Genderová deziluze

Asi před dvěma měsíci jsem tady na Rodině diskutovala o tom, proč bych nechtěla být chlap, a že to mám někdy v životě i v povolání jako žena lehčí....
Teď je to však jiné...Napřed začala hledat práci kamarádka, která byla 5 let na mateřské. Uchází se o místo advokátního koncipienta. Asi na 15 místech slyšela větu: "Tak vy jste byla pět let na mateřské a chcete zpátky do advokacie? No, tak to jste ukázala, jaké máte priority, my vás tu nechceme." (bez ohledu na to, že má hlídací babičky a v práci by prostě byla, nebyla by doma s nemocnými dětmi)...

Oproti tomu já jsem začala také pokukovat po novém místě, ale již jako advokátka. Já jsem se zase dozvěděla, že: "My vás známe osobně, my víme, že jste lepší obhájkyně, než většina mužů, ale klienti prostě chtějí obhájce, ne obhájkyni, je nám líto...."

Takže otázka zní takto: já asi nemám dělat nic jiného, než se sebrat a jít prostě na mateřskou, protože jakožto žena jsem v tomto oboru k ničemu....a když už na té mateřské budu, tak se ukáže, že mám priority na ho--- a tudíž jsem stejně v oboru zcela na nic.

21. století a mě se chce zvracet z toho, že jsem manipulována do role, kterou prostě dělat nechci.

Setkaly jste se s něčím podobným a jak jste to vyřešily?

Díky.

Kambala