Otázka
Odpověď
Re: Krize v manželství
5.5.2002 22:12:34 Silvie Nedvědová
Dobrý den, Ajko,
děti jsou opravdu velmi citlivé na „atmosféru“. To, že cítí, že se „něco“ děje a nevědí co, je může velmi znejišťovat, a reakce mohou být právě takové, jaké popisujete u mladšího syna. Někdy může některé dítě reagovat onemocněním, a krize se „vyřeší“ tím, že rodiče se věnují dítěti, a nějakou dobu „nemají čas“ na nic jiného.
Nevím, jak Vy jste přišla na manželovu nevěru, ale někdy to nemusí být nic dramatického, co člověka zneklidní, stačí,že „něco“ je prostě jinak, někdy jde identifikovat nějaké drobnosti, někdy je to nejasná změna. Zrovna tak mohou děti zneklidnět, protože drobné samozřejmosti jejich života, které je nějakým způsobem, poměrně stabilně provázely, po většinu jejich života, jsou najednou pryč. Jsou jinak, i když se navenek, třeba nic dramatického neděje.
Nevím, odkud jste, ale rozhodně bych doporučila návštěvu terapeuta zabývajícího se rodinou nebo manželskými problémy, případně Poradny pro rodinu, manželství a mezilidské vztahy. Pokud jste z Prahy, je možné napřed zatelefonovat na linku důvěry RIAPS, Praha 3, Chelčického 39, kde si můžete o celé situaci popovídat, případně Vám mohou doporučit konkrétního odborníka, na kterého byste se mohli obrátit. Číslo je 02/6970697, případně, pokud by bylo, jako mnoho čísel v současnosti, přečíslováno, sdělí Vám je na informacích. Někdo pracuje s manželskými partnery, někdo s celou rodinou, nebo se návštěvy nějak kombinují…, můžete se dohodnout, co by pro Vás bylo vhodné.
Někdy se osvědčuje zjednodušeně ale pravdivě dětem říci, že si teď s tatínkem v něčem nerozumíte, a že to není jednoduchá věc, dohodnout se na některých „dospělých“ věcech. Že, jestli se teď něco doma změnilo, něco je chlapcům nepříjemné, nejasné, něčemu nerozumějí, není to tím, že by oni dělali něco, pro co byste se na ně zlobili. Že je to spíš tím, že si něco potřebujete s tatínkem vyřešit, a asi to nějakou dobu potrvá, ale, že je, své kluky, máte pořád oba rádi jako dřív… To se ale může týkat spíš mladšího syna, když se starším jste o všem už mluvila.
Staršímu chlapci by mohlo být vhodné zdůraznit, a třeba opakovaně, že jeho máte oba rádi, že máte své dospělé důvody k neshodám, že to není něco, co by zavinil on…, snažit se, aby nemusel být se svými pocity, obavami… sám, ne ho nutit k hovoru, spíš „nezakřiknout“ ho, pokud sám chce o něčem mluvit nebo projevuje potřebu jiného druhu kontaktu.
Nemyslím, že by jejich napětí, nervozita, zloba, hned přešly, ale možná budou aspoň trochu lépe rozumět tomu, co se děje, dáte jim tak oběma možnost se k tomu, svým dětským způsobem, nějak postavit.
Kdybyste, i pro mladšího situaci odtajnili, nebude starší nucen zachovávat tajemství, což může být také velmi zatěžující, a může to i komplikovat komunikaci dětí mezi sebou…?
Nemusí to být ale řešení vhodné za všech okolností. Na základě znalosti situace pouze z dopisu je obtížné něco takového odhadnout.
Pracovníci krizových linek někdy mluví o tom, že každá krize může být něco jako křižovatka. Přináší ohrožení, nejistotu, ale i nové možnosti. Pokud se podaří takovou situací projít a nějak ji ukončit, dořešit, její zvládnutí může být i přínosnou zkušeností. Jistě si vzpomenete (Vy, a třeba i Váš muž) na nějakou obtížnou situaci ze svého života, kterou jste zvládla, která byla obtížná, ale z toho, že, a jak jste ji vyřešila, můžete třeba i čerpat pocit důvěry ve své schopnosti. Co jste tehdy dělala, že to dobře dopadlo, co Vám tehdy pomohlo…, můžete něco z toho použít i ve své současné situaci… to mohou být užitečné náměty k zamyšlení.
Toto se může týkat i Vašich chlapců, vlivu, jaký na ně bude situace mít. Je možné zkusit pozorovat situace, kdy ty věci, které jste popsala, tiky, nedůtklivost… mizí nebo jsou méně časté, a z toho zkusit odvodit, co se děje, když se kluci cítí dobře, zkusit tyto situace nějak navodit častěji. Je možné s dětmi i o mnoha věcech mluvit, ale schopnosti dětí v tomto věku, formulovat slovy své pocity, potřeby, jsou velmi individuální, někdy může dítě své potřeby i celou situaci vystihnout překvapivě přesně, někdy ale mají děti nechuť k tomu o nepříjemných věcech mluvit, a raději se zabývají nějakými jinými aktivitami, které jim mohou přinášet uvolnění, příjemné pocity, bavit je, a umožní jim tak odpoutat se, odreagovat od nepříjemných pocitů. asi bych byla pro to, respektovat jejich vlastní charakteristický způsob vyrovnávání se s těžkostmi, který také může být u každého jiný. Je to asi vždy náročné i pro děti, ale pokud vše ve vztahu k nim probíhá tak, jak píšete, myslím, že ty nepříznivé pocity se mohou třeba týkat současnosti, doby po kterou ta situace potrvá, a pak mohou poměrně rychle odeznít, na rozdíl od rodin, kde se věci řeší s malým ohledem k potřebám dětí, a kde následky mohou opravdu být dlouhodobé.
Berte prosím tento dopis spíš jako souhrn nápadů, námětů, ne jako nějaké striktní rady a doporučení.
Držím palce
Mgr. Silvie Nedvědová
děti jsou opravdu velmi citlivé na „atmosféru“. To, že cítí, že se „něco“ děje a nevědí co, je může velmi znejišťovat, a reakce mohou být právě takové, jaké popisujete u mladšího syna. Někdy může některé dítě reagovat onemocněním, a krize se „vyřeší“ tím, že rodiče se věnují dítěti, a nějakou dobu „nemají čas“ na nic jiného.
Nevím, jak Vy jste přišla na manželovu nevěru, ale někdy to nemusí být nic dramatického, co člověka zneklidní, stačí,že „něco“ je prostě jinak, někdy jde identifikovat nějaké drobnosti, někdy je to nejasná změna. Zrovna tak mohou děti zneklidnět, protože drobné samozřejmosti jejich života, které je nějakým způsobem, poměrně stabilně provázely, po většinu jejich života, jsou najednou pryč. Jsou jinak, i když se navenek, třeba nic dramatického neděje.
Nevím, odkud jste, ale rozhodně bych doporučila návštěvu terapeuta zabývajícího se rodinou nebo manželskými problémy, případně Poradny pro rodinu, manželství a mezilidské vztahy. Pokud jste z Prahy, je možné napřed zatelefonovat na linku důvěry RIAPS, Praha 3, Chelčického 39, kde si můžete o celé situaci popovídat, případně Vám mohou doporučit konkrétního odborníka, na kterého byste se mohli obrátit. Číslo je 02/6970697, případně, pokud by bylo, jako mnoho čísel v současnosti, přečíslováno, sdělí Vám je na informacích. Někdo pracuje s manželskými partnery, někdo s celou rodinou, nebo se návštěvy nějak kombinují…, můžete se dohodnout, co by pro Vás bylo vhodné.
Někdy se osvědčuje zjednodušeně ale pravdivě dětem říci, že si teď s tatínkem v něčem nerozumíte, a že to není jednoduchá věc, dohodnout se na některých „dospělých“ věcech. Že, jestli se teď něco doma změnilo, něco je chlapcům nepříjemné, nejasné, něčemu nerozumějí, není to tím, že by oni dělali něco, pro co byste se na ně zlobili. Že je to spíš tím, že si něco potřebujete s tatínkem vyřešit, a asi to nějakou dobu potrvá, ale, že je, své kluky, máte pořád oba rádi jako dřív… To se ale může týkat spíš mladšího syna, když se starším jste o všem už mluvila.
Staršímu chlapci by mohlo být vhodné zdůraznit, a třeba opakovaně, že jeho máte oba rádi, že máte své dospělé důvody k neshodám, že to není něco, co by zavinil on…, snažit se, aby nemusel být se svými pocity, obavami… sám, ne ho nutit k hovoru, spíš „nezakřiknout“ ho, pokud sám chce o něčem mluvit nebo projevuje potřebu jiného druhu kontaktu.
Nemyslím, že by jejich napětí, nervozita, zloba, hned přešly, ale možná budou aspoň trochu lépe rozumět tomu, co se děje, dáte jim tak oběma možnost se k tomu, svým dětským způsobem, nějak postavit.
Kdybyste, i pro mladšího situaci odtajnili, nebude starší nucen zachovávat tajemství, což může být také velmi zatěžující, a může to i komplikovat komunikaci dětí mezi sebou…?
Nemusí to být ale řešení vhodné za všech okolností. Na základě znalosti situace pouze z dopisu je obtížné něco takového odhadnout.
Pracovníci krizových linek někdy mluví o tom, že každá krize může být něco jako křižovatka. Přináší ohrožení, nejistotu, ale i nové možnosti. Pokud se podaří takovou situací projít a nějak ji ukončit, dořešit, její zvládnutí může být i přínosnou zkušeností. Jistě si vzpomenete (Vy, a třeba i Váš muž) na nějakou obtížnou situaci ze svého života, kterou jste zvládla, která byla obtížná, ale z toho, že, a jak jste ji vyřešila, můžete třeba i čerpat pocit důvěry ve své schopnosti. Co jste tehdy dělala, že to dobře dopadlo, co Vám tehdy pomohlo…, můžete něco z toho použít i ve své současné situaci… to mohou být užitečné náměty k zamyšlení.
Toto se může týkat i Vašich chlapců, vlivu, jaký na ně bude situace mít. Je možné zkusit pozorovat situace, kdy ty věci, které jste popsala, tiky, nedůtklivost… mizí nebo jsou méně časté, a z toho zkusit odvodit, co se děje, když se kluci cítí dobře, zkusit tyto situace nějak navodit častěji. Je možné s dětmi i o mnoha věcech mluvit, ale schopnosti dětí v tomto věku, formulovat slovy své pocity, potřeby, jsou velmi individuální, někdy může dítě své potřeby i celou situaci vystihnout překvapivě přesně, někdy ale mají děti nechuť k tomu o nepříjemných věcech mluvit, a raději se zabývají nějakými jinými aktivitami, které jim mohou přinášet uvolnění, příjemné pocity, bavit je, a umožní jim tak odpoutat se, odreagovat od nepříjemných pocitů. asi bych byla pro to, respektovat jejich vlastní charakteristický způsob vyrovnávání se s těžkostmi, který také může být u každého jiný. Je to asi vždy náročné i pro děti, ale pokud vše ve vztahu k nim probíhá tak, jak píšete, myslím, že ty nepříznivé pocity se mohou třeba týkat současnosti, doby po kterou ta situace potrvá, a pak mohou poměrně rychle odeznít, na rozdíl od rodin, kde se věci řeší s malým ohledem k potřebám dětí, a kde následky mohou opravdu být dlouhodobé.
Berte prosím tento dopis spíš jako souhrn nápadů, námětů, ne jako nějaké striktní rady a doporučení.
Držím palce
Mgr. Silvie Nedvědová
V její náručí
