(19.9.2024 22:08:36) My obyčejně jezdíme do nedalekého okresního města, kde se koná velká pouť, ale letos tam asi s mužem nepojedeme, chce se tam vypravit jen dcera s kamarádkou autobusem.
Jinak jsem si dneska vzpomněla, že vlastně se taky drží posvícení. Když jsem kdysi dávno ještě bydlela u rodičů, tak jsme dělávali hnětýnky, někdy i koláčky. V mojí současné rodině jsem dělávala hnětýnky, když byla dcera malá, pomáhala mi je zdobit, byla to taková společná akce, stejně jako pečení vánočního cukroví, kdy pomáhala vykrajovat. No a letos mám chutě nějaké ty hnětýnky zase vyrobit. Dokonce už jsem se koukala na netu, že i někde zasílají cukrové ozdobičky na ně. Tak pouvažuju, snad přemůžu lenost.
No, začínám podzimně blbnout, asi za chvíli nakoupím věci na svařák, případně vonné svíčky s nějakou podzimní vůní. Příští týden má zase pršet, tak co.
(19.9.2024 22:22:44) Čumčo, u nás se chce mně, dceři bohužel ne, jak vyrostla, tak už dekorace jdou mimo ní. Ale já to mám ráda, přijde mi, že vytvářím takové jakési útulno doma.
Teď jsem si vzpomněla, jak jedna youtuberka, kterou sleduji, kdysi pobývala v cizině pracovně, bydlela po pronájmech a dneska řekla, že jí nejvíc v těch skromných pronájmech chyběla možnost vyzdobit si a vydekorovat byt k obrazu svému, vždy se musela krotit podle stávajícího zařízení a podle toho, co se tam vůbec mělo šanci vejít. Úplně jí chápu, já to mám taky tak, že v takovém provizoriu, bez možnosti pořádně si to uzpůsobit k obrazu svému, bych tomu nemohla říkat domov.
(19.9.2024 22:28:17) Nejsou to loňská témata tohle?
Nejsem z kraje, kde by se držela tradice posvícení. Poutí nevím, co je myšleno - pouť od slova putovat asi ne? Jestli kolotoče v rámci nějakých václavských slavností, tak to od dětství nenavštěvuji.
(19.9.2024 23:19:08) Antheo, co tě vede kk tomu, že jsi založila 3 témata v jedné diskusi najednou? Je v tom teď total zmatek a nedá se to číst. Nehledě na to, že jde o recyklovaná témata ...
(20.9.2024 1:29:25) Ja tyto 3 temata vidim naprosto prehledne pod sebou; nuti te to snad nekdo cist,ty kozo jedna rohata?!
Proc nevymyslis nejake ojedinele tema ty, kritizovat umi kazdej!
Vsechna temata se tu opakuji,je to jak lidsky zivot a lidi samotni,kteri se taky stale dokola chovaji po generace stejne, delaji stejne chyby anebo maji radost z podobnych veci anebo resi stale stejne a podobne veci a zdravi furt dokola.
Me to tu kolikrat prijde jen jak trapna poradna,kdy trebas takovy provareny nick Modroocka (a nelze si nevsimnout protoze hodne casto) furt neco shani nebo potrebuje vedet a dost to tenhle diskusni server degraduje.
(20.9.2024 7:58:31) Na VŠ jsem bydlela na kolejích kousek od významného kostela. Už před třiceti lety se tam konala pouť a posvícení - v době výročí posvěcení toho kostela. Tehdy jsem tam dostala od spolužáka "kytku z papíru". Vystřelil na střelnici. Mám ji někde dodnes. I toho spolužáka. Takže já na to posvícení vzpomínám ráda.
(21.9.2024 8:04:46) "Poutí nevím, co je myšleno - pouť od slova putovat asi ne?"
Já myslela, že jsi na ty tradice..... Pouť je původně lokální náboženská událost v termínu svátku patrona kostela. Tj vesnice s kostelem svatého Václava má pouť v září, vesnice s kostelem svatého Jana Křtitele má pouť v červnu atd.
Jinak, posvícení v Čechách a hody na Moravě jsou totéž a jsou v termínu výročí původního vysvěcení kostela. Někde se slaví obojí - tj pouť a posvícení nebo pouť a hody, pokud je svátek patrona a vysvěcení v odlišném termínu. Primárně jde u všeho z toho o náboženský svátek, ale přidružila se k tomu lidová veselice. která obvykle i převážila nad původním významem.
(23.9.2024 8:07:40) Půlko a nejlepší jsou Mariánské kostely, tam jsou poutě klidně několikrát do roka. A klidně i k nějakému dalšímu světci navrch. Takhle jsou v kostele u našich poutě 4x ročně.
(20.9.2024 8:08:31) Jako děti ano. U mých prarodičů bývala (a stále je) pouť v červnu, na chalupě v září. Pro nás děti to byly takové milníky v rámci roku, na které jsme se těšily. Červnová značila brzké prázdniny, zářijová smiřovala s novým školním rokem . Na pouť se chodilo ve svátečním, pekly se koláče. Ovšem ta poutní část tomu (tedy v naší rodině) chyběla.
(20.9.2024 9:28:13) "ta poutní část tomu (tedy v naší rodině) chyběla"
Poutní část, tedy náboženská, se po válce udržela asi jen v hodně tradičních oblastech. Většinově zůstala část světská, kolotoče a jídlo. V pohraničí, kde jsem vyrůstala, se nedrželo ani to jídlo, žádné zvyky. Jen světští s kolotoči přijížděli v tradičních termínech.
(20.9.2024 10:00:08) za mého dětství bylo posvícení vždycky veliké, jednak kolotoče, typické pouťové stánky, jednak na hřišti spousta dětských aktivit, pak taky výstavy chovatelů a cesta ke kostelu na kopci byla lemovaná stánky s vyšívanými dečkami, krajkami, madeirami, dřevěnými přeměty, květinami a pak stánky s perníčky - mám pocit, jako by to byly domácí ruční práce, ale nevím, jestli fakt jo, přece jen za totáče to soukromé řemeslo úplně nekvetlo, tak jestli to byla nějaká výjimka na posvícení(?) a kostel byl otevřený a vyzdobený a my se tam chodili podívat a bylo to moc hezké - teda rodiče s námi dovnitř nikdy nešli, čekali na nás venku, maminka říkala, že do kostela nesmí, že to zkusila jednou a dveře se jí přibouchly před nosem, tak už to nikdy opakovat nebude vlastně to byla jedna ze dvou příležitostí ročně, kdy jsme do toho kostela šli - pak ještě na půlnoční, to jsme seděli vzadu a jen poslouchali a případně vstávali a sedali si podle lidí před námi o posvícení jsme šli jen na "kukačku" a zase pryč pak se to u nás ještě hodně drželo i později, chodila jsem se svými dětmi, potkávali jsme se hodně se starými známými, bývalými spolužáky, sjeli jsme se všichni, co se rozprchli do dáli... poslední roky to ale už bývalo slabší, pouťové stánky nahradily ty asijské, rukodělné od cesty ke kostelu zmizely úplně (to teda už krátce po revoluci) a tak jsme už ke kostelu ani nechodili...
(20.9.2024 9:38:30) Držim pouť. Dělám si řízek se salátem. A přemýšlím, že se půjdu podívat na pouť. Ale nejdu. Je tam moc lidí a cetek, hluk a cukrová vata už stojí majlant.
(20.9.2024 9:41:28) Koníčku, neblázni, jestli jsi to milovala zamlada, tak to bude fungovat i teď. Hoď na sebe něco hodobóžového a vyraz aspoň na chvilku, kup si trdelník, burčák - vždyť nemusíš hned na řetízák Ačkoli - ti, co to přeženou s burčákem jsou potom na řetízáku nejsrandovnější, když halekají a dělají ostudu
(20.9.2024 9:48:12) U nás jsou metynky, ne hnetynky. Pečou se na sv. Havla, stejně tak kachna nebo husa. My jsme první generace, co vyměnila kachnu za dynovou polévku. Pouť máme v červenci a to se vaří buď řízek+ salát nebo svíčková. Myslím, že všechny domácnosti v obci mají na pout jeden z těchto chodu, příp. oba. To ja nedělám, bohatě stačí jedno.
(20.9.2024 10:14:53) U nás se místo posvícení drží dosečná, no a to se chlapi opijí. Žádné velké přípravy. Pouť se drží, pečou se koláčky a chlebíčky a tak. Když nepeču koláčky já, pošle nám je mamka, teta nebo babička. Koláčky jedině dvojctihodně, jiné se u nás nepečou, obyčejně koláčky by žádná hospodyně na stůl nedala, to už radši kynutou buchtu/řezy na plech.
(20.9.2024 10:37:41) U nás ve velkém městě se nic takového nekoná. Ale jako malá jsem jezdila s rodiči na vesnici k prarodičům a tam bývala pouť vždy na tátovy narozeniny a babiččin svátek, tak jsme spláchli vše z jedné vody načisto. A milovala jsem cukrovou vatu, prstýnky z pouti, opice na gumě, panenky v barevných sukních a vystřelené papírové růže a taky balónky. A houpačky! Babička pekla slavnostní koláče a kostel byl krásně vyzdobený. Jako dítěti se mi to moc líbilo, teď by mi vadily davy lidí. Kde je moc lidí, tam nechodím.
(20.9.2024 11:36:37) Jo a vlastně mě svýho času štvalo, že naší pouť drželi moji příbuzní. Což znamenalo, že se k nám drali na pouť, očekávajíce opulentní pouťové pohoštění. Takže jsem pekla, vařila, dělala chlebíčky. Pak jsem se vyšňořila a šlo se pouťovat. Na autodrom, na labutě... Jako dítě, mladistvou a mladou mě to bavilo. Na pouti dříve bývalo zajímavé zboží, které se teď už koupí všude. Navíc je to tam předražený. Dříve bývaly i výpravy "vesničanů" na Matějskou, to byla taky událost.
Mně poutě dřív fascinovaly. A cirkusy. Jednou u nás byla pouť, já nedorazila domů - bylo mi asi pět let. Naši mě našli šťastnou v zablešený maringotce. To byly ještě děti volně se pohybující.
Dostala jsem chuť na velký barevný žužu. A cukrová vata, to je moje Ale za trochu zvatovanýho obarvenýho cukru už se mi 150 nechce dávat.
(21.9.2024 19:58:49) Koníčku, pokud máš ráda cukrovou vatu, tak si můžeš za pár korun koupit domů malý výrobník. Letos jsem to koupila na chalupu, včetně zásoby ochucených cukrů to vyšlo asi na tisícovku a udělalo to plno radosti. Dospělé a skorodospělé děti s tím blbly a chovaly se jak malé. Vůbec jsem nečekala, že to vzbudí takový ohlas. Obsluha je velmi snadná, mytí taky. A je mi sympatické, že na jednu porci vaty stačí jedna jediná čajová lžička cukru, což je rozhodně míň než v nějakém sladkém nápoji.
(20.9.2024 13:51:34) Když jsem byla malá jezdívali jsme na pouť na vesnici k babičce a prabababičce. U babi bývaly klasické kolotoče. U prababičky pouť pro děti nezajímavá, na malou vesničku kolotoče nejezdily, takže byl jen náboženský obřad v kapličce. Přesto se účastnila celá vesnice, i za komunistů tahle tradice trvala. Vždy bylo strašně jídla, sváteční oběd, koláče, rodina spolu.
My už nic nedržíme. Kolotoče jdou mimo nás a ty náboženské záležitosti taky.
(21.9.2024 7:42:55) U nás bývajú hody, chodí sa v kroji a majú tradiční folklórní podobu. Dyž sú na dědině hody, nedá sa tomu vyhnút. Vaří sa sváteční oběd, pečů vdolečky a zákusky, pije sa víno a slivovica. Sjede sa obvykle celá rodina, přijedú příbuzní z celej republiky. A přijedú aj šamani s kolotočama a střelnicama. Na pútě chodím, dyž ňa nebolijá záda a su aj jináč v pohodě, chce sa ně a spomenu si, že sa zrovna koná na mojém oblíbeném místě. Rádi chodíme na Klimentek. Ide sa lesem a aj v červnu je tam příjemný chládek. Eště mám ráda púť na Barborku, tam sa ide procesím z Buchlovic. "Poďte všeci túto cestú!" Na Antoníček, Velehrad lebo Hostýnek nechodím, tam sú veliké davy ludí a to já nemosím mnět.
(21.9.2024 14:47:08) Zapomněla jsem poznamenat, že na púti je hlavní atrakca mša svatá, kerá sa slúží na paměť světcovi, kerému je zasvěcené místo, kam sa na tú púť ide. V mojej rodnej dědině sú hody tzv. salátové, lebo sú v květnu, kdy je svátek sv. Filipa a Jakuba, kerým je zasvěcený náš kostel. A 26. červenca sa ide v krojoch procesím od kostela za dědinu na púť ke svatej Anně, tam stójí kaplička tejto světice. U kapličky je mša. Hradisko svatého Klimenta, Klimentek, je místo v lese, kde sa našly zbytky hradiska, v kerém překládali Biblu Cyrda s Metúdem. Včil je tam postavený malý kostelík a z kameňů půdorys původní kaple, sú tam umístěné aj dřevěné lavky. Tam sa slúží mša. U nás je púť taká akca, co má hlavní účel cestu z nekama na to pútní místo a v cíli je mša.
(21.9.2024 13:07:21) No, na pouť chodíme hlavně kvůli dětem.Posvícení se v kraji drží, je někdy touto dobou, drží se to trochu různě a ani po letech jsem se nezorientovala. Poznám to, když se v pekařství objeví hnětýnky Každý rok plánuju, že je s dcerou upeču a nějak mi to vždycky nevyjde. Třeba letos
(23.9.2024 8:11:31) Posvícení i poutě se v mém rodišti dost drží. Pekly se většinou koláče. Nicméně hnětýnky jsem si musela vygooglit, co vlastně je. Vypadá to, jako normální cukroví. Co definuje hnětýnku a odlišuje ji od běžného cukroví?
(23.9.2024 8:11:31) Posvícení i poutě se v mém rodišti dost drží. Pekly se většinou koláče. Nicméně hnětýnky jsem si musela vygooglit, co vlastně je. Vypadá to, jako normální cukroví. Co definuje hnětýnku a odlišuje ji od běžného cukroví?
Četnost a původ příjmení najdete na Příjmení.cz. Nejoblíbenější jména a význam jmen na Křestníjméno.cz. Pokud hledáte rýmy na české slovo, použijte Rýmovač.cz.
Všechny informace uvedené na těchto stránkách jsou obecné povahy a jejich používání je plně ve vaší odpovědnosti. Jakékoliv otázky zdraví vašeho nebo vašich dětí je nutné vždy řešit s vaším lékařem.
No, začínám podzimně blbnout, asi za chvíli nakoupím věci na svařák, případně vonné svíčky s nějakou podzimní vůní.
a kostel byl otevřený a vyzdobený a my se tam chodili podívat a bylo to moc hezké - teda rodiče s námi dovnitř nikdy nešli, čekali na nás venku, maminka říkala, že do kostela nesmí, že to zkusila jednou a dveře se jí přibouchly před nosem, tak už to nikdy opakovat nebude 
To má alespoň nějaký obsah, dosečná dává smysl 
V její náručí
Relaxace s tóny léčivých nástrojůHodonín 
Akční VyšehradPraha 2 
Jiří Stivín – Pocta sv. CecíliiPraha 1 
Pohádkové FilharmoništěPraha 2 
Vánoční dílničkyLiberec 
Relaxace s tóny léčivých nástrojů
Akční Vyšehrad
Jiří Stivín – Pocta sv. Cecílii
Pohádkové Filharmoniště
Vánoční dílničky
Bramborová roláda s masem/Simča, dcery *1988 a 1997
Košíčky Mon Cheri/Simča, dcery *1988 a 1997
Čokoládový krém/Simča, dcery *1988 a 1997
Churros/Simča, dcery *1988 a 1997
Banánové omeletky/Simča, dcery *1988 a 1997
Brusinkový punč/Simča, dcery *1988 a 1997
Pedrocotta (smetanový dezert s želé Pedro)/
Citronový gel a krém (Lemon curd)/Simča, dcery *1988 a 1997
Tvarohový chesecake/Simča, dcery *1988 a 1997
Dýňoví šneci/Simča, dcery *1988 a 1997
Pedrocotta (smetanový dezert s želé Pedro)