Otázka
Odpověď
Re:Lhaní
10.8.2003 22:16:37 Mgr. Jitka Jeklová
Dobrý den,
rozhodně si nemyslím, že chování vašeho synovce je normální. Spíše se dá říci, že u určité části populace v tomto věku je více pravděpodobné, že se takovéto chování objeví. U synovce zřejmě sehrálo roli několik faktorů - nedůsledná výchova, možná také nepřítomnost mužského vzoru, navíc přicházející puberta a nově uspořádaná rodina, kterou chlapec může vnímat tak, že v ní pro něj není místo. Z osobní poradenské zkušenosti vím, že tyto děti těžce nesou i takovou drobnost jako je jiné příjmení než má zbytek rodiny. Chování synovce opravdu může být snahou zajistit si větší pozornost rodiny. Pokud by byl zcela bezproblémový, nebylo by třeba mu věnovat pozornost. Dítě toto podvědomě vnímá a podvědomě se podle toho chová. Výchova synovce by měla být laskavá, ale zároveň velmi důsledná, s pevně stanovanými pravidly, odměnami i tresty. Také by všichni, kteří na výchově alespoň částečně participují (tedy např. Vy, prarodiče apod.), měli být jednotní. Tzn. že se nesmí např. stát, že pokud matka něco nedovolí nebo si nepřeje, tak to např. babička dovolí, protože chce vnukovi vyhovět (ev. přilepšit atd.). Toto je nejhrubější chyba, jaké je možno se ve výchově dopustit. S chlapcem doporučuji matce v klidu promluvit. Sdělit mu, že toto chování ji trápí a že by si přála nějakou změnu. Nabídnout chlapci pomoc při řešení jeho problémů a zároveň očekávat, a pokud možno akceptovat, jeho návrhy ke zlepšení situace. Vhodná by byla i účast nového manžela matky, protože se domnívám, že ke zklidnění situace by velmi prospělo, kdyby chlapec viděl, že je přijímán za právoplatného člena rodiny oběma rodiči (byť je otec nevlastní). Vlastně si myslím, že vztah s novým otcem může hrát také velmi výraznou roli. Doporučila bych i navštívit jiného psychologa, protože si myslím, že situace by mohla být vhodná i k rodinné terapii, nebo alespoň k tomu, že matka získá obsáhlejší a přesnější rady. V rozhovoru je totiž možné si některé skutečnosti podrobně vysvětlit a více upřesnit. Přeji Vaší sestře hodně trpělivost, důslednosti i radosti strávené s celou rodinou, ale hlavně synem.
Mgr. Jitka Jeklová
rozhodně si nemyslím, že chování vašeho synovce je normální. Spíše se dá říci, že u určité části populace v tomto věku je více pravděpodobné, že se takovéto chování objeví. U synovce zřejmě sehrálo roli několik faktorů - nedůsledná výchova, možná také nepřítomnost mužského vzoru, navíc přicházející puberta a nově uspořádaná rodina, kterou chlapec může vnímat tak, že v ní pro něj není místo. Z osobní poradenské zkušenosti vím, že tyto děti těžce nesou i takovou drobnost jako je jiné příjmení než má zbytek rodiny. Chování synovce opravdu může být snahou zajistit si větší pozornost rodiny. Pokud by byl zcela bezproblémový, nebylo by třeba mu věnovat pozornost. Dítě toto podvědomě vnímá a podvědomě se podle toho chová. Výchova synovce by měla být laskavá, ale zároveň velmi důsledná, s pevně stanovanými pravidly, odměnami i tresty. Také by všichni, kteří na výchově alespoň částečně participují (tedy např. Vy, prarodiče apod.), měli být jednotní. Tzn. že se nesmí např. stát, že pokud matka něco nedovolí nebo si nepřeje, tak to např. babička dovolí, protože chce vnukovi vyhovět (ev. přilepšit atd.). Toto je nejhrubější chyba, jaké je možno se ve výchově dopustit. S chlapcem doporučuji matce v klidu promluvit. Sdělit mu, že toto chování ji trápí a že by si přála nějakou změnu. Nabídnout chlapci pomoc při řešení jeho problémů a zároveň očekávat, a pokud možno akceptovat, jeho návrhy ke zlepšení situace. Vhodná by byla i účast nového manžela matky, protože se domnívám, že ke zklidnění situace by velmi prospělo, kdyby chlapec viděl, že je přijímán za právoplatného člena rodiny oběma rodiči (byť je otec nevlastní). Vlastně si myslím, že vztah s novým otcem může hrát také velmi výraznou roli. Doporučila bych i navštívit jiného psychologa, protože si myslím, že situace by mohla být vhodná i k rodinné terapii, nebo alespoň k tomu, že matka získá obsáhlejší a přesnější rady. V rozhovoru je totiž možné si některé skutečnosti podrobně vysvětlit a více upřesnit. Přeji Vaší sestře hodně trpělivost, důslednosti i radosti strávené s celou rodinou, ale hlavně synem.
Mgr. Jitka Jeklová
V její náručí
