Názory k dotazu Bydlení s tchánovci

Dobrý den všem, chci se s Vámi poradit ohledně jednoho vážného životního tématu bydlení s tchánovci. Prosím poradte, podělte se o Vaše zkušensoti, s přítelem jsme spolu už přes tři roky, nyní ještě bydlíme v bytě, ale do budoucna (cca 5 let) se budeme muset stěhovat k jeho rodičům na dům, kde má vlastní patro, dům je bohužel starý,a prozatím od rodičů, a vůbec se mi to tam nelíbí,ani prostředí ani důmů, o všech větších rekontrukcích se budeme muset s rodiči radit. Otec je starý konzervativní a ubrblaný, nemá rád změny a tvrdí, že my bychom se měli přizpůsovat, tchýně už mě umírněnější, často i otce zpracuje, ale já už nyní cítím problémy,když řekneme, že se tam chceme něco jinak, hlouposti,(zvlášt posezení na zahradě) cítím z nich uraženost,po chvíli to přejde, ale cítím už nyní napjatost, tchýni mi říká, že s otcem to tak je, že ho mám ignorovat.Ale já cítím,že to tam psychicky nezvládnu, mám ráda své soukromí, zařídit si vše dle sebe, uvědomuji si jejich jiné životní styly a názory. Prozatím jsme bezdětní, ale dítě plánujeme, jeho rodiče jsou v důchodu, čili neustále za zadkem, hlavně na společné zahradě,chodím nám neustále sdělovat, co vypěstovali atd. vadí mi jejich neustále hloupé a každodenní řeči o tom stejném(zahrada slevy v obchodě), obávám se také, jak se děti narodí, vztahy se zhorší. Vím, vše že si stanovit pravidla předem, ale jak to chcete řešit se starými rodiči, když oni za chvíli už zapomenout co jsme si například stanovili. Hlavně mi vadí, jejich špína všude na domě (špinavé kliky, vypínače), jak jim to citlivě sdělit, přítel sice stojí za mnou, ale zase říká, že jsou staří atd. dále se obávám, jak to bude, když se o ně budume muset starat, atd. Co mi radíte, jít do toho nebo ne? přítel z té myšlenky bydlet tam neustoupí, nebude bydlet v byte, je tam zahrada vhodné pro dítě atd.a já do budoucna nechci stát mezi ním a rodiči?děkuji za názory

Máš naprostou pravdu,co radíš Lindě.Mám bohužel skoro stejnou zkušenost akorát,že o mého chlapečka jako babi nemá zájem kvůli mě,jen co dělám špatně,že je hubený,jak ho strojím,no prostě jen hledá chyby a pomlová mě.Jak ona vychovávala děti atd.Je to fakt peklo!!!Sotva vytáhnu paty už by tady byla za manželem a vyzvídala.Neustále za ním leze a cpe negativní názory.Takže hrůza.Radka.

chci se zeptat bydlim s tchyni ktere je 80 let vse musi mit podle sebe bydlim s nimi 14 let deti mi nepohlidala jsem s nimi doma stale doma je to pry moje prace oni byly zvykly hospoidarit a jinou praci neuznavaji a nemuzem si udelat nic podle sveho ona s nami potom vubec nemluvi ani s detmi .JA uz nemam silu se porad pretvarovat a nic n me nebavi mam chut odejit a se vsim skoncit . prosim poradte co mam delat

...presne to co pises Ivanko ty se deje s mym zaludkem...moje situace se jiz zmenila a ja uz s "tchanovci" bydlim ale porad nevim jak si to v te hlave prebrat...kazdopadne rodina je rodina a mit kolem sebe ty nejblizsi-at uz moje nebo meho pritele a treba jednou manzela :-) - tak nad to asi neni...kort pokud se prihodi v zivote veci na ktere clovek nechce a nedokaze byt sam.... uvidime... zatim je to jak na houpacce - jednou jsem nadsena jindy chvili lituji... ale pracuju na tech nejlepsich vztazich v ramci moznosti...

Milá Lindo,
plně souhlasím s Evou i panem doktorem. Jsem v podobné situaci, jen zatím odolávám. Moje tchýně je moc hodná ženská, ale bohužel moc fixovaná na mého manžela. Tím spíš, že žije sama a se svojí dcerou a její rodinou se nestýká. Hrozně ráda by bydlela s námi a plánuje, že se nastěhujeme do jednoho domku. Já se toho bojím, protože bychom absolutně přisli o jakékoliv soukromí. Moje máma bydlí 5 minut od nás a když chceme, navštívíme se nebo si zavoláme, ale nikdy k nám zbytečně nechodí. A taky by s námi nechtěla bydlet, protože ví, že by to vedlo ke konfliktům. Tchýně k nám několikrát denně volá, a to většinou kvůli úplným nesmyslům. Radši si nepředstavuji, co by bylo, kdyby bydlela s námi. Jednou se mne zeptala, jestli bych chtěla bydlet s ní a když jsem řekla, že si nejsem jistá jestli by to byl dobrý nápad, byla z toho jen uražená. Ona se moc ráda stará a já to cením, ale na druhou stranu mám ráda klid a soukromí a také svoji nezávislost. Teď je to ještě o něco horší, protože čekáme mimčo a tak se o nás stará dvakrát tolik. Jsem moc ráda, že nám finančně vypomůže a těší se jak bude vnouče hlídat, ale už jsme měli spoustu konfliktů ohledně starání se o dítě. Ona rodila naposledy před 30ti lety a podle toho mi radí. Ve spoustě věcí se neshodneme a obě se pak jen trápíme. Například vození dítěte v autosedačce. Ona je zásadně proti. Děti se prý vždycky vozili v náruči. Co dodat? Já snáším těhotenství velmi dobře a tak chodíme na procházky a děláme věci stejně jako dřív, samozřejmě s mírou a opatrně, ale je nám tak fajn. Jenže ona mne pořád peskuje, že bych tohle neměla a tamto taky ne. Nejradši by mne viděla doma na posteli. Bohužel, když se ohradím proti čemukoliv, naštve se a pak si stěžuje manželovi, že jsem zlá. A to jsem velmi mírná a opatrná, abych jí neublížila. Je dost přecitlivělá. Hodně jsem se rozepsala, ale snad Ti to aspoň trochu pomůže se rozhodnout. Vždycky se říkají vtipy o tchýních mužů, ale pro ženu je dle mého názoru tchýně vždy horší. Je to asi tím, že muž chce mít pohodlí a k tomu se jeho matka snaží přispět, aby si ho připoutala. Jenže pak to dojde tak daleko, že je mezi dvěmi ženskými jako mezi dvěmi mlýnskými kameny a ke klidu v rodině to nikterak nepřispěje. Držím Ti palce, aby vše vyšlo a jestli chceš, tak klidně napiš (beana@centrum.cz). Já budu odolávat jak jen to půjde:-))) Katka