Otázka
Odpověď
Re:Problémové dítě
14.5.2000 Silvie Nedvědová
Dobrý den Ivo,
domnívám se, že by bylo možné zkusit i terapii individuální. Představuji si, že takové inteligentní a introvertně zaměřené dítě může být velmi náročné a zranitelné, ve smyslu toho, že je schopno velké abstrakce, dovede si představit jaksi „ideální“, dokonalé „fungování“ věcí, lidí, sebe sama, a tak je často konfrontováno s tím, že v realitě to prostě tak nefunguje, např. lidé vždy nejednají podle pravidel, mají svá omezení..., jí samotné se občas něco nepovede, jak by si přála… Může potřebovat určitou podporu pro to, aby se s tímto faktem dokázala opakovaně vyrovnávat, možná stejně tak, jako by potřebovala např. trénink v sociální interakci a jiné podněty, které by jí mohla nabídnout skupinová terapie.
Dál mě napadá, že podobným způsobem se může projevovat i zvýšená úzkostnost, což se s předchozí úvahou nevylučuje.
Je vhodné, při poskytnutí zázemí, podporovat dítě nebo se spolu s ním účastnit aktivit, které pomáhají úzkost a tenzi „rozpouštět“, jsou to např. uvolněné, nesoutěživé pohybové aktivity, činnosti, v nichž je přítomen humor, ale spíš ten jemný, nezraňující, a nevytváří se pořadí, není v nich kladen důraz na výkon, je to něco, co si užijeme, pobavíme se při tom, ale „k ničemu“ to vlastně není, „jen“ je lidem spolu dobře. Mohou to být společné návštěvy (u) přátel, tancování doma u oblíbených písniček, společné vaření...
Doufám, že Vám bude některý z výše uvedených námětů užitečný. V Praze je možné se obrátit kvůli individuální terapii např. na pedagogicko-psych. poradnu, spol. s.r.o. telefon 41 48 02 50.
Píšete, že i Vy se trápíte, uvažovala jste o tom, že i Vy byste zkusila navštívit psychoterapeuta?
Mějte se hezky
Mgr. Nedvědová
domnívám se, že by bylo možné zkusit i terapii individuální. Představuji si, že takové inteligentní a introvertně zaměřené dítě může být velmi náročné a zranitelné, ve smyslu toho, že je schopno velké abstrakce, dovede si představit jaksi „ideální“, dokonalé „fungování“ věcí, lidí, sebe sama, a tak je často konfrontováno s tím, že v realitě to prostě tak nefunguje, např. lidé vždy nejednají podle pravidel, mají svá omezení..., jí samotné se občas něco nepovede, jak by si přála… Může potřebovat určitou podporu pro to, aby se s tímto faktem dokázala opakovaně vyrovnávat, možná stejně tak, jako by potřebovala např. trénink v sociální interakci a jiné podněty, které by jí mohla nabídnout skupinová terapie.
Dál mě napadá, že podobným způsobem se může projevovat i zvýšená úzkostnost, což se s předchozí úvahou nevylučuje.
Je vhodné, při poskytnutí zázemí, podporovat dítě nebo se spolu s ním účastnit aktivit, které pomáhají úzkost a tenzi „rozpouštět“, jsou to např. uvolněné, nesoutěživé pohybové aktivity, činnosti, v nichž je přítomen humor, ale spíš ten jemný, nezraňující, a nevytváří se pořadí, není v nich kladen důraz na výkon, je to něco, co si užijeme, pobavíme se při tom, ale „k ničemu“ to vlastně není, „jen“ je lidem spolu dobře. Mohou to být společné návštěvy (u) přátel, tancování doma u oblíbených písniček, společné vaření...
Doufám, že Vám bude některý z výše uvedených námětů užitečný. V Praze je možné se obrátit kvůli individuální terapii např. na pedagogicko-psych. poradnu, spol. s.r.o. telefon 41 48 02 50.
Píšete, že i Vy se trápíte, uvažovala jste o tom, že i Vy byste zkusila navštívit psychoterapeuta?
Mějte se hezky
Mgr. Nedvědová
V její náručí
