Otázka
Odpověď
Re: Neprůbojnost jednoho syna
11.12.2008 7:09:58 Mgr. Jitka Jeklová
Dobrý den,
osobně bych stála spíše na straně syna, který se nebrání, protože on skutečně Vaši pomoc může potřebovat. Nebojte se zasáhnout. Vždyť jste rodiče, na koho jiného se má syn obrátit? Chápu, že chcete, aby byl stejně průbojný jako druhý syn, ale tak to prostě bývá, že každé dítě je jiné. Někdo se narodí rychlý a zbrklý, někdo je zase váhavý. Někdo nemá problém se ubránit a někdo potřebuje pomoc. Je to skoro stejné, jako když se někdo narodí zdravý a někdo s nějakou vadou. Také byste tomu druhému nepomohli? I někteří dospělí potřebují pomocnou ruku častěji než jiní. A Váš synek je prostě jen trochu citlivější než jeho bráška.
A co se týká té pomoci, zasáhnout byste měla v případě, kdy vidíte, že je jeden ze synů skutečně nešťastný. A vždy byste se měli shodnout s manželem. Jednotnost rodičů je skutečně velmi důležitá.
Mimochodem pomáhá manželovo "vylítnutí" na plačícího syna? Nepomáhá, že? Tak bych toto chování doporučovala dále nepraktikovat.
A pokud chcete větší samostatnost obou kluků, tak do budoucna zvažte jejich rozdělení. Jak ve školce, tak i ve škole. Na druhou stranu, když budou vždycky pohromadě, bude to jednodušší pro Vás. Pak si alespoň prosaďte, aby nebyli stále spolu při školkovém jídle, spinkání, aby nechodili spolu za ruku na procházku, aby pak ve škole neseděli spolu v lavici. Jinak se Vám může stát, že jeden začne hodně spoléhat na druhého nebo ho i využívat. Pokud později budou chtít být kluci více spolu, jistě si k sobě najdou cestu.
Držím palce a přeji hodně trpělivosti.
Jitka Jeklová
osobně bych stála spíše na straně syna, který se nebrání, protože on skutečně Vaši pomoc může potřebovat. Nebojte se zasáhnout. Vždyť jste rodiče, na koho jiného se má syn obrátit? Chápu, že chcete, aby byl stejně průbojný jako druhý syn, ale tak to prostě bývá, že každé dítě je jiné. Někdo se narodí rychlý a zbrklý, někdo je zase váhavý. Někdo nemá problém se ubránit a někdo potřebuje pomoc. Je to skoro stejné, jako když se někdo narodí zdravý a někdo s nějakou vadou. Také byste tomu druhému nepomohli? I někteří dospělí potřebují pomocnou ruku častěji než jiní. A Váš synek je prostě jen trochu citlivější než jeho bráška.
A co se týká té pomoci, zasáhnout byste měla v případě, kdy vidíte, že je jeden ze synů skutečně nešťastný. A vždy byste se měli shodnout s manželem. Jednotnost rodičů je skutečně velmi důležitá.
Mimochodem pomáhá manželovo "vylítnutí" na plačícího syna? Nepomáhá, že? Tak bych toto chování doporučovala dále nepraktikovat.
A pokud chcete větší samostatnost obou kluků, tak do budoucna zvažte jejich rozdělení. Jak ve školce, tak i ve škole. Na druhou stranu, když budou vždycky pohromadě, bude to jednodušší pro Vás. Pak si alespoň prosaďte, aby nebyli stále spolu při školkovém jídle, spinkání, aby nechodili spolu za ruku na procházku, aby pak ve škole neseděli spolu v lavici. Jinak se Vám může stát, že jeden začne hodně spoléhat na druhého nebo ho i využívat. Pokud později budou chtít být kluci více spolu, jistě si k sobě najdou cestu.
Držím palce a přeji hodně trpělivosti.
Jitka Jeklová