Otázka
Odpověď
Potraty-nedonošení
8.2.2003 17:50:29 Jana Nádeníková, bezdětná
Někdy nevím kudy kam.V roce 1999 jsem po půl roce otěhotněla.Jenže brzy jsem byla v nemocnici kvůli špinění,byl to 4týden, srdce nezačalo bít.Nakonec udělali revizi.Dva roky se tonedařilo, pak jsem šla na operaci slep.střeva pro chronické bolesti.Až na konci 2002 jsem otěhotněla.V 6týdnu jsem lehce krvácela, týden jsem byla v nemocnici, vše bylo dobré, srdce bilo, plod rostl, lékaři mi dávali dobrou naději.Jenže v 10týdnu nenašli srdeční akci.21.12.jsem šla na zákrok. Do té doby jsem neměla bolesti, nekrvácela jsem. Čekají nás teď testy, genetika.Byly to nejhorší vánoce v mém životě.Předtím jsme prožili rok starosti-tchán má rakovinu, stále jsme byli v nemocnici. Že to nevyšlo nás mrzelo už jen kvůli němu. Přišla jsem o práci.Kamarádku mám jednu s dítětem, druhé plánují na léto, další kamarádka čeká. Měli jsme to prožívat společně.Získala jsem k nim jakýsi odstup.Nepřeju nic zlého, ale my jsme se báli jen o něčem snít, oni si naplánovali všechno, stihli krásnou dovolenou, vše jim vyšlo jak chtěli. Pořád se ptáme proč!Někdy jsem silná, někdy se sesypu.Nechci být v životě jen hodnou tetičkou, přetvařovat se před přáteli, aby nepoznali, jak mě to mezi jejich dětma bolí.Někdy přemýšlím o psychologovi,ale nějak nemám odvahu.Manžel je hodný, ale neumíme spolu o tomhle moc mluvit, jen vždycky řekne, že je to nespravedlivé, že jeden má všechno a druhý jen touží.Jak se vyrovnat?