Otázka
Odpověď
Re:Smutek
21.2.2002 10:13:12 Silvie Nedvědová
Dobrý den, Katko,
myslím, že příčinou opravdu může být ne přímo Vaše těhotenství, ale ta atmosféra změn, a ty změny, které se teď dějí jsou pro život Vaší holčičky velmi zásadní. Může chtít být více s Vámi, podílet se také nějak na tom všem, může mít najednou pocit, že když bude pryč, odehraje se něco důležitého a ona u toho nebude, děti také někdy mají o maminky obavu, a „hlídají“ si je, a obava, že maminku „ztratí“, která může být někdy obsahem úzkostných snů, je velmi reálná v tom, že maminka už nadále nikdy nebude jen jejich, příchodem další bytosti, byť se na ni těší, se Váš vztah změní, může si Vás teď tedy také chtít ještě honem užít pro sebe. Těch pocitů může být celé klubko, těžko je nějak všechny odhadnout. Vůbec to nemusí být tím, že byste Vy, jako rodiče dělali něco špatně.
Pomoci může, například, když do očekávání miminka vnesete nějakou časovou strukturu, za jak dlouho to asi bude, třeba to spolu nějak barevně označíte v kalendáři. Prohlédnete si, kolik čtverečků – dnů, nebo delších úseků, měsíců, ještě zbývá. Pro děti tohoto věku jsou časové údaje, které jen slyší něčím velmi abstraktním a neuchopitelným, a tak může dcerka žít třeba v představě, že už se miminko narodí brzo, a ono to třeba bude ještě několik měsíců trvat. Pokud byste se tím zabývaly, můžete ještě vyznačit do té doby „mezitím“ případné další důležité časové údaje, něčí svátek, narozeniny, plánovanou návštěvu nějaké společné akce, začátek jara, Velikonoce…, třeba tam nalepit nějaké obrázky…
Samozřejmě, vše by bylo těžší, pokud byste měla zdravotní problémy a musela být v nemocnici. Vždy ale může pomoci, snažit se jednoduše, ale co možná pravdivě s dítětem o probíhajících událostech mluvit, a nechat je, aby vyjádřilo své pocity nebo se ho i ptát, o čem to je, že teď nechce k babičce, že se v noci budí…, pokud se svěří, dokáže to říci, doporučuji vyslechnout, brát vážně, nepomáhá rozmlouvání pocitů, spíš se zeptat, „co myslíš, že by pomohlo“, co bys potřebovala, abys to zvládla, napadá tě něco, pokud ne, dávat návrhy…, vysvětlit, že změny jsou někdy náročné, ale jsou přirozenou součástí života, ujistit i slovně, třeba opakovaně, že jste s ní, máte ji rádi, je pro Vás důležitá, mít s dcerkou trpělivost.
Já osobně bych asi vyšla potřebě dcerky po větší blízkosti vstříc, myslím, že je to přechodné, navíc brzy asi půjde do školy, to bude další změna…, ale pokud byste byla velmi unavena, může být třeba u babičky aspoň přes den? Pomohlo by, kdyby věděla, že má možnost Vám kdykoli zatelefonovat? Dostala by třeba k babičce lísteček s telefonním číslem a babičku byste o tom informovala. Někdy dětem pomůže, když mají s sebou maminčinu fotku… Může ji babička hlídat u Vás? Můžete jet na chalupu společně, s tím, že babička pomůže s péčí o dcerku a vaření? Možná najdete další možnosti.
Mějte se hezky, a hodně zdraví
Mgr. Silvie Nedvědová
myslím, že příčinou opravdu může být ne přímo Vaše těhotenství, ale ta atmosféra změn, a ty změny, které se teď dějí jsou pro život Vaší holčičky velmi zásadní. Může chtít být více s Vámi, podílet se také nějak na tom všem, může mít najednou pocit, že když bude pryč, odehraje se něco důležitého a ona u toho nebude, děti také někdy mají o maminky obavu, a „hlídají“ si je, a obava, že maminku „ztratí“, která může být někdy obsahem úzkostných snů, je velmi reálná v tom, že maminka už nadále nikdy nebude jen jejich, příchodem další bytosti, byť se na ni těší, se Váš vztah změní, může si Vás teď tedy také chtít ještě honem užít pro sebe. Těch pocitů může být celé klubko, těžko je nějak všechny odhadnout. Vůbec to nemusí být tím, že byste Vy, jako rodiče dělali něco špatně.
Pomoci může, například, když do očekávání miminka vnesete nějakou časovou strukturu, za jak dlouho to asi bude, třeba to spolu nějak barevně označíte v kalendáři. Prohlédnete si, kolik čtverečků – dnů, nebo delších úseků, měsíců, ještě zbývá. Pro děti tohoto věku jsou časové údaje, které jen slyší něčím velmi abstraktním a neuchopitelným, a tak může dcerka žít třeba v představě, že už se miminko narodí brzo, a ono to třeba bude ještě několik měsíců trvat. Pokud byste se tím zabývaly, můžete ještě vyznačit do té doby „mezitím“ případné další důležité časové údaje, něčí svátek, narozeniny, plánovanou návštěvu nějaké společné akce, začátek jara, Velikonoce…, třeba tam nalepit nějaké obrázky…
Samozřejmě, vše by bylo těžší, pokud byste měla zdravotní problémy a musela být v nemocnici. Vždy ale může pomoci, snažit se jednoduše, ale co možná pravdivě s dítětem o probíhajících událostech mluvit, a nechat je, aby vyjádřilo své pocity nebo se ho i ptát, o čem to je, že teď nechce k babičce, že se v noci budí…, pokud se svěří, dokáže to říci, doporučuji vyslechnout, brát vážně, nepomáhá rozmlouvání pocitů, spíš se zeptat, „co myslíš, že by pomohlo“, co bys potřebovala, abys to zvládla, napadá tě něco, pokud ne, dávat návrhy…, vysvětlit, že změny jsou někdy náročné, ale jsou přirozenou součástí života, ujistit i slovně, třeba opakovaně, že jste s ní, máte ji rádi, je pro Vás důležitá, mít s dcerkou trpělivost.
Já osobně bych asi vyšla potřebě dcerky po větší blízkosti vstříc, myslím, že je to přechodné, navíc brzy asi půjde do školy, to bude další změna…, ale pokud byste byla velmi unavena, může být třeba u babičky aspoň přes den? Pomohlo by, kdyby věděla, že má možnost Vám kdykoli zatelefonovat? Dostala by třeba k babičce lísteček s telefonním číslem a babičku byste o tom informovala. Někdy dětem pomůže, když mají s sebou maminčinu fotku… Může ji babička hlídat u Vás? Můžete jet na chalupu společně, s tím, že babička pomůže s péčí o dcerku a vaření? Možná najdete další možnosti.
Mějte se hezky, a hodně zdraví
Mgr. Silvie Nedvědová