Re: umění stárnout s noblesou?

Nepřekáží, samozřejmě, ale přijde mi to směšný a prostě když jedu jen tak, tak si nemůžu vzít toto oblečení,protože bych si připadala jak trapák. Jasně, je to jen můj pocit, to chápu, ale nemůžu si pomoct.
Jinak těch našich 100 km není nic k vytahování, protože bych nemohla jezdit se sousedy, kteří aby na sebe vzali cyklist. dres, tak pod 250 km nejdou. Tak na ně nemám, protože tam nejde jen o tu dálku, ale o tempo a jejich tempem bych nevydržela ani těch 50 km.
A že jsem na tyhle "vystajlovaný" dvacetikilometrový jezdce napružená? No jsem, protože sice nejezdím po cyklotrasách, ale někdy se to jednoduše musí a hodí a to je pak katastrofa, protože titu jezdci se kinklají na kolech sem a tam, pořádají diskuzní kroužky a projet kolem nich je za trest, protože jak si nejsou jistí a bojí se, tak se neustále otáčí a zároveň s hlavou otáčí i řidítky a tedy šněrují cestu z jedné strany na druhou a mají pocit, že mohou, když přece mají cyklooblečení na těch hrozných 20 km. A už na dálku je poznat, který vystajlovaný cyklista na obzoru je cyklista a nebo "cyklista".