Lhaní

Již několikrát byla dcera přistižena při lhaní. Snažili jsme se jí domluvit, přesvědčit ji, že lež má krátké nohy, že se zlobíme ne kvůli věci samotné, ale mnohem více proto, že lže. Začalo to zatajováním známek (přitom má na vysvědčení samé jedničky) a drobnými podvůdky. Situace se vyhrotila, když šla s kamarádkou do města a obě si koupily stejné šaty. Lhala, kolik šaty stály, že prý si na ně našetřila a kamarádka jí půjčila jen nepatrnou část peněz, potom přiznala, že šaty byly mnohem dražší než řekla a ža kamarádka za ni zaplatila polovinu částky. Když jsme chtěli jít dlužný obnos vrátit rodině kamarádky a znovu dceru vyzpovídali, přiznala se, že jí kamarádka zaplatila šaty celé (500Kč). Dcera vršila jednu lež za druhou a dívala se nám přitom klidně do očí. Veškeré domluvy jakoby šly kolem ní a ona si vduchu myslela svoje. Jak se máme k ní dále chovat? Přitom je šikovná, má bohatou mimoškolní činnost, fyzicky není trestána. Pozorujeme projevy žárlivosti vůči mladšímu bratrovi, ale snažíme se si vždy o všem promluvit. Mrzí nás toto chování. Můžete nám nějak potradit?