Otázka
Odpověď
Re: Napomenutí třídního učitele
20.3.2001 Silvie Nedvědová
Dobrý den Jano,
spíš by asi bylo dobré popovídat si s paní učitelkou. A zkusit to na osobní rovině. Bez výtek vůči ní a kritiky, spíš vyjádřit vlastní pocity, „Mě to zaskočilo, neočekávala jsem, že by mohl to napomenutí dostat…, syna to doma hodně mrzelo (pokud ho to mrzelo), ale někdy, v důsledku poruchy není schopen své chování ovládnout…“
Napomenutí třídního učitele je ten nejmírnější prostředek, jakým může pedagog vyjádřit, že chování dítěte není zcela takové, jak se ve škole očekává. Protože se ale většinou sděluje před třídou, někdy ho učitel použije, aby dotyčné dítě, ale i, a někdy hlavně, zbytek třídy informoval o tom, že si všiml, že to chování „neodpovídá“, že to není chování, které by očekával od ostatních dětí ve třídě, že „nenadržuje“. Ale zároveň, respektuje-li poruchu, a nechce ublížit, nepoužije sankce těžšího kalibru, které jsou odstupňovány takto: třídní důtka, ředitelská důtka, snížená známka z chování.
To, že má dítě diagnostikovanou LMD není automatická omluvenka ze všech rošťáren, a osobně si myslím, že pokud by byla, spíš bychom dítěti uškodili. Je třeba ho informovat o hranicích. Je dobré, aby je dítě znalo, i když je nebude vždy umět dodržet a respektovat.
Neznám tu Vaši paní učitelku, ale rozhodně bych nejdřív zkusila popovídat si, a třeba se jí zeptat, co právě tím napomenutím chtěla říci, zjistit, jaký má k Vašemu synovi vztah, zeptat se, co od Vás, jako rodičů potřebuje, očekává…
Učiteli se rozhodně lépe pracuje s vědomím, že rodiče se snaží dítě vést k podobným hodnotám, jako škola. Pokud pojmy jako ukázněnost, poctivá práce, respektování druhých lidí, a dětí ve třídě, jsou pro některé rodiče jen fráze, nad kterými se mávne rukou, nastává pak kombinací těchto „hodnot“ s LMD dítěte, ve třídě situace, která může být naprosto neúnosná, a učitel pak, logicky, začne bránit ostatní děti, a sebe, a svou povinnost, něco ty děti naučit, v prostředí, ve kterém se to dělat dá.
Někdy toto může nastat i v případě, že je doma „napjatá“ situace, a dítě si své tenze a obavy „odnáší“ do školy, kde je „vypustí“ do okolí. Někdy může dítě s LMD „volat“ o čas a výlučnou pozornost dospělé osoby, pokud se mu jí doma nedostává, v míře, kterou potřebuje.
Pokud se tedy syna snažíte vést k určité ukázněnosti, ohleduplnosti, k plnění povinností, i když je to velmi těžké, a nemůžete očekávat, že bude perfektní, rozhodně nebude nadbytečné, když to paní učitelce řeknete, i kdybyste o tom už spolu dříve hovořili. A zdá-li se Vám jinak vstřícná, nebude ztracený čas, budete-li v častějším kontaktu.
I kdyby se Vám zdálo stále to rozhodnutí příliš přísné, ten rozhovor by mohl mnoho objasnit. A pokud by Vaše paní učitelka nebyla vstřícná nebo prostě neměla tu výdrž, a začínala mít vůči Vašemu synovi averzi, nebo byla spíš učitelem zaměřeným na zvládání učiva a plnění požadavků osnov, než na výchovu a práci s dětmi, bylo by možná vhodné, poptat se ve škole nebo v poradně, nevědí-li o paní učitelce, která má, co do práce s dětmi s LMD dobrou pověst, „umí to s nimi“ a uvažovat o změně.
Hodně zdaru
Mgr. Silvie Nedvědová
spíš by asi bylo dobré popovídat si s paní učitelkou. A zkusit to na osobní rovině. Bez výtek vůči ní a kritiky, spíš vyjádřit vlastní pocity, „Mě to zaskočilo, neočekávala jsem, že by mohl to napomenutí dostat…, syna to doma hodně mrzelo (pokud ho to mrzelo), ale někdy, v důsledku poruchy není schopen své chování ovládnout…“
Napomenutí třídního učitele je ten nejmírnější prostředek, jakým může pedagog vyjádřit, že chování dítěte není zcela takové, jak se ve škole očekává. Protože se ale většinou sděluje před třídou, někdy ho učitel použije, aby dotyčné dítě, ale i, a někdy hlavně, zbytek třídy informoval o tom, že si všiml, že to chování „neodpovídá“, že to není chování, které by očekával od ostatních dětí ve třídě, že „nenadržuje“. Ale zároveň, respektuje-li poruchu, a nechce ublížit, nepoužije sankce těžšího kalibru, které jsou odstupňovány takto: třídní důtka, ředitelská důtka, snížená známka z chování.
To, že má dítě diagnostikovanou LMD není automatická omluvenka ze všech rošťáren, a osobně si myslím, že pokud by byla, spíš bychom dítěti uškodili. Je třeba ho informovat o hranicích. Je dobré, aby je dítě znalo, i když je nebude vždy umět dodržet a respektovat.
Neznám tu Vaši paní učitelku, ale rozhodně bych nejdřív zkusila popovídat si, a třeba se jí zeptat, co právě tím napomenutím chtěla říci, zjistit, jaký má k Vašemu synovi vztah, zeptat se, co od Vás, jako rodičů potřebuje, očekává…
Učiteli se rozhodně lépe pracuje s vědomím, že rodiče se snaží dítě vést k podobným hodnotám, jako škola. Pokud pojmy jako ukázněnost, poctivá práce, respektování druhých lidí, a dětí ve třídě, jsou pro některé rodiče jen fráze, nad kterými se mávne rukou, nastává pak kombinací těchto „hodnot“ s LMD dítěte, ve třídě situace, která může být naprosto neúnosná, a učitel pak, logicky, začne bránit ostatní děti, a sebe, a svou povinnost, něco ty děti naučit, v prostředí, ve kterém se to dělat dá.
Někdy toto může nastat i v případě, že je doma „napjatá“ situace, a dítě si své tenze a obavy „odnáší“ do školy, kde je „vypustí“ do okolí. Někdy může dítě s LMD „volat“ o čas a výlučnou pozornost dospělé osoby, pokud se mu jí doma nedostává, v míře, kterou potřebuje.
Pokud se tedy syna snažíte vést k určité ukázněnosti, ohleduplnosti, k plnění povinností, i když je to velmi těžké, a nemůžete očekávat, že bude perfektní, rozhodně nebude nadbytečné, když to paní učitelce řeknete, i kdybyste o tom už spolu dříve hovořili. A zdá-li se Vám jinak vstřícná, nebude ztracený čas, budete-li v častějším kontaktu.
I kdyby se Vám zdálo stále to rozhodnutí příliš přísné, ten rozhovor by mohl mnoho objasnit. A pokud by Vaše paní učitelka nebyla vstřícná nebo prostě neměla tu výdrž, a začínala mít vůči Vašemu synovi averzi, nebo byla spíš učitelem zaměřeným na zvládání učiva a plnění požadavků osnov, než na výchovu a práci s dětmi, bylo by možná vhodné, poptat se ve škole nebo v poradně, nevědí-li o paní učitelce, která má, co do práce s dětmi s LMD dobrou pověst, „umí to s nimi“ a uvažovat o změně.
Hodně zdaru
Mgr. Silvie Nedvědová