Samožadatelka

Dobrý den!

Prosím, ráda bych se zeptala na následující věc. Je mi 39 let, jsem rozvedená. Společně se současným přítelem jsme v létě podali žádost o adopci nebo pěstounskou péči. Postupně se ale stále více utvrzuji v názoru, že kombinace mne a mého současného partnera není pro výchovu dítěte vhodná. Z celého partnerova chování je stále silněji cítit, že nemá přání a potřebu o někoho se starat. Na psychologické testy jsme teprve pozvaní. Chci se na rovinu zeptat, co se s žádostí stane, když od současného partnera odejdu. Já sama bych velmi ráda nějakému dítěti pomáhala; už při diskusích o představách o dítěti a o spolupráci v rodině se partner ukázal být mnohem méně tolerantní než já, problém odmítl prodiskutovat se svou rodinou, svým rodičům dosud neoznámil, že má přítelkyni (po cca tříleté známosti), natož že by spolu se mnou chtěl pečovat o dítě v náhradní rodinné péči...
Sama za sebe to cítím tak, že je rozumné odejít a skutečně žádat jako samožadatelka a skutečně být raději sama, ale mám strach to učinit během doby "prověřování žadatelů". O otázce přijetí dítěte do náhradní rodinné péče jsem já se svými rodiči mluvila a nezávisle na mně se vyjádřili tak, že mne v žádosti podporují a s výchovou mi podle svých možností pomohou, ale kombinace mne a přítele že by pro dítě byla nevhodná.
Taktéž se domnívám, že nesouhra mne a partnera nemůže při psychologických testech a při pohovoru s psychologem zůstat nepovšimnutá a mám obavy z celkového zamítnutí žádosti.

Prosím o radu a předem za ni děkuji.

Hanka