Vliv psychiky na otěhotnění

Vážená paní Lenko, nejprve bych Vám chtěla velice poděovat za vaši odpověď. Ptala jste se mě, co mi pomohlo zvládat situaci - byl to v první řadě manžel, dále jsem se ponořila do práce a důležitá byla také změna prostředí, asi měsíc po mém zamlklém potratu jsme odjeli na dovolenou. V poslední době se mi ale psychické vrací, silnější než předtím. Je možné, že na vině jsou další zdravotní komplikace - pásový opar, opakovaná vyšetření čípku - takže už se mi vůbec nedaří uvolnit se a nedělat si starosti. Mám hrozný strach, že jakákoli další komplikace (např. kdyby se ukázalo, že je nutný laserový zákrok na čípku) mě zase připraví o čas. Připadá mi, že jsem snad ještě relativně schopná vyrovnat se s tím, co se stalo - tedy se ztrátou miminka, ale paradoxně se nemůžu vyrovnat s tím, co se nestalo - čím dál víc si vyčítám, že jsem se začala snažit o otěhotnění až v 31 letech a ne dřív. vdávala jsem se ve 27 letech a zpočátku jsem si prostě na dítě nepřipadala "zralá" (manžel by ho býval chtěl už dřív). A naivně jsem si myslela, že až budu chtít otěhotnět, tak určitě otěhotním. Tenhle přístup si teď nemůžu odpustit. V poslední době inteznivně přemýšlím o tom, že bych vyhledala pomoc psychologa, protože mám pocit, že dál už to opravdu sama nezvládnu, veškerou energii spotřebuji na to, abych jakž takž fungovala, ale nemám tušení, kam se obrátit. Nemohla byste mi dát nějak tip? Jsme z Prahy. Moc děkuji!