Re: Nechuť ke škole

Dobrý den Jitko,
nevím, jestli všemu z Vašeho dopisu dobře rozumím.
Váš syn je teď od září v první třídě?
Jestli ano, pak při čtení jakoukoli metodou by se teď ještě měl teprve učit poznávat jednotlivá písmenka a rozhodně by mě překvapilo, kdyby už měl umět víc než deset písmen.
Třípísmenné slovo na počátku první třídy je rozhodně výkon, který zdaleka každé dítě nezvládne, to Vám asi dalo dost práce ho něco takového naučit, a také se mi zdá, že jste u toho strávili dost času, ne?
Navrhovala bych, abyste si domluvila s paní učitelkou schůzku a zkusili si podrobně ujasnit, co se od dětí očekává, jak rychle se bude při výuce čtení postupovat… Co se bude dít, když to někomu půjde pomaleji…
Zdá se mi, že by mohlo jít o nějaké nedorozumění. A pokud jste syna učili doma číst, a ještě k tomu měl psát úkoly, mohlo toho na něho být opravdu moc, a nedivila bych se, že je z toho otrávený…
Napadá mě v této souvislosti, zda tu neobvyklou metodu výuky čtení někdo doma nekomentoval slovy: to jsou výmysly, ta učitelka si vymýšlí… a zda syn, poté, co viděl, že jste ho tedy začali čtení učit po svém, nezkouší, zda byste to třeba nechtěli dělat „po svém“, a jinak, než paní učitelka i s těmi úkoly… děti si ty události a postřehy někdy v hlavičce porovnají tak trochu zvláštně „přímočaře“…
Píšete, že scény, mlácení do stolu… se opakují každý den. To je asi velmi náročné… Dělal už něco podobného dříve? Jak jste to řešili? Co se osvědčilo?
Někdy pomáhá při rozhovorech s dětmi, které něco vyžadují, prosazují, něčemu se brání, reagovat spíše na to, CO sdělují, a případné vysvětlení toho, že to JAK to dělaly nebylo zrovna zdvořilé, vhodné…, nechat až na dobu, kdy už bude jasné, o co jde, a bude to i, aspoň částečně, vyřešeno nebo se to bude řešit, a ty, původně rozbouřené emoce už budou trochu v klidu. Zkusila bych reagovat třeba takto:
Vidím, že se ti nelíbí, že máš psát doma úkoly…
případně:
Zdá se mi, že si myslíš, že když budeš hodně křičet a bouchat do věcí, přesvědčíš mě, a nebudeš muset ten úkol napsat…
a počkala bych, jestli bude schopen to nějak, třeba po svém, dětsky, vysvětlit…, pokud začne mluvit, vysvětlovat, zkuste vnímat smysl sdělení, spíš, než to, že je to třeba podivné, nelogické… dětské myšlení je v této době ještě hodně jiné než dospělé. Zkuste mu dát nějak najevo, že ze svých oprávněných požadavků neustoupíte, ale, že přesto si můžete o jeho názorech popovídat…
A také by se mi zdálo vhodné, synovi vysvětlit, že je obvyklé psát domácí úkoly, že když jste byla malá, také se psaly, tatínek je taky psal, a děti v jiných třídách nebo školách je také píšou… a že ve škole nejde jen o to naučit se nějaké znalosti, ale také o to, získat nějaké návyky, zvyknout si, např. pravidelně se na něco připravovat… pravidelně pracovat.
Stalo se už někdy, že někdo neměl úkol? Jak to paní učitelka řešila? Dostávají děti za pěkně udělaný úkol pochvalu? To děti často motivuje, a také vidí, že spolužák, který úkol nepřinesl, žádnou pochvalu ani hezký obrázek, razítko…nedostal, zkuste to zdůraznit, vidíš, dalo nám to sice práci, ale to mám radost, že jsi dostal takové pěkné razítko.
Také byste mohli zkusit navštívit pedagogicko-psychologickou poradnu... Tam byste se případně i mohli poradit o tom, která metoda výuky čtení by byla pro Vašeho syna vhodná, případně probrat i tu domácí přípravu.
Tak, to je tak, co mě napadá, při čtení Vašeho dopisu, jestli budete mít chuť, napište, jak pokračujete, případně, jestli se něco vysvětlilo…
Hodně štěstí
Mgr. Silvie Nedvědová