Otázka
Odpověď
Re: Vztekání a odmlouvání
30.7.2003 13:34:30 Mgr. Jitka Jeklová
Dobrý den,
přesto, že Váš problém nazýváte malým, mám za to, že Vás velmi trápí.
Přístup k malým vzteklounům jsem se snažila nastínit už v odpovědi na dotaz Vztekání v roce. Zalistujte prosím diskuzí, určitě najdete i jiné podobné dotazy. Uvědomuji si, že Váš syn je starší, ale zásady, jak se chovat, když se dítě vzteká, se s jejich věkem příliš nemění. Sám píšete, že syna nechcete bít ani si jej kupovat. Já také nepovažuji tyto cesty za správné. V žádném případě bych netolerovala ani rozbíjení věcí či slovní agresi vůči Vám.
Jako vcelku rozumné se mi zdá zavření syna do pokoje (pokud to snáší dobře a nepřicházejí např. hysterické záchvaty). Také nevšímání je možnost řešení.
Nevšímejte si ani toho, že vydrží nadávat velmi dlouho. Nahromaděnou energii je třeba ventilovat. Tvařte se, že neslyšíte, a až se syn uklidní, že se vlastně nic nestalo. Nebo dejte najevo, že jste smutný a je Vám líto, že Vám syn nadával.
Pokud je syn hodný, hodně jej chvalte. Pozitivní pochvalou dosáhnete často více než trestem. Pak si spoluhrajte a třeba stavějte to letadlo.
Zkuste si také vypomoci příkladem ostatních dětí. Nevěřte, že jsou jiné, ale jestliže je vidíte právě hodné, využijte toho a sdělte synovi, jak moc by jste si přál takového hodného synka. Nemusíte jej dávat přímo za vzor, jen to jednoduše podotkněte.
Domnívám se, že když vydržíte synovo chování nějakou dobu spíše ignorovat, syn sám časem zjistí, že to pro něj nemá ten účinek, jaký si představoval.
Pokud uvidí, že to s Vámi nic nedělá, dost možná přestane. Děti běžně nedělají to, co k ničemu nevede. Sám píšete, že agresivita z Vaší strany (tedy trestání) má za následek jen další agresivitu ze strany Vašeho syna.
Toto rozetnutí bludného kruhu čeká bohužel na Vás, od malého syna se toho nedočkáte a nemůžete to ani očekávat.
Přeji Vám opravdu nadměrnou dávku trpělivosti a hodně hezkých a příjemných chvil s Vaším synem.
Mgr. Jitka Jeklová
přesto, že Váš problém nazýváte malým, mám za to, že Vás velmi trápí.
Přístup k malým vzteklounům jsem se snažila nastínit už v odpovědi na dotaz Vztekání v roce. Zalistujte prosím diskuzí, určitě najdete i jiné podobné dotazy. Uvědomuji si, že Váš syn je starší, ale zásady, jak se chovat, když se dítě vzteká, se s jejich věkem příliš nemění. Sám píšete, že syna nechcete bít ani si jej kupovat. Já také nepovažuji tyto cesty za správné. V žádném případě bych netolerovala ani rozbíjení věcí či slovní agresi vůči Vám.
Jako vcelku rozumné se mi zdá zavření syna do pokoje (pokud to snáší dobře a nepřicházejí např. hysterické záchvaty). Také nevšímání je možnost řešení.
Nevšímejte si ani toho, že vydrží nadávat velmi dlouho. Nahromaděnou energii je třeba ventilovat. Tvařte se, že neslyšíte, a až se syn uklidní, že se vlastně nic nestalo. Nebo dejte najevo, že jste smutný a je Vám líto, že Vám syn nadával.
Pokud je syn hodný, hodně jej chvalte. Pozitivní pochvalou dosáhnete často více než trestem. Pak si spoluhrajte a třeba stavějte to letadlo.
Zkuste si také vypomoci příkladem ostatních dětí. Nevěřte, že jsou jiné, ale jestliže je vidíte právě hodné, využijte toho a sdělte synovi, jak moc by jste si přál takového hodného synka. Nemusíte jej dávat přímo za vzor, jen to jednoduše podotkněte.
Domnívám se, že když vydržíte synovo chování nějakou dobu spíše ignorovat, syn sám časem zjistí, že to pro něj nemá ten účinek, jaký si představoval.
Pokud uvidí, že to s Vámi nic nedělá, dost možná přestane. Děti běžně nedělají to, co k ničemu nevede. Sám píšete, že agresivita z Vaší strany (tedy trestání) má za následek jen další agresivitu ze strany Vašeho syna.
Toto rozetnutí bludného kruhu čeká bohužel na Vás, od malého syna se toho nedočkáte a nemůžete to ani očekávat.
Přeji Vám opravdu nadměrnou dávku trpělivosti a hodně hezkých a příjemných chvil s Vaším synem.
Mgr. Jitka Jeklová
V její náručí
