Otázka
Odpověď
Re:Dodatek k rozvodu
18.5.2006 15:17:27 Elen Brabcová
Ahoj Pavlo,
vždycky své dvacetileté dceři říkám: nikdo ti nikdy neslíbil, že život je spravedlivý. Bohužel to sama asi moc akceptovat neumím. Ale učím se :). I třeba na Vašem případu, promiňte, snad jsem se Vás nedotkla.
Myslím, že nejdůležitější pro každého člověka je odhadnout, co by vlastně v životě chtěl.
Když konkretizuji Váš případ - tak mne napadají otázky typu - je to má důstojnost pro mne nebo z pohledu dětí, je to nějaké zázemí v podobě partnera, který si může dovolit vše, co se mu zamane, je to řádný příklad mým dětem, je to víra v to, že dokážu být šťastná tak, jak sama chci...?
Víte, někdy (vlastně dost často) musí člověk vycházet jen z toho, co se mu zrovna v životě nabízí. Nutně to neznamená, že s tím musí souhlasit, ale protože žije v nějakém systému (rodinném, finančním, společenském), tak jeho volby jsou omezené.
Zrovna Vám bych radila - zkuste si dát nějakou dobu - a vůbec to nemusí být týden ale třeba celé měsíce, kdy se pokusíte přijít na to, co vlastně jste, kdo jste a co chcete. Zbortil se Vám dosavadní svět a potřebujete čas. Využívejte pro sebe a své děti vše, co se Vám nabízí, ale nepočítejte s tím, jako s doživotní jistotou. Prostě jen hledejte samu sebe.
Manžel to má jistě jednoduché - v praktickém životě - ale nemá to poznání co předpokládám získáte časem Vy - že ta jistota a štěstí je ve Vás.
Tak se netrapte jeho životními podmínkami a dobře naslouchejte všemu okolo a důvěřujte své intuici.
Důležitá jste Vy a Vaše představa o životě a tu máte v sobě. Možná Vám to nepřipadá jako rada, ale když Vám teď poradím cokoli praktického, stejně to pro Vás nebude mít žádný valný budoucí význam.
Elen
vždycky své dvacetileté dceři říkám: nikdo ti nikdy neslíbil, že život je spravedlivý. Bohužel to sama asi moc akceptovat neumím. Ale učím se :). I třeba na Vašem případu, promiňte, snad jsem se Vás nedotkla.
Myslím, že nejdůležitější pro každého člověka je odhadnout, co by vlastně v životě chtěl.
Když konkretizuji Váš případ - tak mne napadají otázky typu - je to má důstojnost pro mne nebo z pohledu dětí, je to nějaké zázemí v podobě partnera, který si může dovolit vše, co se mu zamane, je to řádný příklad mým dětem, je to víra v to, že dokážu být šťastná tak, jak sama chci...?
Víte, někdy (vlastně dost často) musí člověk vycházet jen z toho, co se mu zrovna v životě nabízí. Nutně to neznamená, že s tím musí souhlasit, ale protože žije v nějakém systému (rodinném, finančním, společenském), tak jeho volby jsou omezené.
Zrovna Vám bych radila - zkuste si dát nějakou dobu - a vůbec to nemusí být týden ale třeba celé měsíce, kdy se pokusíte přijít na to, co vlastně jste, kdo jste a co chcete. Zbortil se Vám dosavadní svět a potřebujete čas. Využívejte pro sebe a své děti vše, co se Vám nabízí, ale nepočítejte s tím, jako s doživotní jistotou. Prostě jen hledejte samu sebe.
Manžel to má jistě jednoduché - v praktickém životě - ale nemá to poznání co předpokládám získáte časem Vy - že ta jistota a štěstí je ve Vás.
Tak se netrapte jeho životními podmínkami a dobře naslouchejte všemu okolo a důvěřujte své intuici.
Důležitá jste Vy a Vaše představa o životě a tu máte v sobě. Možná Vám to nepřipadá jako rada, ale když Vám teď poradím cokoli praktického, stejně to pro Vás nebude mít žádný valný budoucí význam.
Elen
V její náručí
