Otázka
Odpověď
Otěhotnění po smrti dítěte
20.10.2004 18:01:45 Julie V., bezdetna
Vazena pani Simkova,
pred tremi lety jsem pote, co mi pri porodu umrela holcicka, psala nejaky hodne depresivni dotaz do Vasi poradny. V te dobe jsem si myslela, ze uz zadne deti mit nebudu a ani jsem necitila potrebu nejak celou situaci do budoucna resit. Muj vztah s predchozim partnerem tohle trauma nevydrzel a ja jsem byla rada, ze jsem rada. V soucasnosti mam partnera noveho, jsem s nim velmi stastna a uz pred nekolika mesici jsme se rozhodli, ze nechame vecem volny prubeh a zkusime, jestli v klidu normalne otehotnim. Problem je, ze zatim tehotna nejsem a zacinam pomalu panikarit, mam strach, ze treba budu sekundarne infertilni, navic dokoncuju medicinu, ucim se na statnici z gynekologie a uz mi z toho vseho zacina harasit. Porad premyslim nad nejakymi duvody proc nebudu moci otehotnet a zoufale to resim. Je mi uplne jasne, ze stresovanim tomu vubec nepomaham, jen nevim, jak z toho ven, navic mam pocit, ze mi partner chvilkama vubec nerozumi a muj strach nechape. Vcera jsem se kvuli tomu docela chytli a me pak napadlo, ze predchozi partner by mi mozna rozumel lip, protoze si tim prosel se mnou. Nevim, co mam delat, hrozne bych nechtela skoncit jako zoufala zenska, ktera touhou po diteti trapi vsechny okolo, ale bohuzel se presne takhle chovam a pak se na sebe za to zlobim. Myslite, ze by mi pomohlo nejake relaxacni cviceni, joga nebo neco podobneho?
Se srdecnym pozdravem, Julie
pred tremi lety jsem pote, co mi pri porodu umrela holcicka, psala nejaky hodne depresivni dotaz do Vasi poradny. V te dobe jsem si myslela, ze uz zadne deti mit nebudu a ani jsem necitila potrebu nejak celou situaci do budoucna resit. Muj vztah s predchozim partnerem tohle trauma nevydrzel a ja jsem byla rada, ze jsem rada. V soucasnosti mam partnera noveho, jsem s nim velmi stastna a uz pred nekolika mesici jsme se rozhodli, ze nechame vecem volny prubeh a zkusime, jestli v klidu normalne otehotnim. Problem je, ze zatim tehotna nejsem a zacinam pomalu panikarit, mam strach, ze treba budu sekundarne infertilni, navic dokoncuju medicinu, ucim se na statnici z gynekologie a uz mi z toho vseho zacina harasit. Porad premyslim nad nejakymi duvody proc nebudu moci otehotnet a zoufale to resim. Je mi uplne jasne, ze stresovanim tomu vubec nepomaham, jen nevim, jak z toho ven, navic mam pocit, ze mi partner chvilkama vubec nerozumi a muj strach nechape. Vcera jsem se kvuli tomu docela chytli a me pak napadlo, ze predchozi partner by mi mozna rozumel lip, protoze si tim prosel se mnou. Nevim, co mam delat, hrozne bych nechtela skoncit jako zoufala zenska, ktera touhou po diteti trapi vsechny okolo, ale bohuzel se presne takhle chovam a pak se na sebe za to zlobim. Myslite, ze by mi pomohlo nejake relaxacni cviceni, joga nebo neco podobneho?
Se srdecnym pozdravem, Julie