Re: Srovnávání domácí školy s běžnou

Žaniko, můj syn postrádá jakoukoli radost ze hry v kolektivu. Snažím se postupovat i podle knih (Autismus a hra, Hry pro autistické děti - nakladatelství Portál), ale není to nic pro něho.
Nejradši je, když před něho postavím bednu barev a papíry a on je šťastnej, že si ho nikdo nevšímá.
Když už je v kolektivu, tak je pro něj vždycky lepší, když je po ruce "organizátorce" zábavy, prostě takový pomocník, to je šťastnej, že pozoruje, ale nemusí se aktivně účastnit.
Pro něj když už hra, tak nějaká stolní hra, kde jsou jasný pravidla. Žádná schovávačka, žádný hledání pokladů a podobně.
Jinak má třeba hodně rád zvířata, s tím se taky dá pracovat.

Ale jasně, že je každej autista jinej. Kdysi jsem učila jednoho autistu na klavír, bylo mu tehdy zhruba těch dvanáct, těžce nesl, že třeba kouřím, když to zjistil, brečel a několik týdnů se se mnou nebavil. A každou hodinu mi říkal, že mně do kafe nasypal jed a podobně.

Nech to spíš na něm, určitě si něčeho u vás doma všimne a pak "to něco" s ním můžeš rozvíjet, ale nesmí na Tobě být moc poznat, že ho chceš zabavit nebo nedej bože pobavit