Leidenská mutace - otěhotnění a donošení miminka

Paní doktorko,
moc se omlouvám,že Vás obtěžuji,ale dnes jsem ve stavu,kdy mi je mizerně. Když jsem si psala před týdnem do repromedy,co je LM a jaká je šance donosit miminko,tak jsem netušila,že je to tak strašné,aspoň pro mne. Moc tomu nerozumím..... Před třemi lety se mi podařilo s bývalým manželem otěhotnět, do třetího měsíce jsem chodila do práce a byla jsem fit,pak mě s krvácením odvezli do nemocnice a tam jsem zůstala do 22.týdne těhotenství.Zjistili mi,že mám dost velký hematom mezi plodovým obalem,ale miminku to prý nevadí.Celé tři měsíce jsem různě pošpiňovala nebo krvácela.Jinak mi bylo fajn.Věřila jsem,že to zvládnu a že budu konečně šťastná,protože moje manželství,byť krátké stálo za..... Byl tam veký stres a manžel o mě přestal jevit zájem-měl své aktivity(včetně milenek). Ve 22.týdnu mi náhle odtekla plodová voda(i když ráno u vizity mi řekli,že jsem z nejhoršího venku) a začala jsem mít stahy. V noci jsem porodila - potratila.Bylo mi řečeno,že miminko zachraňovat nebudou. Byla jsem z toho dost hotová a dlouho jsem se z toho dostávala.Na genetickém vyšetření mi zjistili,že mám vrozenou Leidenskou mutaci (větší sráženlivost krve - dědičné) a že musím na hematologii. Tam dle vyšetření mi zjistili,že kromě LM jsem fit a že nemám mít obavu,že mi začnou od 3.měsíce píchat injekce a vše dopadne dobře. Prý takových bylo moc a mají děti,akorát se dříve o LM ,tak nemluvilo.Tak jsem si řekla,jasně zvládnu to příště, teď už ví, co mi chybí.Pak přišel další šok - rozvod,protože jsem nezvládla donosit dítě a b.manžel a jeho rodina "hrozně trpěla". Nikdo si neumí představit,co jsem prožívala já - byla jsem jim jedno. I tak jsem to zvládla a po nějaké době osamocení jsem si našla přítele. Moc fajn,který skutečně je mou spřízněnou duší. V lednu se nám podařilo otěhotnět,byla jsem z toho nejprve zaskočeno,že to šlo rychle,ale zároveň šťastna. Zůstala jsem okamžitě na rizikovém a libovala jsem si,jaká je to paráda a že nemám žádné problémy. Přítel mě rozmazloval a já si říkala,že vše vyjde...Jenže v 6.týdnu jsem náhle začala špinit - když jsem volala do nemocnice (protože to bylo večer),tak mi řekli,ať ležím a že je to stejně na matce přírodě.Když jsem říkala,jestli to nemůže být LM,tak se mi ironicky vysmáli.... Druhý den jsem šla ke svému lékaři a ten mi po vyšetření řekl,že miminko je O.K. a že je to možná jen slabý průběh menstruace,který někdy bývá.S hematologií jsem byla domluvená,že mám přijít kolem 9.týdne.Tak jsem si říkala,všichni vše ví,chodím k lékařům, vše dobře dopadne. Jenže špinění ztmavlo a já jsem se za týden dozvěděla,že u miminka není srdeční akce a že je to v háji. Vyčistili mě a řekli,ať se nebojím,že to vyjde příště a LM,že nic není. Teď jsem dost na rozpacích, vzhledem k tomu,že se dál snažíme o miminko a chtěli bychom ho mít už v náručí,tak nechápu,co mi odpověděli na můj dotaz. ....že LM je závažný problém a ovlivňuje kromě jiného schopnost otěhotnět a donosit dítě.... následkem LM jsou selhání implantace embrya, samovolné potraty, předčasné porody, odumírání plodu, záněty žil. Při přípravě otěhotnění a během těhotenství i porodu vyžaduje pacientka intenzivní léčbu. Tak a teď,jak z toho mám být moudrá. Nahání mi to hrůzu. Má vůbec smysl se o miminko pokoušet - kdo z doktorů mi řekl,jak to skutečně bude? U homozygotu je pravděpodobnost narození miminka 25% a u heterozygotu (jeden zdravý gen - je pravděpodobnost 50%.Já patřím asi do té druhé skupiny,protože mi doktorka říkala,že mám6x větší sklon k trombozám. Kam mám zajít,aby se mi někdo skutečně věnoval a aby nebylo zase něco ponecháno náhodě nebo aby někdo nebyl znechucený,že obtěžuji a dělám z toho vědu (jsem z Brna). Pro mě to,ale věda skutečně je. Jsem z toho dost nešťastná.Chodila jsem na kynezioologii , abych byla i psychicky v pohodě. Cvičím cviky pí.Mojžíšové, chodím poctivě na kontroly na hematologii - jenže tam je vše,tak odborné , že tomu vůbec nerozumím, i když se zeptám,tak to stejně nepochopím,protože ty výzazy jsou hrozné.Poraďte mi,prosím.Děkuji.Veronika