Otázka
Odpověď
Re: Závislost dítěte na jednom z rodičů
30.5.2000 Silvie Nedvědová
Dobrý den Marku,
Důvodů i řešení může být hodně, pokusím se Vám tedy nabídnout, co mě tak napadá, a Vy si zkuste vybrat, zda by něco bylo podnětné právě pro Vás.
Maminky to s popularitou u dětí tohoto věku mívají těžké.
Jsou většinou doma „pořád“, nejen pečují, ale i ukázňují, omezují. Byť hlavně proto, aby se dětem nic nestalo, děti to často nesou nelibě.
Teoreticky, pokud šlo vše do této doby dobře, maminka se pro dítě stala „známou jistotou“, samozřejmostí, něco jako vzduch, nemohli bychom bez něho být, ale abychom si pořád uvědomovali, že jsme rádi, že tu je…? Dítě objevuje další lidi, nové věci, navazuje k nim vztahy, a k mamince se někdy chová dost ambivalentně, tedy, v jeho chování je hodně protikladů. Někdy je to dobré, jindy, zvlášť pokud má „k dispozici“ někoho jiného, a může si vybrat, maminku odmítá, odstrčí ji, snaží se ji i uhodit… Může to být pro ženu velmi citově náročné, aby tyto protiklady v chování dítěte do velké míry unesla, a tak mu poskytla přibližně tuto informaci: „mám tě ráda, i když mě zrovna nechceš, a nerozsypu se, když mi vyjádříš svou nelibost“, (samozřejmě při tom, že dítě vedeme k zachovávání určitých pravidel). Je to složité, pokud se to ale podaří, je to velký vklad pro další vývoj osobnosti dítěte.
Svou potřebu citové vazby by měla mít žena možnost naplňovat spíš v manželském vztahu a další pohodu čerpat z přátelských vztahů, zájmů, kterým by se mohla věnovat v době, kdy o syna pečujete Vy, z podpory dalších členů rodiny. Takže, aby maminka mohla být ve vztahu s dítětem „v pohodě“, musí mít odkud a z čeho čerpat.
Pokud to nestačí, nebo, z mnoha důvodů, takto „ideálně“ nefunguje, a maminka je smutná, nešťastná, velmi unavená, trápí se, může pomoci, když vyhledá psychoterapeutickou péči, kde se může např. hledat, co by potřebovala, aby se cítila lépe, i když se syn nechová zrovna vstřícně… Ať už sama nebo ve formě rodinné terapie.
To bych doporučila i v případě, že maminka nedovede spontánně citově reagovat, a syn si tedy své citové potřeby sytí u Vás.
Za dost nešťastné považuji jednání, které se někdy v rodinách objevuje. Pokud např. maminka od syna něco oprávněného vyžaduje nebo naopak nechce dovolit, tatínek je stále ten „hodný“, a vlastně dítěti dává znamení, že, pokud je doma, nemusí maminku poslouchat. Nebo tatínek častěji, byť v legraci, vyjadřuje postoj „to je mezi náma chlapama a máma to nemusí vědět, nebude do toho mluvit…“
Pokud by se Vám zdálo, že žádný z nabídnutých námětů k uvažování na Váš případ nesedí, nebo jste si chtěl něco upřesnit, napište prosím další podrobnosti, dotazy, můžeme se pokusit hledat dál.
Hodně štěstí a spokojenosti
Mgr. Silvie Nedvědová
Důvodů i řešení může být hodně, pokusím se Vám tedy nabídnout, co mě tak napadá, a Vy si zkuste vybrat, zda by něco bylo podnětné právě pro Vás.
Maminky to s popularitou u dětí tohoto věku mívají těžké.
Jsou většinou doma „pořád“, nejen pečují, ale i ukázňují, omezují. Byť hlavně proto, aby se dětem nic nestalo, děti to často nesou nelibě.
Teoreticky, pokud šlo vše do této doby dobře, maminka se pro dítě stala „známou jistotou“, samozřejmostí, něco jako vzduch, nemohli bychom bez něho být, ale abychom si pořád uvědomovali, že jsme rádi, že tu je…? Dítě objevuje další lidi, nové věci, navazuje k nim vztahy, a k mamince se někdy chová dost ambivalentně, tedy, v jeho chování je hodně protikladů. Někdy je to dobré, jindy, zvlášť pokud má „k dispozici“ někoho jiného, a může si vybrat, maminku odmítá, odstrčí ji, snaží se ji i uhodit… Může to být pro ženu velmi citově náročné, aby tyto protiklady v chování dítěte do velké míry unesla, a tak mu poskytla přibližně tuto informaci: „mám tě ráda, i když mě zrovna nechceš, a nerozsypu se, když mi vyjádříš svou nelibost“, (samozřejmě při tom, že dítě vedeme k zachovávání určitých pravidel). Je to složité, pokud se to ale podaří, je to velký vklad pro další vývoj osobnosti dítěte.
Svou potřebu citové vazby by měla mít žena možnost naplňovat spíš v manželském vztahu a další pohodu čerpat z přátelských vztahů, zájmů, kterým by se mohla věnovat v době, kdy o syna pečujete Vy, z podpory dalších členů rodiny. Takže, aby maminka mohla být ve vztahu s dítětem „v pohodě“, musí mít odkud a z čeho čerpat.
Pokud to nestačí, nebo, z mnoha důvodů, takto „ideálně“ nefunguje, a maminka je smutná, nešťastná, velmi unavená, trápí se, může pomoci, když vyhledá psychoterapeutickou péči, kde se může např. hledat, co by potřebovala, aby se cítila lépe, i když se syn nechová zrovna vstřícně… Ať už sama nebo ve formě rodinné terapie.
To bych doporučila i v případě, že maminka nedovede spontánně citově reagovat, a syn si tedy své citové potřeby sytí u Vás.
Za dost nešťastné považuji jednání, které se někdy v rodinách objevuje. Pokud např. maminka od syna něco oprávněného vyžaduje nebo naopak nechce dovolit, tatínek je stále ten „hodný“, a vlastně dítěti dává znamení, že, pokud je doma, nemusí maminku poslouchat. Nebo tatínek častěji, byť v legraci, vyjadřuje postoj „to je mezi náma chlapama a máma to nemusí vědět, nebude do toho mluvit…“
Pokud by se Vám zdálo, že žádný z nabídnutých námětů k uvažování na Váš případ nesedí, nebo jste si chtěl něco upřesnit, napište prosím další podrobnosti, dotazy, můžeme se pokusit hledat dál.
Hodně štěstí a spokojenosti
Mgr. Silvie Nedvědová
V její náručí
