Otázka
Odpověď
Re:Jedináček a osvojené děti
10.7.2003 17:02:42 Veronika Brandejsová
Milá paní Evo,
srdečně vás zdravíme a děkujeme za Vaši otázku. Situace, kterou popisujete je jistě nelehká pro vás rodiče i pro Vaši vlastní dcerku. Je moc dobře, že se tím zabýváte. Píšete, že Vaše jedenáctiletá dcera má z něčeho strach, těžko vyslovuje své otázky... – Zdá se, že dcera prožívá v tomto velmi citlivém vývojovém období (11 let) něco, čemu dostatečně nerozumí, cítí se ohrožená, neví, co jí čeká, bojí se o svou pozici v rodině, bojí se o váš vztah, vaši lásku. Možná prožívá i nejistotu, zda vás neztratí. Zároveň však chce sourozence a těší se na ně. Tyto dvě polohy se v ní nyní mohou střetávat. – To, co můžete v této době udělat Vy (a jedině vy, jakožto její rodiče), je především dát jí maximálně najevo, že ji máte rádi, intenzivně jí věnovat čas a hodně s ní o všem mluvit. Když bude dcera cítit důvěru a to, že jí chcete naslouchat a porozumět, bude se jí s Vámi mluvit snadněji. Můžete kromě jiného mluvit i o tom, jaké to asi bude, až budou děti u vás, jak by si to ona představovala a přála apod. Tím by se mohly u dcery zmírnit její obavy z neznámého...
Dále bych doporučovala, vzhledem k tomu, že toto téma je dosti široké a bylo by dobré o něm mluvit podrobněji a individuálně, abyste navštívili nějakého poradenského psychologa v místě Vašeho bydliště (např. v Pedagogicko-psychologické poradně, příp. organizaci zabývající se oblastí náhradní rodinné péče apod.). Pokud budete mít zájem, rádi Vás uvítáme i v našem Středisku náhradní rodinné péče, Jelení 91, Praha 1 (telefonická domluva schůzky na čísle: 00420 233 355 309).
Literatura úzce zaměřená na toto téma bohužel v českém (či slovenském) jazyce není dosud dostupná nebo o ní alespoň nemáme informace.
Věříme, že se Vám podaří situaci zvládnout – držíme palce!
srdečně vás zdravíme a děkujeme za Vaši otázku. Situace, kterou popisujete je jistě nelehká pro vás rodiče i pro Vaši vlastní dcerku. Je moc dobře, že se tím zabýváte. Píšete, že Vaše jedenáctiletá dcera má z něčeho strach, těžko vyslovuje své otázky... – Zdá se, že dcera prožívá v tomto velmi citlivém vývojovém období (11 let) něco, čemu dostatečně nerozumí, cítí se ohrožená, neví, co jí čeká, bojí se o svou pozici v rodině, bojí se o váš vztah, vaši lásku. Možná prožívá i nejistotu, zda vás neztratí. Zároveň však chce sourozence a těší se na ně. Tyto dvě polohy se v ní nyní mohou střetávat. – To, co můžete v této době udělat Vy (a jedině vy, jakožto její rodiče), je především dát jí maximálně najevo, že ji máte rádi, intenzivně jí věnovat čas a hodně s ní o všem mluvit. Když bude dcera cítit důvěru a to, že jí chcete naslouchat a porozumět, bude se jí s Vámi mluvit snadněji. Můžete kromě jiného mluvit i o tom, jaké to asi bude, až budou děti u vás, jak by si to ona představovala a přála apod. Tím by se mohly u dcery zmírnit její obavy z neznámého...
Dále bych doporučovala, vzhledem k tomu, že toto téma je dosti široké a bylo by dobré o něm mluvit podrobněji a individuálně, abyste navštívili nějakého poradenského psychologa v místě Vašeho bydliště (např. v Pedagogicko-psychologické poradně, příp. organizaci zabývající se oblastí náhradní rodinné péče apod.). Pokud budete mít zájem, rádi Vás uvítáme i v našem Středisku náhradní rodinné péče, Jelení 91, Praha 1 (telefonická domluva schůzky na čísle: 00420 233 355 309).
Literatura úzce zaměřená na toto téma bohužel v českém (či slovenském) jazyce není dosud dostupná nebo o ní alespoň nemáme informace.
Věříme, že se Vám podaří situaci zvládnout – držíme palce!