Otázka
Odpověď
Jak zvládnout život
17.7.2006 22:17:30 Dana Konůpková, 2letá dcera
Dobrý den,
je mi 42 let, jsem s 2letou dcerkou, jediným a plánovaným dítětem na MD. Mám VŠ vzdělání, dřív jsem byla v životě docela úspěšná, měla jsem i svou vlastní firmu. Trpěla jsem však vždy poměrně nízkým sebevědomím, které se naplno projevuje od narození holčičky. Bývám navíc často unavená a bojím se , že něco nezvládnu – konkrétně třeba další den postarat se o malou sama včetně zajištění jídla apod. Obavy a deprese jsou největší ve večerních hodinách z následujícího dne. Vše je umocňováno následujícími skutečnostmi:
- manžel mně sice pomáhá postarat se o malou, ale jako podnikatel-automechanik prakticky nic nevydělá a finanční zajištění rodiny je na mě. Naštěstí mám našetřeno, nicméně to beru jako ponižující, že musím na mateřské dovolené živit i muže.
- manžel velmi špatně vychází s mou maminkou – dnes a denně od ní slyším kritiku na jeho adresu – a bohužel už ho vidím i jakoby jejíma očima, jinými slovy – nevážím si ho, mrzí mě, že bývá kritika i oprávněná, s manželem spolu sexuálně nežijeme, nemám zájem, on by zájem měl
- i když s maminkou společně nebydlíme, každý den si voláme, je to i nutné vzhledem k jejímu věku – bohužel však často slyším kritiku i vůči sobě – mám často pocit, že se mnou jedná jak s onucí
- nezvládám své povinnosti – náš byt často připomíná skladiště – i když to třeba nestačím vnímat, byli jsme mou matkou nazváni jako hnojaři na hnoji, stále dělám účetnictví pro svou bývalou firmu, do toho starost o chalupu na jižní Moravě, do toho mě manžel nutí, abych koupila nedalekou nemovitost, aby měl kde podnikat a mohli jsme jít časem z Prahy – ovšem to znamená nejen velké finance, ale ještě větší starost o rekonstrukci, nemluvě o na prvním místě péči o mé dítě, často problémové – nechce chodit spinkat, musí se zklidňovat, háže mně brýle na zem, kouše a štípe – to vše ale samozřejmě není pořád, jsou to asi běžné projevy 2letého dítěte – někdy však velmi náročné na to, aby člověk nebrečel od rána do večera.
Je velmi těžké vše co nejstručněji vyjádřit. Odhodlávám se jít někam k psychologovi, ale vlastně ani nevím kam a jestli by mě mohl nějak pomoci, navíc ráno je vše naštěstí trochu mírnější a člověk jak automat už jede, ale – je to náročné…. Můžete mně nějak pomoci?
Velmi děkuji.
je mi 42 let, jsem s 2letou dcerkou, jediným a plánovaným dítětem na MD. Mám VŠ vzdělání, dřív jsem byla v životě docela úspěšná, měla jsem i svou vlastní firmu. Trpěla jsem však vždy poměrně nízkým sebevědomím, které se naplno projevuje od narození holčičky. Bývám navíc často unavená a bojím se , že něco nezvládnu – konkrétně třeba další den postarat se o malou sama včetně zajištění jídla apod. Obavy a deprese jsou největší ve večerních hodinách z následujícího dne. Vše je umocňováno následujícími skutečnostmi:
- manžel mně sice pomáhá postarat se o malou, ale jako podnikatel-automechanik prakticky nic nevydělá a finanční zajištění rodiny je na mě. Naštěstí mám našetřeno, nicméně to beru jako ponižující, že musím na mateřské dovolené živit i muže.
- manžel velmi špatně vychází s mou maminkou – dnes a denně od ní slyším kritiku na jeho adresu – a bohužel už ho vidím i jakoby jejíma očima, jinými slovy – nevážím si ho, mrzí mě, že bývá kritika i oprávněná, s manželem spolu sexuálně nežijeme, nemám zájem, on by zájem měl
- i když s maminkou společně nebydlíme, každý den si voláme, je to i nutné vzhledem k jejímu věku – bohužel však často slyším kritiku i vůči sobě – mám často pocit, že se mnou jedná jak s onucí
- nezvládám své povinnosti – náš byt často připomíná skladiště – i když to třeba nestačím vnímat, byli jsme mou matkou nazváni jako hnojaři na hnoji, stále dělám účetnictví pro svou bývalou firmu, do toho starost o chalupu na jižní Moravě, do toho mě manžel nutí, abych koupila nedalekou nemovitost, aby měl kde podnikat a mohli jsme jít časem z Prahy – ovšem to znamená nejen velké finance, ale ještě větší starost o rekonstrukci, nemluvě o na prvním místě péči o mé dítě, často problémové – nechce chodit spinkat, musí se zklidňovat, háže mně brýle na zem, kouše a štípe – to vše ale samozřejmě není pořád, jsou to asi běžné projevy 2letého dítěte – někdy však velmi náročné na to, aby člověk nebrečel od rána do večera.
Je velmi těžké vše co nejstručněji vyjádřit. Odhodlávám se jít někam k psychologovi, ale vlastně ani nevím kam a jestli by mě mohl nějak pomoci, navíc ráno je vše naštěstí trochu mírnější a člověk jak automat už jede, ale – je to náročné…. Můžete mně nějak pomoci?
Velmi děkuji.