Otázka
Odpověď
Re:Strach nebo závislost?
16.1.2002 11:37:13 Silvie Nedvědová
Dobrý den, Adélo,
budu citovat z vývojové psychologie, kde je toto období dost podrobně popsáno:
10. – 16. měsíc – dítě se začíná aktivně vzdalovat od matky (do tohoto období spadají i počátky schopnosti samostatné chůze), ale vždy se k ní opět vrací, aby získalo jistotu, emoční zklidnění a energii pro další zkoumání prostředí. Tyto krátké separace mu pomáhají k zřetelnému odlišení sebe od matky i k upevnění vztahu k ní. Zároveň se ale v tomto období začíná objevovat výrazná úzkost v nepřítomnosti matky, dítě vyžaduje neustálou blízkost matky a častý, aspoň zrakový nebo sluchový kontakt s ní. Nucená separace (i jen několikatýdenní) může v tomto období vést ke stagnaci nebo i k regresi ve vývoji dítěte. Úspěšná zkušenost z této fáze má být naopak základem asertivity, autonomie a zvědavosti pro celý život.
Takže, dítěti by nemělo být příliš bráněno v samostatném pohybu a prozkoumávání okolí, pokud je ono samo aktivní, ale není vhodné ho nutit, aby snášelo odloučení, když se na to necítí. To, co by ve školním období mohlo být označeno za závislost, snahu manipulovat druhými, v negativním smyslu těch slov, je v tomto věku vyjádřením přirozených vývojových potřeb dítěte.
Úzkost z matčiny nepřítomnosti dále narůstá ještě i v dalším období, 16. – 25. měsíců. Vztah k matce je v tomto období ambivalentní. Dítě vyžaduje a potřebuje její blízkost, vyjadřuje však i negativní pocity vůči matce, zkouší ji uhodit, vzdoruje…
Zároveň začíná být v tomto období schopno navazovat vztahy i k dalším lidem.
Období, kdy si řada dětí už chce i sama hrát a nachází v tom potěšení, spadá až do další fáze, která je vymezena přibližně 25. – 36. měsícem.
Až pak, kolem tří let, je už řada dětí zralá snášet opakované a pravidelné oddělení od svých blízkých při pobytu ve školce. Ale řada dětí ještě není na tyto požadavky zralá.
Vývoj v tomto období je velmi rychlý, takže, tříletý nebo čtyřletý človíček je už nesrovnatelně zralejší osobou, a zvládne zátěž, které by dnes nebylo moudré ho vystavovat. Nejpravděpodobnější je, že, prostě dozraje, a není třeba se obávat, že by k tomu bez nějakého zvláštního tréninku nedošlo.
Děti mohou pociťovat úzkost, ale lišit se ve svých projevech. Některé trochu „ztuhnou“ a neprojevují se, jiné mohou projevovat až nadměrnou živost, a jiné, jako Váš chlapeček, dají najevo, co potřebují a snaží se s dospělým komunikovat.
Přeju hodně trpělivosti a radosti s chlapečkem
Mgr. Silvie Nedvědová
budu citovat z vývojové psychologie, kde je toto období dost podrobně popsáno:
10. – 16. měsíc – dítě se začíná aktivně vzdalovat od matky (do tohoto období spadají i počátky schopnosti samostatné chůze), ale vždy se k ní opět vrací, aby získalo jistotu, emoční zklidnění a energii pro další zkoumání prostředí. Tyto krátké separace mu pomáhají k zřetelnému odlišení sebe od matky i k upevnění vztahu k ní. Zároveň se ale v tomto období začíná objevovat výrazná úzkost v nepřítomnosti matky, dítě vyžaduje neustálou blízkost matky a častý, aspoň zrakový nebo sluchový kontakt s ní. Nucená separace (i jen několikatýdenní) může v tomto období vést ke stagnaci nebo i k regresi ve vývoji dítěte. Úspěšná zkušenost z této fáze má být naopak základem asertivity, autonomie a zvědavosti pro celý život.
Takže, dítěti by nemělo být příliš bráněno v samostatném pohybu a prozkoumávání okolí, pokud je ono samo aktivní, ale není vhodné ho nutit, aby snášelo odloučení, když se na to necítí. To, co by ve školním období mohlo být označeno za závislost, snahu manipulovat druhými, v negativním smyslu těch slov, je v tomto věku vyjádřením přirozených vývojových potřeb dítěte.
Úzkost z matčiny nepřítomnosti dále narůstá ještě i v dalším období, 16. – 25. měsíců. Vztah k matce je v tomto období ambivalentní. Dítě vyžaduje a potřebuje její blízkost, vyjadřuje však i negativní pocity vůči matce, zkouší ji uhodit, vzdoruje…
Zároveň začíná být v tomto období schopno navazovat vztahy i k dalším lidem.
Období, kdy si řada dětí už chce i sama hrát a nachází v tom potěšení, spadá až do další fáze, která je vymezena přibližně 25. – 36. měsícem.
Až pak, kolem tří let, je už řada dětí zralá snášet opakované a pravidelné oddělení od svých blízkých při pobytu ve školce. Ale řada dětí ještě není na tyto požadavky zralá.
Vývoj v tomto období je velmi rychlý, takže, tříletý nebo čtyřletý človíček je už nesrovnatelně zralejší osobou, a zvládne zátěž, které by dnes nebylo moudré ho vystavovat. Nejpravděpodobnější je, že, prostě dozraje, a není třeba se obávat, že by k tomu bez nějakého zvláštního tréninku nedošlo.
Děti mohou pociťovat úzkost, ale lišit se ve svých projevech. Některé trochu „ztuhnou“ a neprojevují se, jiné mohou projevovat až nadměrnou živost, a jiné, jako Váš chlapeček, dají najevo, co potřebují a snaží se s dospělým komunikovat.
Přeju hodně trpělivosti a radosti s chlapečkem
Mgr. Silvie Nedvědová
V její náručí
