Re: Problém učení, vada řeči

Dobrý den, Mirko,
Z Vašeho dopisu mi není úplně jasné, jestli jste s dcerou byla v pedagogicko-psychologické poradně. Případně i se synem. Píšete, že jste se synem u psychologa byli. Na otázky týkající se problematiky „školních“ dovedností, bývá nejlepší psycholog, který se na školskou problematiku specializuje, případně poradna. Na poradnu můžete dostat kontakt ve škole nebo od dětského lékaře. Kdybyste hledala jiné řešení, mohu Vám poslat další kontakty. V poradně provedou vyšetření inteligence a dále schopností a dovedností, které jsou potřebné pro zvládnutí čtení, psaní, gramatiky, počítání… Pokud je u dítěte výrazný nepoměr mezi „obecnou“ inteligencí a např. slabě rozvinutými schopnostmi potřebnými pro to, aby se naučilo číst, aplikovat pravopisná pravidla… uvažuje se o diagnostikování poruchy učení ve smyslu dyslexie, dysortografie a podobně. Má-li, jak píšete, dcerka zhoršenou schopnost soustředění, mohlo by to ukazovat na to, že podklad potíží je v tzv. lehké mozkové dysfunkci. To je, z neurologického hlediska opravdu drobná, a neurologickým vyšetřením často ani nezachytitelná odchylka, např. v tempu dozrávání činnosti mozku, která ale dětem může způsobovat ve škole velké potíže, protože se tyto děti hůř soustředí, snadněji se při učení unaví, někdy bývají velmi neposedné…
O LMD najdete mnoho dalších námětů ve starších dopisech.
Náprava poruch učení se provádí v poradnách, dyscentrech, někdy ji mohou provádět kvalifikované paní učitelky přímo ve škole, případně Vám ukážou, jak se s dcerou učit. V každém případě je mnohem vhodnější „málo a často“, než celé odpoledne. Na takový postup nejsou děti v tomto věku dosud zralé a to i v případě, že žádné poruchy nemají. Učení se pak pro ně může stát velmi nepříjemnou záležitostí, zvláště, je-li provázeno různými mrzutostmi, jako je netrpělivost dospělého a podobně. Dobré je zařazovat přestávky, činnosti střídat, po čtení matematiku nebo úkol, na kterém je třeba něco dělat rukama. Dát si časový limit, např. hodinu čistého času a dost.
Děti nutně potřebují, z psychohygienického hlediska, i z čistě zdravotních důvodů, čas na pohyb, na kontakty s vrstevníky a příjemnými lidmi, na hry a záliby. To, že dcerka „vypíná“, zapomíná úkoly a podobně, může být známkou únavy, přetížení. To, kdy už jsme přetíženi, a co nás vyčerpá nejdřív, je u každého velice individuální.
Se synem můžete různými hravými způsoby pravolevou orientaci procvičovat. Užitečné je např. i jednorázové cvičení u klavíru, levá ruka hraje hluboké tóny, pravá vysoké, když se pak dítě nemůže rozhodnout, která strana je která, připomenete mu, kterou rukou jsi hrál ty bručivé tóny, víš, jak se jmenuje? A často stačí, když často používáte výrazy pravá levá při běžných denních činnostech. Např. neřeknete, podívej se támhle s ukázáním rukou, ale, podívej se, tam nalevo nahoře to je, a když dítě hledá jinde, řeknete trpělivě, ne, ty se díváš napravo… Chlapcům se někdy líbí i hra na vojáčky, tedy, nacvičujete, pozor, vpravo v bok, čelem vzad… V dětských časopisech, jako je Sluníčko, pastelka a další, bývají hry, kde má dítě také rozlišovat pravou a levou, případně určovat, jaký obrázek je nalevo, napravo, nahoře dole, ve vztahu k jinému obrázku.
Při psaní se pochybnosti, odkud začít na papír psát, objevují u dětí, které se psaním začínají, objevují běžně. Směr psaní odleva a shora není něco všeobecně daného, je to jen určitá společenská dohoda, a jsou země, kde je tato dohoda jiná, a skutečně se píše nebo se tisknou texty v knihách odleva nebo shora dolů a podobně. Je tedy třeba, a často to úplně stačí, dětem říci, že to je u nás tak dohodnuto, a že se odleva doprava tisknou i texty v knihách a i obrázky v dětských časopisech. Jak trénovat sluchové vnímání by Vám také pravděpodobně poradili v poradně. Napřed můžete rozlišovat různé přírodní zvuky. Pak můžete číst povídku nebo povídat vymyšlený příběh, s tím, že se předem dohodnete, že až syn uslyší určité slovo, tak tleskne, během vyprávění nepřerušujete. Hodnotíte až po skončení vyprávění, s tím, že se snažíte říci spíš kolik se toho povedlo, než vyzdvihovat, kolikrát se syn netrefil. Dalším krokem může být rozlišování dlouhých a krátkých zvuků, jako při morseovce. Např. zapískáte nějaký rytmický celek .. nebo.- a dítě ho zkouší opakovat začíná se od jednoduchoučkých pokusů, které dítě ještě dobře zvládá, a dopředu se postupuje po malých krůčcích, aby je dítě mělo čas si osvojit, mohlo být pochváleno a tak povzbuzeno k další práci, lze také ťukat, silné a slabé zvuky. Pak přejdete ke hře, kdy řeknete tři slova a určíte hlásku, na kterou jedno z nich začíná, dítě má uhodnout, které to je… a tak zvolna dál, slovní fotbal je už „hra pro pokročilé“.
Pokud byste si chtěla ještě něco doplnit, ještě se ozvěte.
Jinak hodně úspěchů a pohody
Mgr. Silvie Nedvědová