Re: Motivační taktika naší školy

Bouřko, já než jsem začala jezdit se synem sama na několikadenní výlety vlakem, tak jsem podobné pocity měla z vlakových nádraží...vyznat se v těch cedulích, označeních a směrech, bylo pro mě, která má odjakživa blbý orientační smysl, něco téměř nadlidského...ale naučila jsem se a naštěstí syn zdědil po manželovi výborný orientační smysl a ještě má skvělou paměť na čísla a všechny ostatní věci...v létě jsme při vystupování z jednoho vlaku zapomněli na sedadle klobouček a díky tomu, že si syn pamatoval číslo vlaku, směr, čas a odkud kam přesně jel, tak nám v pokladně ten vlak dohledali, zavolali vlakvedoucímu, který ho podle našeho popisu našel (byl totiž skřípnutý v tom sklápěcím sedadle) a klobouček ještě to odpoledne doručili do ztrát na Hlavák