Chování adoptované dcery

Dobrý den, tři roky máme adoptovanou dceru, v září jí bude 6 let, je to moc šikovná, bystrá romská holčička. Od začátku jsem si všimla, že je citlivější, vnímavější a emotivnější než jiné děti, je pořád hrozně závislá na mně, myslím tím na tom, co si myslím, co řeknu, jak reaguju. Snažím se povzbuzovat její sebevědomí, podporovat ji, mluvíme spolu o všem, ví že je z domečku, že ji máme moc rádi, že jsme rodina a tak to bude vždycky, přesto je stále nejistá, pochybuje, ověřuje si moje chování s ostatníma maminkama atd. Navenek působí velmi adaptovaně, ale já vím, že to, že s každým hned kamarádí, předvádí se, neposedí, není jen její náturou, ale tím, že je nejistá. Téměř pořád dělá ze sebe "mimino", úmyslně šišlá, capká a pitvoří se, myslela jsem, že to časem přestane, ale je to stále stejné, ve školce to ovšem nedělá, ani když jsem s ostatními kamarády. Večer cucá prsty, a v poslední době měla několik záchvatů pláče, kdy se nedá utišit, důvody jsou takové, že dostane vyhubováno za něco co provedla (vylila mi sprchový gel, hrála si doma s balonem a rozbila skleněný džbán..), reakce byla podle mně nepřiměřená, hrozně brečela, dokonce řekla, že odejde z domu! byla jsem z toho v šoku, když to pak odeznělo, mluvily jsme spolu o tom, ale vlastně jsem se nic nedozvěděla, včera znovu takhle dlouho plakala, když měla večer spát, ještě chci říct, že se často mazlíme, smějeme a všelijak muchláme před spaním i přes den, ale každé napomenutí či vyhubování bere jako obrovské ohrožení, nebo prostě nevím...děkuji moc za odpověď.