Agresivní chování a lhaní

Mám syna ve druhé a dceru v první třídě. Manžel se vždy nepřiměřeně rozčiloval a na dětech i mně si vyléval spoje komplexy- neúspěchy a domnělé přehlížení v práci.Já jsem také občas hodně vzteklá a křičím. Muž od nás před více než rokem odešel, nečekaně, v noci. S dětmi se stýká, žije s rozvedenou kolegyní, probíhá rozvodové řízení. Syn byl vždy hypeaktivní. Obě děti jsou inteligentní, syn se dostal na jazykovou školu. Jeho chování je ale od předškolního věku agresivní. Neumí ovládat svůj vtek. Hrozí mu 2 z chování, poznámky přede mnou zatajuje. Nedávno dostala i dcera poznámku za to, že kopla spolužačku(, která jí sebrala pero, což paní učitelka nechtěla řešit, protože není četník).Obě děti byly odchodem otce zdrceny, jeho parnteku snášejí, ale nechtějí, abychom se rozvedli. Ve škole nás opakovaně zvali, minulý rok odmítal manžel přijít "soud svěřil děti tobě, tak se starej".Tento rok po opakovaných intervencích třídní a ředitele vzal syna do kineziologické poradny a tím jeho "péče" skončila. Žiji s dětmi sama, pomáhá mi placená " hlídací "teta a občas moje matka, která má zdravotní problémy a pracuje...Přesto jsme byla s dětmi na hipoterapii- asi 4x od zimy.
Otec dětem vysvětluje" že jsem si ho nevážila, chovala se k němu hrozně" a syn mi pak vyčítá" že ho buzeruju jako tatínka"..
Někdy situaci nezvládnu. Například po ránu já pospíchám, děti si začnou vybírat jiné oblečení než na kterém jsme se dohodly večer a já opět přijdu do práce pozdě. Musím nadělávat soudy s manželem, musím děti včas vyzvedávat a starat se o ně. Prakticky nemám žádný volný čas. Pokud se manželovi " nehodí a musí být v práci déle" děti to tolerují a chápou. Pro mě žádné omluvy neplatí. Pokud je otec nemocný, nevyzvedne je, pokud jsem nemocná já,jsem na ně nadále sama.
Trápí mě agresivní chování syna, lhaní a pocit, že cokoliv po dětech chci, obrací se proti mě..