Otázka
Odpověď
Společné bydlení s rodiči
11.5.2006 23:57:15 veronikaf
Prosím poraďte mi, jak mám jít na svou maminku. Je mi 30, mám spokojenou rodinu, ale bydlíme v domě s mými rodiči. Nemáme samostatný vchod, nejde to. Máme ale samostatnou domácnost. Přes dolní patro, kde bydlí rodiče přejdeme jen přes chodbu a po schodech a za dveřmi začíná "doma".
Maminka si myslí, že nejlepší řešení neshod v názorech se mnou je přestat se mnou mluvit. A to včetně pozdravu, včetně toho, že nemluví s klukama, což se jim dost těžko vysvětluje je jim 5 a půl a 3. Snažím se jim vysvětlit, že babička nemá čas, je unavená, možná ji bolí hlava nebo ji něco naštvalo, ale nejsou hloupí a zvlášť ten starší se na ni pak zlobí. Teď se mnou zase nemluví. Už mi to přestává vadit, je to dost často, ani nevím, proč je na mě naštvaná tentokrát. Možná to ale tuším. Dvakrát si vzali staršího syna na dovolenou. Po té druhé jsme řekli, že to bylo naposledy. Poprvé přijel s přechozenou angínou, k doktorovi nešli, museli by tam jet asi 20 km ( bylo mu asi 2,5), o rok později se vrátil s kožním zánětem v tříslech, velikosti asi dospělé dlaně. U doktora zase nebyli, pro stejné vysvětlení. (za to že dostal ještě i laryngitidu nemohli, měli naštěstí dobrý manuál a tak to zvládli) Kromě toho se mě pak syn ptal dost dlouho, proč my se s tatínkem nehádáme a babička s dědou pořád. Letos se rozhodli, že vezmou oba kluky. Řekla jsem, že ne. Že je ani oni nechtěli po předchozích zkušenostech, a navíc že budeme rádi, když budeme sami doma, všichni4, že to přece taky někdy potřebujeme. Že je to pro nás vlastně taky tak trochu dovolená. Navíc si nemyslím, že by naši neměli příležitost být s klukama, kdyby chtěli.
Pravda je, že poslední dobou u našich kluci moc často nejsou. Pokud pro ně ale naši přijdou, nikdy tomu nebráníme, pokud teda zrovna nečteme, nejíme, nespíme. Jen si pronejdou, někdy děda, babička skoro nikdy. Připadá mi, že jí vadí, že zvládáme všechno sami a v pohodě. Když jsem čekala mladšího syna, řekla, že mi garanruje, že budu ještě ráda, když jí nechám toho staršího.
V době, když naši odjedou si brává manžel volno, aby byl víc s nama.
Nevím, jestli je to tento důvod, ale co s ní mám dělat? Ona je hodně autoritativní a tvrdohlavá, v práci je ve vedoucí funkci. Já se radši pohádám s ní, než s manželem, pokud jde třeba o tu dovolenou.
Vždycky to ukončím já, třeba tak, že jí nabídnu odvoz z práce, když mám výjimečně doma auto. Ale přiznám se, že se mi do toho tentokrát vůbec nechce. Děkuji Veronika
PS: psala jsem svou zkušenost k dotazu z 5.5. (asi). Třeba to taky trochu poodhalí vztah mé maminky ke mně.
Maminka si myslí, že nejlepší řešení neshod v názorech se mnou je přestat se mnou mluvit. A to včetně pozdravu, včetně toho, že nemluví s klukama, což se jim dost těžko vysvětluje je jim 5 a půl a 3. Snažím se jim vysvětlit, že babička nemá čas, je unavená, možná ji bolí hlava nebo ji něco naštvalo, ale nejsou hloupí a zvlášť ten starší se na ni pak zlobí. Teď se mnou zase nemluví. Už mi to přestává vadit, je to dost často, ani nevím, proč je na mě naštvaná tentokrát. Možná to ale tuším. Dvakrát si vzali staršího syna na dovolenou. Po té druhé jsme řekli, že to bylo naposledy. Poprvé přijel s přechozenou angínou, k doktorovi nešli, museli by tam jet asi 20 km ( bylo mu asi 2,5), o rok později se vrátil s kožním zánětem v tříslech, velikosti asi dospělé dlaně. U doktora zase nebyli, pro stejné vysvětlení. (za to že dostal ještě i laryngitidu nemohli, měli naštěstí dobrý manuál a tak to zvládli) Kromě toho se mě pak syn ptal dost dlouho, proč my se s tatínkem nehádáme a babička s dědou pořád. Letos se rozhodli, že vezmou oba kluky. Řekla jsem, že ne. Že je ani oni nechtěli po předchozích zkušenostech, a navíc že budeme rádi, když budeme sami doma, všichni4, že to přece taky někdy potřebujeme. Že je to pro nás vlastně taky tak trochu dovolená. Navíc si nemyslím, že by naši neměli příležitost být s klukama, kdyby chtěli.
Pravda je, že poslední dobou u našich kluci moc často nejsou. Pokud pro ně ale naši přijdou, nikdy tomu nebráníme, pokud teda zrovna nečteme, nejíme, nespíme. Jen si pronejdou, někdy děda, babička skoro nikdy. Připadá mi, že jí vadí, že zvládáme všechno sami a v pohodě. Když jsem čekala mladšího syna, řekla, že mi garanruje, že budu ještě ráda, když jí nechám toho staršího.
V době, když naši odjedou si brává manžel volno, aby byl víc s nama.
Nevím, jestli je to tento důvod, ale co s ní mám dělat? Ona je hodně autoritativní a tvrdohlavá, v práci je ve vedoucí funkci. Já se radši pohádám s ní, než s manželem, pokud jde třeba o tu dovolenou.
Vždycky to ukončím já, třeba tak, že jí nabídnu odvoz z práce, když mám výjimečně doma auto. Ale přiznám se, že se mi do toho tentokrát vůbec nechce. Děkuji Veronika
PS: psala jsem svou zkušenost k dotazu z 5.5. (asi). Třeba to taky trochu poodhalí vztah mé maminky ke mně.
V její náručí
