Re:Kousání prstů

Dobrý den,
jsem moc ráda, že jste se na mě obrátila. Děkuji za důvěru. Je vidět, že řešení situace pro Vás důležité. Všechny okolnosti (savička, konec kojení), které uvádíte mohou hrát roli. Buď je situace způsobena vzájemnou kombinací těchto zdánlivých drobností, nebo může být důvod zcela jiný. Může to být něco, co se nám dospělým vůbec nezdá důležité, nebo něco, co jste možná vůbec nepostřehla, či něco, čemu vůbec nepřikládáte důležitost. Vzpomínám si na podobný případ holčičky, kde se nedařilo žádný důvod nechtěného chování najít a nakonec se jako pravděpodobný důvod ukázala věta babičky: "Ty nehty si nekousej, to dospělí nedělají". Nevíme přesně, jak uvažuje dvouleté dítě, ale je jasné, že dospělé není a může si to tedy vysvětlit tak, že ono tuto věc dělat může. Nebo to může být jeden ze vzdorů, já to přeci dělat mohu, protože nejsem dospělý. Často také my dospělí mluvíme pro dítě protichůdně. V jedné větě jim sdělujeme, že je už velké a ve druhé upozorňujeme, že jinou věc dělat nemůže, protože je ještě malé. Tyto paradoxní věty si vůbec nemusíme uvědomovat, ale děti je již v tomto věku vnímají a registrují. Neříkám, že je to tak ve Vašem případě, ale je třeba vzít v úvahu všechna možná vysvětlení, byť se mohou zdá velmi nepravděpodobná. Je samozřejmě je velmi dobře, že toto chování netrestáte. Nejsem si jistá, zda je v Kryštůfkových silách dodržet slib, že si prstíky kousat nebude. Je to pro něj zřejmě těžké. Nejsem si také jistá, jestli si je kouše vědomě, nebo si až následně uvědomí, co udělal. Zdá se mi dokonce pravděpobdonější druhá varianta. Zkuste vypozorovat, kdy si prstíky kouše. Při hře, při usínání, když se nudí nebo jindy? Pokud jej přistihnete při kousání, snažte se odvést jeho pozornost. Hned nabídněte třeba hračku, kterou je nutné vzít oběma rukama, nebo si začněte vytleskávat písničku a podobně. Určitě na tu nejoblíbenější variantu přijdete sama, protože svého syna nejlépe znáte. Asi podle svých vlastních zkušeností víte, jak je těžké see již fixovaného zlozvyku zbavit. Nyní je tedy důležité udělat vše proto, aby se tento zlozvyk nefixoval. Můžete zkusit obdivovat pěkné ručičky jiného chlapečka či holčičky na pískovišti. Kryštůfek si jistě uvědomí, že jeho ručičky jsou teď jiné. Nikdy ale neupozorňujte na jeho ruce před cizími lidmi. Např. slovy:"Podívej, jak má holčička (chlapeček) krásné ručičky a ty?" dosáhnete spíše opaku. Možná se syn zastydí, ale v nastalé zoufalé situaci se možná ke kousání uchýlí ještě více. Také se nehodí vzít Kryštůfkovi ruce a ukazovat je ostatním s tím, jak jsou hrozné. Vím, že toto neděláte, ale mnohdy by už člověk zkusil cokoli. Pak zbývá možnost odměn. Zde bych ale byla opatrná. Pokud je nutkání ke kousání silnější než Kryštůfkova vůle, snadno by docházelo spíše k tomu, že by byl více neurotizován tím, že není v jeho silách odměny dosáhnout. Pokud se Vám jeden den bude zdát, že jsou prstíky okousané méně, zkuste je také obdivovat (Ty máš hezké prstíky!). Pokud nebudete mít k tomuto delší dobu příležitost, můžete to zkusit i v případě, že prstíky jsou sice okousané, ale vy budete dělat, že to vlastně nevidíte. Nebo spolu můžete při hře hledat ten nejhezčí prstík - Kryštůfkův, ale také Váš, tátův či bráškův. Vy samozřejmě "hlasujte" u Kryštofa pro ten nejméně okousaný. Opět se vyhněte srovnávaní typu: Všechny bráškovy jsou hezčí než tvoje, protože nejsou okousané. Pokud se budete zkoušet některou z nabízených možností, či něco jiného, co Vás napadne, upozorněte ostatní dospělé, aby dělali totéž. V žádném případě není vhodné, aby se vyskytovaly různé protichůdné reakce na danou situaci. Dítě je pak zmatené a znovu se může uchýlit ke svému zlozvyku. Také je důležité věnovat prstům pozornost, ale ne nadměrnou. To by Kryštůfek rychle pochopil, že něco není v pořádku a opět by mohlo dojít k nechtěnému. Věřím, že se Váš problém vyřeší, ale všechno chce svůj čas. Zbytečně tedy na Kryštofa netlačte a i nadále buďte milující matkou, protože to je to, co také může k vyřešení přispět. Přeji hodně úspěchů.

Mgr. Jitka Jeklová