Re: umění stárnout s noblesou?

Vůbec mi nevadí pohodáři na kole, vadí mi ti, co se motají po celý cestě, protože přece jsou na cyklostezce. A ignorují prosbu, aby nás nechali projet, protože přece nebudou uhýbat, když jejich tempo je tak příjemné - hahaha, no to by mě šlak trefil. Já se s manželem prosmýknu, ale syn ne.
Jinak já osobně bych nejela cíleně 100 km jen pro těch 100 km - jak jsem psala, potřebuji k tomu něco dalšího. Ale třeba starší syn u toho vyloženě trpí, ten zas chce polykat kilometry. Takže to teď funguje tak, že já s mladším jedu podle plánované trasy a manžel se starším synem se někde odpojí a udělají si zajížďku, no a někde se pak sejdeme. Ovšem díky mému orientačnímu smyslu to častokrát funguje tak, že po telefonu - kruci, kde jste, my tady tvrdneme a vy nikde - musím zastavit u nějaké chalupy a prosím vás, můžete říct do telefonu mému manželovi, kde vlastně jsme, ať si nás najde?
Já si právě říkám, že když někdo ujde pěšky v pohodě 50 km, tak stovka na kole není zas tak moc.