Re: Porucha pozornosti

Dobrý den Svatko,
řada maminek by jistě potvrdila, že dítě, které mělo v jedné škole problémy, je v jiné škole mít nemusí.
Ten přestupek, který popisujete, se mi osobně nezdá tak strašný, aby bylo nutné, zvláště prvňáčka, vyloučit ze školy. Jsou si všichni jistí, že vůbec chápe, proč to, co udělal bylo považováno za tak hrozné? Vždyť „štětka je přece na natírání zdí“, to, že se záchodovou štětkou není vhodné hrát si na malíře pokojů, protože se tak mohou roznést bacily, které se v ní při čištění WC mohou množit, a ve škole je důležité, aby tam bylo pokud možno čisté prostředí… může být pro prvňáka dost složité, ví vůbec, na co se ta štětka používá? Dítě s LMD může být v tomto věku díky možnému pomalejšímu dozrávání v určitých oblastech ještě ve fantazijním období typickém pro předškolních dětí, kdy se mj.často objevuje právě hra „na něco“ a přidělování zástupných rolí různým předmětům, na základě třeba velmi vzdálených podobností.
Řekla bych, že kromě mechanismu nápad – okamžité uskutečnění, kdy u dětí s LMD je výrazně oslabena nebo někdy až chybí fáze rozvažování, případně plánování, tu je určitá potíž i v tom, že někdy tyto děti napadne něco, co bychom vůbec nepředpokládali, že by někoho mohlo napadnout, případně, pokud by ho to napadlo, pravděpodobně by se včas zarazil, a věc by nezrealizoval.
Přestože tedy i při maximální snaze nikdy nemůžete „ohlídat všechno“, doporučovala bych, poskytovat synovi, přátelsky nebo i formou hry, hádanek, co bych udělal kdyby… a co by se stalo potom… návody na řešení situací předem, říci mu, co se od něho asi bude očekávat, a proč. Koupit mu, a číst spolu nějaké knížky, které by ho zaujaly, ale zároveň by poskytovaly určitý návod nebo příležitost k zamyšlení nad řešením různých situací. Hodně podobných příběhů se vyskytuje třeba v příbězích, které jsou na kazetách s Hurvínkem a Spejblem, v knížkách o skřítcích Muminech, pěkné jsou Děti z Bulerbynu. Dobré je, nejen příběh přečíst, ale povídat si o něm, pokud se dítěti někdy stalo něco podobného, má šanci vyjádřit svůj názor, vylíčit, jak se to stalo, a, pokud ho příběh i povídání baví, je větší šance, že si zapamatuje, jak situaci příště řešit, a taky se mu třeba uleví, když uslyší nebo si přečte, že není sám, kdo něco popletl, nevhodně plácl…
Sdělit mu, a opakovaně v dalších a dalších situacích ho, jemně, upozorňovat na to, že věci mají svá pravidla, i hra a experimentování, které jsou v tomto věku přirozené, mohou být po překročení určitých mezí zlé, škodlivé, a pravděpodobně se nesetkají s pochvalou. Když udělá nějakou nečekanou hloupost, vysvětlete mu to, co se stalo, co měl a neměl a proč, berte to ne jako schválnost a rošťárnu, ale upozornění, že něco nevěděl, ale jasně mu sdělte, že očekáváte, že si zapamatuje, co mu říkáte, a nebude to opakovat, ale není třeba vynucovat sliby typu:“Já už nikdy…“
A zároveň se mu snažte dát nějak srozumitelně najevo, že neočekáváte, že zvládne vše stoprocentně, a že snahu se budete snažit ocenit, a mluvit o tom, jak to řešit, když něco hodně „ujede“. To, aby tohle dítě opravdu pochopilo, není věcí jednorázového sdělení, ale dítě si to, jak to rodič opravdu myslí, nezáměrně otestuje při zažívání mnoha situací, jak je život přináší a rodičovských reakcí na ně.
Bylo by asi dobré vědět, snad Vás v nové škole informovali, pokud ne, zkuste to zjistit, co se od syna očekává, jak jsou zvyklí řešit případné problémové situace…
Mluvte o tom se synem, ve škole se od dětí tvého věku očekává,že budou…, že samostatně zvládnou… a nebudou… Buďte zcela konkrétní. Říci „očekává se, že se budeš chovat slušně“, je příliš abstraktní, je to, jako byste neřekla nic. Opět jde o to, reagovat na řadu postupně přicházejících situací, dopředu se dá odhadnout jen něco.
Jak s podporou vyjadřování v cizím jazyce: asi bude mít větší motivaci, pokud si najde kamarády, pokud si je bude moci pozvat domů, choďte na nákup, nechte ho, ať si jde něco lákavého, zmrzlinu, časopis… koupit sám, dělejte, že Vám vypadlo nějaké slovíčko, které by mohl znát a poděkujte mu, že Vám pomohl, když si na ně vzpomene. Jděte na pěkné dětské představení, pokud můžete, dívejte se s ním na nějaké dětské pořady, projevujte radost nad tím, že dělá pokroky… některá slova v cizím jazyce působí legračně, klidně se tím bavte, a pokud máte hravého ducha, vymýšlejte legrační říkanky a spojení…
Pokud má nějaké výhrady, něco se mu ve škol nelíbí… doporučuji brát sdělení vážně, nebagatelizovat, a společně se snažit hledat cestu. Vzpomínám si na příhodu s dcerou: Mě se nechce do školy… Vypadáš, že bys tam dneska nejradši vůbec nešla… No vlastně se mi nechce jen na… uvedla konkrétní předmět…, aha tenhle předmět tě nebaví… no to ne, ale pan učitel… Do školy šla nakonec v klidu, a poté, co jsem si ověřila, že pan učitel zájmového předmětu skutečně děti trestá způsobem, který se mi nelíbil, z kroužku jsem ji odhlásila.
Chcete-li se více dovědět o popsaném způsobu komunikace, doporučuji např. knihu Nedirektivní psychoterapie, Vymětal, Rezková, pokud vím, byla dostupná v knihkupectví Černá labuť v Praze, vedle Bílé labutě, kde mají učebnice.
Omlouvám se za pozdní odpověď, nevím, jestli jsem se přesně trefila do toho, co jste potřebovala, když tak napište, jak se situace vyvíjí.
Hodně štěstí
Mgr. Silvie Nedvědová