Dcera

Dobrý den, žiji sama v domku 1+1, který už pět let splácím. Problémů mám tolik že opravdu nevím který dřív rozebrat,ale do psychologické poradny si netroufám jít. V poslední době mám pocit že snad jediné co by mi v mé situaci pomohlo je teplé lidské slovo. A snad právě proto, že mám tolik problémů (nemoci, nemoci dětí, nezaměstnaná, na sociálních dávkách v domku který se úspěšně rozpadá) mě trápí moje dcera . Nechápu proč někdo nevymyslí zákon proti týrání rodičů. Dceři je devět let, je sobecká, vždy musí mít poslední slovo, už na mě zkusila kdeco ..vydírání , vyhrožování lhaní podvody zapírání, ignoraci, neposlouchání. Když řeknu ano ona řekne ne. A obráceně. Chová se nepřirozeně, někdy se mě ptá jestli se může jít najíst....(nikdy jsem jí to nezakázala), když si povídám s jejím mladším bratrem stoupne si o dva metry dál založí ruce a dívá se na nás. Nemá žádné kamarády a ve škole ji šikanují. Po roce docházek a ztrapňování se ve škole a zastávání se jí
mám pocit že se k ní chovám hůř než její spolužáci. Ve škole jsem se dozvěděla, že ostatní spolužáky provokuje. To pro mě rozhodně není důvod k tomu aby jí někdo sprostě nadával a fyzicky ji ubližoval. Jenže doma bohužel ona šikanuje mě. Mává se mnou jak s hadrem na podlahu. Dělá si co chce, vždy má pravdu a když někdy náhodně uzná že jí by se to její chování taky nelíbilo, cítí se uraženě je z toho hrozně přepadlá a za pět minut pokračuje ve svém protivném chování . Na nikoho mile nepromluví, snaží se neustále někoho kopírovat sekýruje svého bratra a většinou mluví nesmysly. Jindy působí ohromně rozumně jakoby spolkla všechnu moudrost světa a snaží se poučovat všechny kolem sebe. Sama se podle toho samozdřejmě neřídí. V devíti letech už jsem ji konečně naučila umívat nádobí...považuji to zta velký úspěch, jinak chodí do obchodu ale ne proto že je potřeba něco nakoupit ale proto že může vykecávat s hodnou paní prodavačkou. Možná kdybych bydlela v paneláku, asi by mě to tolik netrápilo, ale bydlíme ¨v domku ...zvládám i nezvládám ženskou a mužskou roli, a samozdřejmě i práce, navíc jelikož nemáme moc peněz všechny řemeslné práce, vrtání zdění, stavění,omítání, řezání dřeva, chození do lesa na dříví, natírání plotu dělání střechy, okápů si dělám sama...do toho mám artrozu, takže mě dnes a denně sžírá bolest kloubů, když se náhodou špatně pohnu. Chápu že má dojem že nemusí nic dělat když její matka zvládá všechno, ale stále jí vysvětluji že ptřebuji její pomoc a ona tomu úspěšně dosud odolává. NOsí brýle, rovnátka, má astma a dýchá si ...naše příjemné večery probíhají tak že za ní na všechnoi musím myslet, a zeptat se jí, jestli udělala všechno co měla, nevyjímaje např. čištění zubů. Je špindíra, nevadí jí špinavé a roztrhané věci, nové tepláky( nic dneska není zadarmo a s mým rozpočtem...)si vezme u tatínka(jezdí jednou za čtrnáct na výkend k němu)do pole na sbírání brambor. Už fakt že jsem jí je koupila dolázní, na které on nepřispěl ani korunou, za to jí tam byl jednou navštívit a dostala od něj jakési kapesné,....jinak jí skoro nezavolal....mě vytáčí téměř k nepříčetnosti.¨Na jednu stranu ji mám velmi ráda ale někdy mi přijde že jenom z lítosti, rozhodně ne z povinosti, že je to moje dcera, ale občas jí říkám, že dělá všechno proto abych jí ráda mít nemohla. Je to sice pěkné všechny psychologické příručky o tom jak se dítě snaží být předmětem zájmu svých rodičů, ale u nás bohužel opravdu neplatí že bych si dětí nevšímala. Jsem stále doma, mám totiž handicap, děti na které jsem úplně sama, a chápu že nikdo nebude zaměstnávat matku která je stále s dětmi na paragrafu. Nevím, možná mi někde něco uniká, ale jsem už opravdu unavená a je to čím dál horší, snažím se jí vše vysvětlovat, ale jakoby nic nechápala. Jakobych mluvila jinou řečí stále jen neposluchání a ignorace. Nejde to po dobrém ani po zlém. Ani tresty, neuznává jakýkoliv řád. Jsem introvert, mám ráda soukromí, a kživotu si vystačím s rodinou a zázemím, lidem se nevyhýbám, a ke všem se chovám slušně. Tak v čem je problém. Dcera je extrovert, ale kvůli její povaze tu kamarády nenašla. Děti jsou pro mě to nejdůležitější ale proč jedno je za to rádo a druhé toho zneužívá. Smutné je že kromě jiného moje dcera vypadá že je normálně se vyvýjející dítě(viz.hodnocení pedagogicko psychologické poradny), ale dnes a denně se dostává do situací, ve kterých se chová iracionálně. Před třemi dny jedla po lžičkách alpový gel na vnější mazání otoků, protože jí to pomáhá na bolest hrudníku. Když se rozhodla pomoci bratrovi s učením, zkoušela ho z otázek, které nebyly vůbec v zadání úkolu,ale na něj čekalo dalších pět úkolů z jiných předmětů(byl nemocný). Když jí řeknu aby nějakou věc někam dala musím jí vše zopakovat několikrát(tvrdí že trpí hluchotou...-byly jsme u obvodní lékařky a potvrdila že má sluch výborný- jenom je nepozorná), ukázat ji místo kam to má dát, a ona zcela iracionálně to dá úplně na jiné místo, když jí řeknu aby to opravila, dá to úplně jinam nebo si to příště vůbec nepamatuje.V ničem se na ni nemohu spolehnout, když jí dávám do školy peníze nikdy nevím zda je odevzdá. Stalo se, že jsem jednu věc platila dvakrát, a dodnes jsem se nedozvěděla kam se peníze poděly. kdykoliv jí něco říkám, tváří se buď ukřivděně nebotak, že by jí člověk dal pětikorunu. Další její forma pohledu je vzpupný, zamračený výraz, nebo nicnechápající výraz. Na otázky zásadně neodpovídá, zato si ráda mluví pro sebe. Ústa otevře ráno a zavírá je až ji přemůže spánek.Ze všeho nejradši se hádá a diskutuje, když ji říkám ať si najde jinou zábavu než teror vlastní rodiny, nic ji nebaví, chvíli chtěla být kuchařkou, ale neudělá si ani čaj přesto že vím že by to dokázala. Není na tom nic těžkého obzvlášť s rychlovarnou konvicí. Je ufňukaná nikdy nevidí chybu v sobě, vrcholovým výkonem pro ni je zamyslet se. Vždycky za všechno můžou ostatní , nikdy se k ničemu nepřizná. Je nepozorná nepořádná , když mluví kdokoliv jiný plete se mu do hovoru, dosplým nevyjímaje a vždy to co říká je důležitější než to co říká druhý.Mám li o ní říct něco dobrého , tak není zlá, a svoje negativní chování si snad vůbec neuvědomuje,to ale není omluva .Nevím jak její sobectví vydržet potřebuji mít alespoň doma klid a pohodu, když jinak mi skoro nic nevychází. Volám SOS, nebo alespoň kam se obrátit. Stydím se o tom s někým mluvit, psát je pro mne jednoduší. Děkuji