Otázka
Odpověď
Re:Dárcovství spermatu
7.8.2005 10:47:26 Lenka Šimková
Vážená paní Alice,
problémy kolem neplodnosti přinášejí mnoho zátěžových situací a mnoho problémů, které partneři musejí řešit a ne vždy se v názoru na řešení shodnou. Vše má svůj vývoj a zřejmě vy jste poněkud „napřed“ před manželem v představách o tom, jak přijmout dítě, kde oplodnění by bylo dárcovskou spermií (možná se budete divit, někdy je to přesně naopak a zatímco pro muže je to jednoduché, žena velmi váhá). Jednoduchá rada neexistuje, je potřeba i o tom, co je nepříjemné, bolestné spolu mluvit a pokusit se naslouchat tomu druhému. Jak on to vidí, co to znamená „cizí dítě“ (například: obává se, že bude jen Vaše? Že ho nebude schopen přijmout, protože mu nebude podobné? Že ho nepustíte k výchově? Jak se stane otcem, když není otcem biologicky? To jsou jen mé nápady, možná, že manželovy obavy pramení úplně odjinud. Ale je třeba o nich mluvit.)
Pokud se Vám nepodaří najít společné stanovisko (což nutně neznamená, že manžel přijme to Vaše, ale může to být také naopak, může to být rozhodnutí k adopci nebo k bezdětnému manželství), pak je možné, že časem budete muset čelit krizi vztahu, protože Vaše představy
o tom, jak má vypadat Vaše společná budoucnost, budou příliš odlišné.
Pokud byste chtěli přijít a o všem společně pohovořit, je to samozřejmě možné, popř. můžeme komunikovat i mailem. Léčba nabízí hodně možností, které vypadají snadně – často jen do té doby, než se k nim člověk má rozhodnout. Pak vyvstávají obavy, o kterých byste nikdy dříve neuvažovala – v této situaci se nachází Váš manžel a samozřejmě i Vy, protože vše musíte rozhodnout jako pár.
Přeji hodně štěstí,
zdraví
Lenka Šimková, www.isz.cz/ratolest
problémy kolem neplodnosti přinášejí mnoho zátěžových situací a mnoho problémů, které partneři musejí řešit a ne vždy se v názoru na řešení shodnou. Vše má svůj vývoj a zřejmě vy jste poněkud „napřed“ před manželem v představách o tom, jak přijmout dítě, kde oplodnění by bylo dárcovskou spermií (možná se budete divit, někdy je to přesně naopak a zatímco pro muže je to jednoduché, žena velmi váhá). Jednoduchá rada neexistuje, je potřeba i o tom, co je nepříjemné, bolestné spolu mluvit a pokusit se naslouchat tomu druhému. Jak on to vidí, co to znamená „cizí dítě“ (například: obává se, že bude jen Vaše? Že ho nebude schopen přijmout, protože mu nebude podobné? Že ho nepustíte k výchově? Jak se stane otcem, když není otcem biologicky? To jsou jen mé nápady, možná, že manželovy obavy pramení úplně odjinud. Ale je třeba o nich mluvit.)
Pokud se Vám nepodaří najít společné stanovisko (což nutně neznamená, že manžel přijme to Vaše, ale může to být také naopak, může to být rozhodnutí k adopci nebo k bezdětnému manželství), pak je možné, že časem budete muset čelit krizi vztahu, protože Vaše představy
o tom, jak má vypadat Vaše společná budoucnost, budou příliš odlišné.
Pokud byste chtěli přijít a o všem společně pohovořit, je to samozřejmě možné, popř. můžeme komunikovat i mailem. Léčba nabízí hodně možností, které vypadají snadně – často jen do té doby, než se k nim člověk má rozhodnout. Pak vyvstávají obavy, o kterých byste nikdy dříve neuvažovala – v této situaci se nachází Váš manžel a samozřejmě i Vy, protože vše musíte rozhodnout jako pár.
Přeji hodně štěstí,
zdraví
Lenka Šimková, www.isz.cz/ratolest
V její náručí
