Otázka
Odpověď
Re: Kousání nehtů
13.6.2002 18:05:16 Silvie Nedvědová
Dobrý den, Jitko,
nejpravděpodobněji se kousání nehtů objevuje jako doprovod zvýšeného napětí (dospělý by si zapálil cigaretu) nebo třeba při odpoledním odpočinku, jako monotónní podnět, také pomáhající uklidnění nebo pomáhající překonat napětí, které vzniká z nudy. Miminka dumlají dudlík, čtyřleté i větší dítě může před usnutím dumlat palec nebo si okusovat nehty nebo si kroutit vlásky, vrtět se, broukat si, strkat do kamaráda, chodit opakovaně na záchod… Sama vidíte, že některé způsoby překonávání nepříjemných tenzí budou pro pobyt ve školce přijatelné, a jiné asi budou označeny za „zlobení“.
Dítě může snášet školku dobře, přesto to není často místo, kde se cítí úplně „jako doma“. „Není to špatné“, ale není to úplně „to ono“. Je to přeci jen místo, kde je jen jedním z mnoha dětí, v řadě věcí se musí přizpůsobit obecnému pořádku, řadu věcí si musí zařídit sám, setkává se pravděpodobně s mnoha, zcela běžnými malými nedorozuměními, stačí už jen to, že v tomto věku schopnost dětí dorozumět se slovně je ještě poměrně omezená. Také sociální dovednosti se teprve rozvíjejí.
Případně, školka dítěti vyhovuje, ale jeho nejbližší mu přeci jen scházejí, není třeba se obávat, že by dítě bylo nějak „rozmazlené“, naopak, to, že dítě tohoto věku má odlišné, bližší, důvěrnější vztahy ke svým nejbližším, než k jiným lidem, je známkou toho, že jeho citový vývoj je zcela v pořádku.
Chodí-li dítě do školky každý den v týdnu, zůstává tam do odpoledne, dostaví-li se nachlazení… může toho všeho najednou být dost na to, aby se takový příznak, jako je okusování nehtů, objevil. Píšu jen obecně, nevím, jak to máte zařízeno.
Samozřejmě mohlo ve školce dojít i k nějakému většímu konfliktu, který by podobnou věc „spustil“, ale Vy jste s paní učitelkou mluvila, takže to asi nebude příliš pravděpodobné. Někdy se může stát, že se takový příznak objeví v případě nějakého dlouhodobějšího „napjatého“ vztahu s nějakým dítětem, a děti, v tomto věku je to poměrně časté, nejsou příliš schopné takové věci „verbálně rozebrat“. Asi byste se v tom případě spíš setkala s tím, že syn bude potěšen, když ráno uvidí, že některé dítě nepřišlo.
Pokud při pobytu s Vámi u Vašich rodičů okusování nehtů zmizelo, asi se opravdu cítil více v pohodě.
Takže tady by mohlo být i řešení. Pokud je to možné, zařadit do rozvrhu Vašeho synka více chvil, kdy bude s Vámi. Můžete zkusit i pobyt u babičky a dědečka bez Vaší přítomnosti. Případně, částečnou docházku do školky, ne celých pět dnů v týdnu, ale třeba dva, tři dny, nebo docházku jen na dopoledne…
Děti v tomto věku se rychle mění, rostou, zrají… Takže třeba už za půl roku může být všechno jinak, a chlapec si docházení do školky bude „užívat“ nebo třeba bude více schopen Vám říci, co se děje, co potřebuje…
Někdy může vést k úspěchu i domluvení nějaké odměny za to, že nehty budou v pořádku, ale může se také stát, že nehty v pořádku budou, ale objeví se něco jiného, osobně bych upřednostnila zaměřit se na to, že dítě bude celkově více „v pohodě“, než zaměření na ten jednotlivý projev.
Hezké prázdniny
Mgr. Silvie Nedvědová
nejpravděpodobněji se kousání nehtů objevuje jako doprovod zvýšeného napětí (dospělý by si zapálil cigaretu) nebo třeba při odpoledním odpočinku, jako monotónní podnět, také pomáhající uklidnění nebo pomáhající překonat napětí, které vzniká z nudy. Miminka dumlají dudlík, čtyřleté i větší dítě může před usnutím dumlat palec nebo si okusovat nehty nebo si kroutit vlásky, vrtět se, broukat si, strkat do kamaráda, chodit opakovaně na záchod… Sama vidíte, že některé způsoby překonávání nepříjemných tenzí budou pro pobyt ve školce přijatelné, a jiné asi budou označeny za „zlobení“.
Dítě může snášet školku dobře, přesto to není často místo, kde se cítí úplně „jako doma“. „Není to špatné“, ale není to úplně „to ono“. Je to přeci jen místo, kde je jen jedním z mnoha dětí, v řadě věcí se musí přizpůsobit obecnému pořádku, řadu věcí si musí zařídit sám, setkává se pravděpodobně s mnoha, zcela běžnými malými nedorozuměními, stačí už jen to, že v tomto věku schopnost dětí dorozumět se slovně je ještě poměrně omezená. Také sociální dovednosti se teprve rozvíjejí.
Případně, školka dítěti vyhovuje, ale jeho nejbližší mu přeci jen scházejí, není třeba se obávat, že by dítě bylo nějak „rozmazlené“, naopak, to, že dítě tohoto věku má odlišné, bližší, důvěrnější vztahy ke svým nejbližším, než k jiným lidem, je známkou toho, že jeho citový vývoj je zcela v pořádku.
Chodí-li dítě do školky každý den v týdnu, zůstává tam do odpoledne, dostaví-li se nachlazení… může toho všeho najednou být dost na to, aby se takový příznak, jako je okusování nehtů, objevil. Píšu jen obecně, nevím, jak to máte zařízeno.
Samozřejmě mohlo ve školce dojít i k nějakému většímu konfliktu, který by podobnou věc „spustil“, ale Vy jste s paní učitelkou mluvila, takže to asi nebude příliš pravděpodobné. Někdy se může stát, že se takový příznak objeví v případě nějakého dlouhodobějšího „napjatého“ vztahu s nějakým dítětem, a děti, v tomto věku je to poměrně časté, nejsou příliš schopné takové věci „verbálně rozebrat“. Asi byste se v tom případě spíš setkala s tím, že syn bude potěšen, když ráno uvidí, že některé dítě nepřišlo.
Pokud při pobytu s Vámi u Vašich rodičů okusování nehtů zmizelo, asi se opravdu cítil více v pohodě.
Takže tady by mohlo být i řešení. Pokud je to možné, zařadit do rozvrhu Vašeho synka více chvil, kdy bude s Vámi. Můžete zkusit i pobyt u babičky a dědečka bez Vaší přítomnosti. Případně, částečnou docházku do školky, ne celých pět dnů v týdnu, ale třeba dva, tři dny, nebo docházku jen na dopoledne…
Děti v tomto věku se rychle mění, rostou, zrají… Takže třeba už za půl roku může být všechno jinak, a chlapec si docházení do školky bude „užívat“ nebo třeba bude více schopen Vám říci, co se děje, co potřebuje…
Někdy může vést k úspěchu i domluvení nějaké odměny za to, že nehty budou v pořádku, ale může se také stát, že nehty v pořádku budou, ale objeví se něco jiného, osobně bych upřednostnila zaměřit se na to, že dítě bude celkově více „v pohodě“, než zaměření na ten jednotlivý projev.
Hezké prázdniny
Mgr. Silvie Nedvědová
V její náručí
