Jak to vlastně vypadá, když se člověk zhroutí?

Už jsem tu mockrát četla, že někdo mele z posledního.. Omlouvám se po ránu za hloupé otázky , ale jak vypadalo a jak to dopadlo?

Čtvrtrok žiju v brutálním kvapíku, náročná práce daleko od domova (kterou dělám jen kvůli penězům, jinak hrůza, nevyhovuje mi to, já jsem si to takhle nevybrala, prostě to takhle "dopadlo"), mnohahodinové dojíždění, minimum spánku a do toho dítě ve věku, že bych s ním mohla být ještě na rodičáku, kdyby to bývalo šlo. S dítětem to je "horši" než kdykoliv předtím, v noci se pořád budí, kvůli pití, čůrání, čemukoliv, budí mě kvůli tomu, že má už měsíc rýmu. Takže např. já jdu ve 22hodin spát, v noci mě dítě pětkrát vzbudí a já ve 4 (v lepším případě v 5) vstávám do práce. Moje chvilky odpočinku se počítají na minuty denně a to hlavně tehdy, když se v práci na pár minut utrhnu a koukám třeba z okna.. Vím, že se to nedá dlouho vydržet, sháním jinou práci, čekám co bude, ale prostě z toho vlaku nemůžu úplně vystoupit teď hned. Časem se to vyřeší buď tak nebo jinak.

Ale teď k věci Kromě permanentní neskutečné únavy (když jsem si kdykoliv dřív myslela, že jsem unavená, nevěděla jsem ještě o čem mluvím), roztržitosti a nas.ranosti, mi začíná být občas tak nějak "divně", hlavně na hrudníku. Malinko mi stoupl tlak, ale to může být náhoda, jedná se jen o jedno měření. Četla jsem mockrát, že si tělo řeklo samo že "takhle ne" a vypovědělo službu. Ale jak? To sebou prostě jednou seknete při práci a pak musíte měsíc ležet, abyste se daly dohromady?