebo se tak aspoň chová.Jsme spolu pátým rokem a už tři roky ho prosím o trochu víc lásky,aby si mě víc všímal,a jak píšete Vy,žádné pohlazení,doteky,sex...prostě nic.já mám z prvního manželství dvě děti a s přítelem máme měsíčního chlapečka.Je vůbec zázrak,že jsem otěhotněla,dalo mi to přemlouváního,aby se semnou miloval.Je mi pořád smutno,cítím se,jako bych žila sama,ale nemám chuť si hledat někoho jiného,stále ho miluju.Mluvíme o tom pořád do kola,ale úplně zbytečně,nijak to neřeší,ba naopak,já jsem ta,co pořád ustupuje,protože by jsme se jen hádali a na to už nemám sílu.Úplně vím,jak vám je....

mam stejny problem jako ty ale v nasem vzthu jsem ta chladna ja.manzela miluji ale nepotrebuji k tomu dotyky casty sex atd.manzel se chc rozvest a to mame male deti.nechapu ho stejne jako ty asi nepochopis sveho manzela.je jenom skoda ze tim vsim trpi deti

co??????? nevěra je těžké provinění proti partnerovi a manželovi. Největší humus na světě...jak může někdo říct, že je to přirozené??? Stydím se za také stupidní názory... Víte jak tím trpí děti???!! Ptali jste se někdy na jejich názor na nevěru??? Ani to nedělejte. Zničili byste je. Každý, kdo je nevěrný je obyčejný zrádce!!!!!

Mám podobný problém, pouze s tím rozdílem, že s přítelem jsme se nemilovali již 3 roky, v podstatě od té doby, kdy se dozvěděl, že čekám miminko. Také mě nepolíbí, nepohladí apod.I já se cítím frustrovaná, nemám žádné seběvědomí, připadám se nepřitažlivá. Přítel o tom se mnou nechce mluvit, navrhovala jsem i poradnu, ale bezvýsledně.