Vliv psychiky na otěhotnění

Vážená paní Lenko,

jsem po zamlklém těhotenství (konec dubna v 9.tt), od července se snažíme znovu a zatím se nám nedaří. Poprvé jsem otěhotněla do jednoho měsíce od chvíle, kdy nám na tom lékařka dovolila "pracovat" (měla jsem malé problémy s nálezem na děložním čípku, metaplazie, a nakonec se lékařka rozhodla, že zákrok není nutný a můžeme se pokusit o miminko). Naprosto jsem nepočítala s tím, že by se to mohlo podařit tak brzy, a teď si myslím, že se to mohlo povést právě proto. Všechno probíhalo naprosto v pořádku, ale v 9, tt přišel nhle konec. Podle lkařky to nneí žádné tragédie a k něčmu podobnmu dochází v 1. trimestru prý poměrně často. Jakmile to bylo po kyretáži možné, začali jsme se o dítě pokoušet znovu, ale nejde to, přestože a nebo protože?) sleduji své plodné a neplodné dny, dělám si ovulačn tesy (ovulace probíhá normálně), piju čaje pod. apod. Nic z toho jsem porvé nedělala, ani jsme vlatsně nevěděla, kdy mám plodné dny. Je možné, že jsem si tím snažením zablokovala psychiku? Snažím se na otěhotnění nemyslet, ale mám strach, že už jsem poměrně stará (32) a nemám času "nazbyt". Začátkem září jsem navíc onemocněla těžkým pásovým oparem (zaseženo oko a obličej po dráze očního nervu) a bylo mi řečeno, že důlvodem byl pravděpodobně stres a rozházená psychika, protože imunoligická a další vyšetření byla naprosto v pořádku. Od té doby se opravdu snažím zklidnit, nechci zničit sama sebe a ten pásový opar mi cestu k otěhotnění samozřejmě ještě zkomplikoval... ale nedaří se mi to. Naopak, mám pocit, že jsem na tom teď hůř než na jaře. Snad je to tím, že miminko se mělo narodit začátkem prosince, nevím. Stále mám pocit, že bych to přece měla nějak zvládnout sama, že se mi nestalo zase nic tak hrozného, ale nejde mi to. Poradíte mi, prosím? Děkuji, Michaela