Hádky na denním pořádku

Vážená paní Brabcová,
moc se mi líbí, jak odpovídáte na dotazy a uvádíte konkrétní příklady a svůj pohled na věc.
Pokusím se trochu popsat náš vztah s manželem, i když je to pro mě těžké, pamatuji si na rozdíl od manžela spíš emoce než slova. Začnu odjinud: Horoskopy čtu spíš ze zájmu, než abych jim věřila, spíš se bojím, že na nich něco pravdy je, já jsem Lev, i když atypicky bojácný, a on je Štír. Hrajeme už mnoho let hru na kočku a myš, jednou je nahoře jeden a pak druhý. V době "chození" jsem mu dala třikrát vale, ale pak se vždy jaksi změnil k obrazu mému a zase mě přesvědčil. Pamatuji si argument: "já jsem nějak zapomněl" - být galantní, dát nějaký dárek, zajímat se, co jsem dělala... Před rokem a půl jsme se vzali a to nejlepší, co z nás vzešlo, je naše Janička. Náš problém tkví v tom, že spolu neumíme komunikovat a sebemenší problém přeroste v hádku, která však většinou končí tím, že se manžel uzavře, neřekne ani píp, tváří se jak vrah a nebo uteče. Snažím se vždycky náš vztah urovnat, navrhuji řešení, ale tím ho ještě víc matu. Nejčastěji k tomu bohužel dochází večer, když jsme oba unavení. Tak bych si přála, aby přišel někdy domů s rozesmátou tváří a zeptal se vesele "tak co, holky, jak jste se měly" a lišácky by na mě mrknul. Místo toho jen po chvíli pozdraví, jde si vařit kafe a čte si třeba letáky nebo si pustí TV a tváří se strašně zaujatě. A když se ho na něco zeptám už podruhé, protože mě nevnímá, dost mě to popudí. Dřív jsem po jeho příchodu referovala sama, co jsme s malou dělaly celý den, a někdy se taky rozhovořil. Častěji ale neříkal nic, ani "hm, jo" nebo cokoli jiného a když jsem ho obvinila, že mě neposlouchá, opáčil, že ano a skutečně mi bez výrazu zopakoval má slova. Jenže mě zajímala právě nějaká jeho reakce na to, co říkám, ta se mi většinou nedostane. Nejspíš se budu muset na hodinu zavřít do pokoje, až se sám "zadaptuje" a bude s ním řeč. Ale ani potom to není jiné. Naše rozhovory jsou spíš jednostranné monology, z mé strany o Janičce aj., z jeho strany o čemkoli jiném než "domácím". Neumíme se navzájem podpořit. Manžel mi v podstatě nechává volnou ruku, já bych zas radši, kdybych mohla slyšet jeho názor. Naopak já bych mu chtěla s čímkoli pomoct, se školou, něco zařídit atd. - tomu se ale úspěšně brání. Vyznáte se v mém chaosu? Tvrdí, že ho neposlouchám, nemá ale tak docela pravdu, jenom mu nedokážu zopakovat jeho slova, zato vím, jak se tvářil a co jsem při našem rozhovoru cítila. Dnes jsme začali, jakmile přišel z práce. Řekla jsem mu, že se už asi půl roku cítím špatně, jakoby o mě neměl zájem, sám se nezeptá, jak bylo, je to znát i v sexu, většinou po týdnu a více jsem už tak rozněžnělá, že spolknu všechno a když proti sobě nezvedneme hlas a malá usne brzo, je to docela pěkné. Na to, co jsem mu sdělila, odpověděl, že "o tom ví". Co ví? To je souhlas? POtvrdil, že jsme se odcizili. Skoro pokaždé si vzpomenu na lidi z Venuše a z Marsu, my to třeba myslíme i dobře, ale nerozumíme si. A to jsme začali stavět. NEdokážu si představit, jak to půjde dál, když se na ničem nedohodneme. Dnes jsem mu naznačila, že uvažuju o rozvodu a on s klidem řekl malé: "budeš mít nového tatínka". Nejlépe se nám daří komunikace přes naši holčičku ve stylu "řekni mamince...". Řekla jsem mu, co bych si představovala a přála. A on na to: "takže všechno dělám špatně". Vyzývala jsem ho, aby taky řekl, co by si přál, a nic jsem se nedozvěděla. Nakonec jsme dokázali neuvěřitelnou hodinu ani jeden nemluvit a chlad mezi námi trvá dál. Podezřívala jsem ho z nevěry, spíš kvůli nechuti k sexu, ale nemám nic potvrzeno. Sama už jsem o tom ze zoufalství přemýšlela, ale nebylo by to srdcem. Snažím se dělat všechno co nejlíp, zvládnout toho co nejvíc - jsem na MD, 2. rokem studuju VOŠ, učím, sem tam překládám, chodím na praxi, být hospodyně a hlavně dobrá máma - a jinak mi na sebe nezbývá vůbec čas. Mám v sobě pořád pocity viny, že naše manželství nezvládám, že pro "něco" nedostávám vytouženou lásku. Na druhou stranu si zase říkám, že za všechno přece nemůžu já, že nemůžu pořád nabízet řešení a kompromisy, zapírat se, překousnout mnohé, oželet mnohé, že mám taky právo na něco hezkého. Co myslíte? Chci toho moc? Jsem asi náročná.
Budu Vám moc vděčná za Váš názor na to, co to vlastně mezi námi je a hlavně jestli se náš vztah dá nějak stmelit a jak. Děkuji Vám.