• |
28.5.2004 14:15:11
Vážená paní magistro,
mám dcerku, které v červenci budou čtyři roky. Od miminka na mě byla dost fixovaná a já se nemohla nikam vzálit, aby to proběhlo bez jejích slziček. K jiným lidem, i když je znala, nikdy nechtěla hned jít, možná za delší dobu, až se rozkoukala. Zřejmě to bylo tím, že se mnou trávila většinu času, neboť "hlídací" babičky bydlí od nás přes 80 km daleko a hlídání si moc neužily. V září 2003 nastoupila do MŠ a já měla velké obavy jak to "beze mne" zvládne. Dcera mě však mile překvapila a do MŠ chodí velice ráda. Má tam své oblíbené kamarádky a také o jedné paní učitelce stále mluví. Je pravda, že hlavně ze začátku, vždy při vstupu do třídy, si dávala ručičku před obličej, styděla se a rychle vyhledala kamarádku. Nyní se již tolik nestydí, při vstupu do místnosti ale na učitelku moc nereaguje a jde zase hned ke kamarádce. A tak to jde každý den. Učitelka mě upozornila, že dcera mezi dětmi s komunikací problémy nemá, normálně si hrají, ale s uč. se moc bavit nechce, dokonce ani s tou její oblíbenou. Např. když se chce napít a nemá nalitý čaj, místo aby poprosila uč., pošle jiné dítě se vzkazem. Bylo mi doporučeno, abych s ní navštívila dětskou psych. poradnu. Co si o tom myslíte Vy? Mám poslechnout nebo dát dceři ještě čas. Nerada bych něco zanedbala, ale na druhou stranu ji nechci zbytečně stresovat. Pravda ovšem je, že jiné děti v MŠ, jak pozoruji, jsou daleko komunikativnější než dcera. I když např. v obchodě dokáže laškovat s úplně cizím člověkem... Předem děkuji za odpověď Kateřina |
Další akce nalezte zde
Další recepty nalezte zde
(C) 1999-2024 Rodina Online, všechna práva vyhrazena.