Názory k dotazu Strach z těhotenství

Ahoj Hanko,
doufám, že ti alespoň trošku pomůže to co ti napíšu. Stejně jako ty jsem se těhotenství a porodu strašně bála a myslela jsem si, že je to tak příšerná záležitost, že to nemůžu přežít a druhá věc byla, že jsem se bála toho, co by se stalo, kdyby třeba miminko nebylo zdravé. Jednoduše jsem si myslela, že bych to nezvládla.
Nakonec jsem se rozhodla, že do toho půjdu, protože na druhou stranu ve mě někdy hlodal červíček, že zase bez dětí být nechci a manžel (je mu 34) už si děti přál. Bylo to na něm vidět, i když o tom třeba moc často nemluvil. Teď ti můžu říct tohle. Teď mám na celou záležitost úplně opačný názor. Prožila jsem úžasné těhotenství, které proběhlo naprosto bez problémů a bylo to moc hezké období, kdy jsem si toho drobečka moc a moc zamilovala. Přicházelo to s tím jak miminko rostlo a bylo vidět a cítit jak se v břiše hýbe apod. Porod byl naprosto přirozená záležitost a proběhl také zcela bez problémů. Žádné příšerné bolesti a celkem to trvalo 3,5 hodiny a z toho pouze 1,5 hodiny už přímo samotný porod a můžu ti říct, že když to srovnám například s vrtáním zubu, tak to vrtání zubu je horší :-D. Takže žádné drastické historky, které jsem měla možnost slýchat od přítelkyň a známých o těhotenství a porodu se nekonaly. Naštěstí v těhotenství mě postupně strach z porodu přecházel a ani se mi o tom nezdálo a hlavně jsem si nenechala např. v předporodním kurzu pustit film o porodu apod. a prostě jsem se na to naučila postupně nemyslet a opravdu, jestli tohle je jediná překážka v tom jestli mít nebo nemít dítě, tak se neboj. Byla jsem na tom stejně a bála jsem se i jaké to bude v porodnici a jestli se ke mně nebudou chovat nějak hrozně a i tohle mi vyšlo. Rodila jsem u Apolináře a také navzdory spoustě strašidelných historek, které jsem měla možnost si třeba i přečíst tady na Rodině o porodnicích, se tam ke mě chovali skvěle a pořád se mě ptali jestli něco nepotřebuju, jestli chci rodit v sedě, nebo v leže, jestli chci takový ten hopsací míč, který pomáhá urychlit porod. Sprcha byla samozřejmost atd., atd.. Neměla jsem zaplacený žádný nadstandard a bylo bezva. Po porodu jsem byla v podstatě okamžitě v pohodě a do 10ti dnů se mi zahojili stehy tak, že jsem je vůbec necítila. Teď máme rozkošnou holčičku, která o sobě samozřejmě dává někdy pořádně vědět, ale to je v pohodě :-D, tak to má být. Miminko si musí říct svoje :-D. Stojí to určitě Hanko za to.
P.S. Manžel byl u porodu. To mi taky dost pomohlo a ještě taky malý dodatek - já jsem se bála třeba i toho, jestli pak po porodu ze mě nebude bečka (trochu sobecké uvažování, ale nemohla jsem si pomoct :-D). No, ale všechno co jsem přibrala jsem nechala v porodnici a hned jak jsem se po 4rech dnech vrátila domů, už jsem mohla nosit své normální oblečení, které jsem nosila dříve, takže ani na žádné řeči v tomto směru nedej :-D.

Ahoj Hanka a Lenka,

myslím že podobné pocity som pred otehotnením mala aj ja. Tiež som si nevedela predstaviť že raz otehotniem, všetky tie zmeny ktoré budem pri tom prežívať a samozrejme najväčší strach som mala z pôrodu. So skúsenosťami pri odoberaní krvi a pichaním injekcií to bolo tiež úplne podobné, už len pri predstave ihly som zamdlievala.
časom sa však táto fóbia začala pomaly strácať a ja som si stále viac a viac uvedomovala že život ženy je úplne prirodzene spojený s tehotenstvom a materstvom. Myslím si že na to treba jednoducho psychicky vyzrieť tak ako na manželstvo, človek to musí chcieť sám, nie preto že už na to má "svoje roky" alebo kôli príbuzným.
Mám 27 rokov a teraz som v 13. týždni tehotenstva a na všetky tie nepríjemnosti ani nepomyslím aj keď viem že pôrod nebude nič príjemné snažím sa myslieť viac na moje bábätká (čakám dvojičky) a neviem sa ich dočkať. Minule sa mi už dokonca podarilo nezamdlieť keď mi sestrička brala krv na kontrolné vyšetrenie.

Držím Vám palce aby ste to čím skôr prekonali aj vy a verte mi že nič nie je krajšie ako pocit že pod vašim srdiečkom tlčie aj srdiečko úplne maličkého človiečika.