Otázka
Odpověď
Adaptace v jeslích
23.8.2002 10:29:54 andrea
Vážený pane doktore,
Jde o naši dvouletou dceru, která začala v 21 měsících chodit do jeslí, kde byla tři měsíce,zvykla si docela rychle a v jeslích se jí celkem líbilo. Pak nastali měsíční prázndniny v jeslích a a pak ještě dva týdny dceřiny nemoci. Tudíž zacčala chodit do jeslí po šesti týdnech.
To co ted děje je naprosto zoufalé, brečí už doma a nechce ani odejít, volá maminku. To bych ještě brala jako normální projev po tak dlouhé době. V jeslích jsou z ní tety neštastné protože prý opravdu křičí celý den, vzteká se a odmítá jak jídlo tak pití a vůbec nespí.Zdůraznujou že se vzteká že to není zoufalý pláč.(je to zkrátka projev že se něco děje a dle mého každé dítě reaguje na problém jinak) Mám srach z hlediska její psychiky a jejího zdraví protože mi jí předávají naprosto vyčerpanou s kruhama pod očima ale zároveň štastnou že mě vidí. Je štastná at jí vyzvedne kdokoliv nejenom já nebo manžel ale i babičky. Je od malička hodně citlivé dítě a vnímá každou změnu, změnu prostředí i okolí, vnímá i nás tři jako rodinu. Nevím si rady, po týdnu, kdy tam byla jen do dvou hodin (vyzvedáváme ji po spani) se to zatím jenom zhoršuje. To že nepije mi dělá velké starosti a bojím se aby se nějak nešprajcla (prominte ten výraz). Dnes ráno když jí manžel do jeslí vedl, tak nebrečela nahlas, ale měla prý naprosto kamennou tvář a nechtěla nic co jí nabízel, schoulená v kočárku a začala brečet (spíše řvát až při příchodu do jeslí). Je to velmi psychicky náročná situace ale především nechci udělat něco špatně. Poradte prosím, co se může v hlavě takového prcka odehrávat a jak na to aby se situace zlepšila. děkuji. hospesova
Jde o naši dvouletou dceru, která začala v 21 měsících chodit do jeslí, kde byla tři měsíce,zvykla si docela rychle a v jeslích se jí celkem líbilo. Pak nastali měsíční prázndniny v jeslích a a pak ještě dva týdny dceřiny nemoci. Tudíž zacčala chodit do jeslí po šesti týdnech.
To co ted děje je naprosto zoufalé, brečí už doma a nechce ani odejít, volá maminku. To bych ještě brala jako normální projev po tak dlouhé době. V jeslích jsou z ní tety neštastné protože prý opravdu křičí celý den, vzteká se a odmítá jak jídlo tak pití a vůbec nespí.Zdůraznujou že se vzteká že to není zoufalý pláč.(je to zkrátka projev že se něco děje a dle mého každé dítě reaguje na problém jinak) Mám srach z hlediska její psychiky a jejího zdraví protože mi jí předávají naprosto vyčerpanou s kruhama pod očima ale zároveň štastnou že mě vidí. Je štastná at jí vyzvedne kdokoliv nejenom já nebo manžel ale i babičky. Je od malička hodně citlivé dítě a vnímá každou změnu, změnu prostředí i okolí, vnímá i nás tři jako rodinu. Nevím si rady, po týdnu, kdy tam byla jen do dvou hodin (vyzvedáváme ji po spani) se to zatím jenom zhoršuje. To že nepije mi dělá velké starosti a bojím se aby se nějak nešprajcla (prominte ten výraz). Dnes ráno když jí manžel do jeslí vedl, tak nebrečela nahlas, ale měla prý naprosto kamennou tvář a nechtěla nic co jí nabízel, schoulená v kočárku a začala brečet (spíše řvát až při příchodu do jeslí). Je to velmi psychicky náročná situace ale především nechci udělat něco špatně. Poradte prosím, co se může v hlavě takového prcka odehrávat a jak na to aby se situace zlepšila. děkuji. hospesova
V její náručí
