Otázka
Odpověď
Re: Úzkost
17.7.2003 0:10:32 Mgr. Jitka Jeklová
Dobrý den,
před rokem jsem ještě tyhle dotazy neodpovídala já. Nicméně jsem velice ráda, že se Vám podařilo situaci alespoň částečně vyřešit. Váš dotaz a popis celé situace bych ráda vzala i jako ukázku toho, co se může s dětskou dušičkou stát, pokud s ní není zacházeno dostatečně ohleduplně. Je mnoho skvělých učitelů a těch učitelů, kteří rádi přijmou jakoukoli radu a dokonce se jí řídí. Nicméně, jako všude, jsou i mezi učiteli ti druzí, o nichž se toto říci v žádném případě nedá. Píšete, že Váš syn také nerad chodil do školky a přestup do školy mu asi paní učitelka také neulehčila. Školní fobie (odmítání školy) se objevuje zejména u citlivých dětí, které mají obavu z toho, jak zvládnou dané úkoly a zároveň mají velkou potřebu uspět. Učitel, vychovatel, ale i oddílový vedoucí či trénér bývají pro děti velmi důležité osoby. Mnohé (a Váš syn samozřejmě taky) je nechtějí zklamat. Na jakoukoli negativně vnímanou situaci reagují po svém. Váš syn reaguje klasicky psychosomaticky (tzn. že na psychické problémy reaguje somaticky - stres = zvracení). Tyto problémy jsou řešitelné dlohodobou dětskou psychoterapií. Jinak reálně hrozí možnost, že si je syn v nějaké formě ponese celý život. V terapii by se měl naučit, jak reagovat na stresové situace takovým způsobem, aby si sám neubližoval. I častým zvracením si totiž může výrazně uškodit. Na druhou stranu existuje i možnost, že problémy budou s věkem samy ustupovat, ale příliš bych na to nespoléhala. Často se stává, že zdánlivě ustupují a vše se jeví jako dobré, ale při další velké streasové situaci je vše zpátky a mnohdy ještě v daleko horší formě. Pokud tedy máte ve svém okolí nějakého odborníka, kterému důvěřujete, obraťte se na něj. Možná Vám pomůže Vás nasměrovat správným směrem. Také by Vám mohla pomoci dětská lékařka a jestli jste z okolí Brna, můžete se obrátit přímo na mě (PPP - 54321 6135). V každém případě doporučuji, aby jste syna i nadále posílali na dětské tábory (samozřejmě pokud sám bude chtít), aby se i nadále účastnil akcí se svými vrstevníky. Kdyby jste jej chtěli případných stresů uchránit, bylo by všechno ještě horší. Sama píšete, že se bude muset naučit řešit problémy, které přináší život. Přeji Vám úspěšné rozhodnutí a případnou šťastnou volbu odborníka.
Mgr. Jitka Jeklová
před rokem jsem ještě tyhle dotazy neodpovídala já. Nicméně jsem velice ráda, že se Vám podařilo situaci alespoň částečně vyřešit. Váš dotaz a popis celé situace bych ráda vzala i jako ukázku toho, co se může s dětskou dušičkou stát, pokud s ní není zacházeno dostatečně ohleduplně. Je mnoho skvělých učitelů a těch učitelů, kteří rádi přijmou jakoukoli radu a dokonce se jí řídí. Nicméně, jako všude, jsou i mezi učiteli ti druzí, o nichž se toto říci v žádném případě nedá. Píšete, že Váš syn také nerad chodil do školky a přestup do školy mu asi paní učitelka také neulehčila. Školní fobie (odmítání školy) se objevuje zejména u citlivých dětí, které mají obavu z toho, jak zvládnou dané úkoly a zároveň mají velkou potřebu uspět. Učitel, vychovatel, ale i oddílový vedoucí či trénér bývají pro děti velmi důležité osoby. Mnohé (a Váš syn samozřejmě taky) je nechtějí zklamat. Na jakoukoli negativně vnímanou situaci reagují po svém. Váš syn reaguje klasicky psychosomaticky (tzn. že na psychické problémy reaguje somaticky - stres = zvracení). Tyto problémy jsou řešitelné dlohodobou dětskou psychoterapií. Jinak reálně hrozí možnost, že si je syn v nějaké formě ponese celý život. V terapii by se měl naučit, jak reagovat na stresové situace takovým způsobem, aby si sám neubližoval. I častým zvracením si totiž může výrazně uškodit. Na druhou stranu existuje i možnost, že problémy budou s věkem samy ustupovat, ale příliš bych na to nespoléhala. Často se stává, že zdánlivě ustupují a vše se jeví jako dobré, ale při další velké streasové situaci je vše zpátky a mnohdy ještě v daleko horší formě. Pokud tedy máte ve svém okolí nějakého odborníka, kterému důvěřujete, obraťte se na něj. Možná Vám pomůže Vás nasměrovat správným směrem. Také by Vám mohla pomoci dětská lékařka a jestli jste z okolí Brna, můžete se obrátit přímo na mě (PPP - 54321 6135). V každém případě doporučuji, aby jste syna i nadále posílali na dětské tábory (samozřejmě pokud sám bude chtít), aby se i nadále účastnil akcí se svými vrstevníky. Kdyby jste jej chtěli případných stresů uchránit, bylo by všechno ještě horší. Sama píšete, že se bude muset naučit řešit problémy, které přináší život. Přeji Vám úspěšné rozhodnutí a případnou šťastnou volbu odborníka.
Mgr. Jitka Jeklová
V její náručí
