(22.5.2024 19:19:58) Chci - a dcera také chce, aby nedošlo k omylu - aby si dcera našla brigádu. Končí devítku, bude jí 16. Je introvertní, stydlivá. Nějaký nápad, co by mohla dělat? Ráda bych pro ni našla ideálně něco, kam by mohla chodit 1-2x týdně celý rok na pár hodin.
(22.5.2024 19:26:14) Naše chodila na 16 hodin týdně do obchoďáku prodávat v jednom velkém řetězci s oblečením. Kromě manažerů tam byli všichni zaměstnanci studenti SŠ nebo VŠ na krátký úvazek a nšjak se tam pristřídávali. Měla buď večery nebo víkendy. Co vím, tak tam pořád nabírají. Po pravdě mi to přišlo ke škole moc, ale zjevně to zvádala. Skončila až dva měsíce před maturitou, aby měla čas na učení na školu a přijímačky.
(22.5.2024 19:29:50) Půlko, mě 16 hodin také přijde moc. MOžná až se otrká, ale zatím bych byla ráda třeba za 10. Čímž padá třeba mekáč, kde chtějí 50 hodin měsíčně.
(23.5.2024 9:23:42) Mekáč nevyžaduje 50 hod měsíčně. To je limit, aby dostali nějaký příplatek nebo víc peněz za hodinu, plus k tomu musí mít alespoň 2 směny víkend. Ale podmínka brigády to určitě není. To vím jistě. Kromě toho 50 hod/měsíc udělá jako nic. Schválně se zeptám syna kolik hodin za měsíc odpracuje při SŠ. Začal taky hned po ZŠ. Nadšená jsem z toho nebyla, myslela jsem že tak rok počká. Druhý je teď momentálně v kině. Tam má tak 5 směn/měsíc.
(23.5.2024 15:24:58) Lenka Pražanda dcera měla v podmínkách brigády v mekáči počet hodin i to, že musí určitou část odpracovat o víkendu. Záleží na vedení, mekáče mají různé majitele.
(22.5.2024 19:53:11) No a co umí? Od toho bych se odpíchla. Někoho může bavit prodávat, jiného třeba pečovat, další bude raději dělat pomocné věci v administrativě, možností je hodně, ale asi by bylo fajn, kdyby si to vymyslela sama.
(22.5.2024 19:58:03) Ona není typ, který něco vymyslí. Je to trdlo. A je jí 16, co by mohla umět? Pečovat o cokoli je vzhledem k věku vyloučené, hmotné odpovědnost také.
(22.5.2024 19:58:08) Ona není typ, který něco vymyslí. Je to trdlo. A je jí 16, co by mohla umět? Pečovat o cokoli je vzhledem k věku vyloučené, hmotné odpovědnost také.
(22.5.2024 20:18:01) Monam, třeba syn od 13 chodil přepisovat texty,uměl psát všemi 10. ( samozřejmě to nebylo oficiální, ale vydělal si tím na nový pokojík a playstatiin) V 16 ,kd byl oficiálně zaměstnatelny,chodil na většinu prázdnin do fabriky,dělal špinavé pomocné práce ve výrobě.ale vydělal si na I phone co chtěl
Nemyslím si,že by v 16 byli trdla
Holky dost casto hlídají děti, nebo dělají servírky..
(22.5.2024 20:45:44) Může umět leccos, třeba o tom ani neví. Moje dcery chodí od 12 let. Jedna pomáhá v zahradnictví, tam se vysloveně našla. A druhá si to taky zkusila, ale nešlo ji to. Peníze mají od kusu, takže si nic nevydělala. Druhá zase roznáší letáky a protože chodí rychle, vychází jí to zhruba 210 Kč/hod. Aktuálně teď ta starší chodí o víkendech do hotelu, chystá snídaně, pak je většinou u myčky. Mohla by být i na place, ale nechce, bojí se lidí. A ta druhá by zase chtěla dělat servírku, ale je malá.
(23.5.2024 14:40:13) Monam, pokud to vidíš takhle, tak holt asi nic. A každé dítě něco umí, některé toho umí víc a je to viditelné rovnou, u jiného se třeba musí hledat, ale určitě má nějaké koníčky, něco co ji baví a co může nabídnout. Když vyloučím své vyloženě konkrétně zaměřené děti, tak kolem sebe máme děti v tomhle věku, kdy jedno chodí pomáhat mámě balit balíčky do eshopu známé kosmetické firmy, druhé přepisuje těxty na počítači, třetí doučuje děti ze základky, jedna holčina chodí uklízet a kluk seká zahrady, někdy taky chodí hrát do komparsu, prostě vždycky se dá něco vymyslet. Taky mám ve svém okolí dobrovolníky, kteří navštěvují seniory v DS a předčítají jim nebo si s nimi povídají, ale to holt nic nevydělá. 16 není vůbec malej věk, sama mám dceru čerstvě patnáctiletou a kdyby chtěla/potřebovala, tak se v pohodě uživí už teď. My v tom nevidíme prioritu, rádi bychom jí nechali jako jejího staršího bratra, aby si rovnou budovala kontakty ve svém oboru, smažit hamburgry není nutné, od toho má nás, to jí radši pošleme zase na nějaké kurzy navíc, aby se něco nového naučila.
(23.5.2024 17:07:17) "aby si rovnou budovala kontakty ve svém oboru, smažit hamburgry není nutné, od toho má nás"
Na SŠ ještě spousta lidí žádný obor nemá. Pokud ano, proč ne, mohou začít pronikat do praxe. Na VŠ pak už jednoznačně. Ale vystrčit nos ze školní lavice a zkusit si vydělat vlastní peníze, třeba i smažením hamburgerů, podle mě vůbec neškodí. Každá zkušenost se počítá. Moje děti si za vydělané peníze např. pořídily právě i další vzdělávací kurzy, vedle toho se věnovaly dobrovolnické činnosti v rámci skautingu... Ono to lze všechno propojit a všechno se to myslím hodí jak do životopisu, tak do života
(23.5.2024 18:02:54) ropucho, pokud nemá žádnou představu, tak asi jo. Ale osobně nevidím smysl v trávení času v Mekáči nebo jinýma pomocnýma pracema, když se může učit něco smysluplnýho nebo se naplno věnovat studiu. To dobrovolničení mi přijde lepší, než pomocné práce, ale ty zas můžou fungovat jako odstrašující příklad.
(23.5.2024 19:12:01) "zas můžou fungovat jako odstrašující příklad"
Přesně tak. Nebýt brigád, neměla bych představu, jak to vypadá v továrně u pásu, v obchodě za pokladnou, na poli, v prádelně, v kuchyni, v nemocničním provozu... Nejen na pohled, ale jaké to je X hodin tam vykonávat neobohacující mechanickou činnost, den za dnem. Jednak si člověk uvědomí, co v životě nechce (nebo chce) a jednak se protnou sociální bubliny, což je podle mě také užitečná zkušenost.
(23.5.2024 21:31:32) "Nebýt brigád, neměla bych představu, jak to vypadá v továrně u pásu, v obchodě za pokladnou, na poli, v prádelně, v kuchyni, v nemocničním provozu... Nejen na pohled, ale jaké to je X hodin tam vykonávat neobohacující mechanickou činnost, den za dnem."
Mě vždycky děsilo, že skončím jako uklízečka nebo prodavačka, viděla jsem se, jak s kyselým výrazem den za dnem kydám na váhu vlašský salát. Ve druháku jsme měli povinnou praxi, já tam namísto dvou týdnů byla týdnů šest. Jako vydělala jsem si dost, ale za tu hrůzu to asi nestálo.... resp. stálo, bylo mi jasné, že tak žít nechci
(23.5.2024 21:38:21) Monam, já si pamatuji, že jsme si to tehdy se spolužáky říkali všichni. Věděli jsme, že jsme pouze na brigádě na omezenou dobu, to se dalo vydržet. Ale představa, že by to bylo napořád, nás (mě určitě) dost motivovala vděčně sedět ve škole, i když to tam zrovna též nebylo nejpříjemnější.
(23.5.2024 21:53:08) Tak já jsem chtěla odejít ze zdrávky a jít do Kolbenky k pásu. Ta práce byla mnohem jednodušší, než lítat po oddělení a mejt lidi, královsky placená a čistá hlava. Odrazoval mě jen sešup na společenském žebříčku a divní kolegové
(23.5.2024 21:55:34) Evelyn, touze opustit zdravotnictví rozumím, pro každého to není. Ale myslím, že "čistá hlava" u pásu by velmi rychle začala být k zešílení
(23.5.2024 22:03:36) Evelyn, to číslo v nicku je rok narození? Pokud ano, pak doba, kdy jsi studovala (a ještě hodně let potom) byla ve zdravotnictví naprosto hororová. Pamatuji, že jsem asi 3x byla na začátku 90. let v nemocnici a to byla doslova hrůza. Vůbec si neumím představit, že bych tam ve 14 naběhla na praxi.
(23.5.2024 22:06:30) Evelyn, no pokud vím z toho, co píšeš, máš velmi kreativní práci, i když též velmi náročnou. Ve fabrice si takového člověka neumím představit
(23.5.2024 21:56:59) ASi v 16 nebo v 17 jsem začala chodit na brigády do MIchelských pekáren, protože platili na ruku a stačilo jim pár směn v měsíci. To byla doslova hrůza. Vždycky jsem tam šla na pár směn, když jsem si potřebovala na něco vydělat, ale že bych se nechala zlákat vidinou peněz a utekla ze školy, to tedy bylo spíše opačně. Chtěla jsem rozhodně studovat co nejdéle :)
(23.5.2024 22:04:00) Monam, já si pamatuji, jak jsem na jedné brigádě usínala z té monotónnosti. Klasická šedivá železná hala, nikde žádný podnět, ženské okolo žvanily o nezáživnostech a já jsem měla šest hodin!! v kuse sedět a cosi rukama dávat zleva doprava. Vstávala jsem a chodila si na záchod omývat obličej studenou vodou, abych vydržela. To byla asi nejhorší brigáda. Ostatní se daly nějak lépe, někde jsme byli i v partě, takže jsme se i pobavili a když bylo více pohybu, šlo to snáz.
(23.5.2024 22:06:20) Ropucho, tahle nějak to vypadalo v té Michli. Tam jsi od nějaké půl páté či kýho čerta ráno stála u pásu a rovnala tvarohové buchtičky. Stále dokola. Nebo jsi rovnala na pás rohlíky. Taky stále dokola. Divné světlo, divné zvuky, divní lidí.
(23.5.2024 22:23:37) Moniko, vidíš, možná tam hrálo rádio?? Vůbec si to nevybavím. Pokud ano, byla tehdejší produkce (též rok 87 ) pro mě úplně stejně bezpodnětná jako řeči lidí okolo Ale fakt si nevzpomínám.
(23.5.2024 22:14:00) Zlaté pole proti pasu v hale bez oken! Vybírání brambor je namahave a taky záleží na počasí,ale pro mě lepší než fabrika.Navic teda to byla brigáda se spolužáky,takže jsme si užili legraci, nemusela jsem řešit žádné protivné baby a drbajici tetky
(23.5.2024 22:20:38) Na brambory jsme také jezdili povinně. Nebylo to nic povznášejícího, celý den hledět do hlíny, mít vlasy slepené prachem a svačit rohlík a salám, ale byli tam spolužáci, pohyb venku, večer zábava.
(23.5.2024 22:09:19) U pásu jsem pracovala přesně 4 dny právě v rámci prázdninové brigády během SŠ - v cokoladovnach jsem 8 hodin předávala velké platy oplatek z pásu na vozík - ten pak někdo převezl k 2.casti linky,kdy se z platu staly Tatranky.Byla to hrůza,nezbláznil a jsem se jen s vidinou brzkého konce.Tak čistou hlavu fakt mít nechceš Byla to přesně ta "motivační" brigáda vedoucí k vědomí, že toto fakt ne a raději se ucit,učit a učit Ještě navíc to byla práce od 6.00 mimo místo bydliště, musela jsem vstávat před pátou
(23.5.2024 22:09:19) U pásu jsem pracovala přesně 4 dny právě v rámci prázdninové brigády během SŠ - v cokoladovnach jsem 8 hodin předávala velké platy oplatek z pásu na vozík - ten pak někdo převezl k 2.casti linky,kdy se z platu staly Tatranky.Byla to hrůza,nezbláznil a jsem se jen s vidinou brzkého konce.Tak čistou hlavu fakt mít nechceš Byla to přesně ta "motivační" brigáda vedoucí k vědomí, že toto fakt ne a raději se ucit,učit a učit Ještě navíc to byla práce od 6.00 mimo místo bydliště, musela jsem vstávat před pátou
(23.5.2024 22:17:06) Moniko, jejda, jedna z mých nejhorších životních zkušeností, práce od šesti!! To mám úplně v mlze - pamatuji, jak po páté ráno (pro mě v noci) mátožně visím v autobuse a pak po poledni mátožně padám do postele. Byl to naštěstí jen týden povinné praxe, dobrovolně bych si toto nikdy nevybrala.
(23.5.2024 23:32:24) Pro mě byla nejhorší brigáda v rámci povinné LAS před nástupem na VŠ měsíc ve fabrice na fréze. Taky jsem začínala v 6 ráno, 8 hodin jsem stála u frézy, sáhla do bedny, upevnila kus do frézy, vyfrézovala, vyndala kus, změřila, jestli jsem to vyfrézovala dobře a dala do jiné bedny. Fréza byla mimochodem z r. 1912. Všude hluk, špína, ruce jsem měla plné zapíchaných špon. A byla jsem pomalá, téměř nic jsem si nevydělala, platilo se pár halířů od kusu. Bramborová nebo chmelová brigáda byl luxus proti tomu. Dělala jsem i na lince, sbírala odtud hořčice a dávala je do krabic, proti fréze taky luxus.
(23.5.2024 23:47:56) Huso, alespoň taková zkušenost rozmazleného studenta dovede k nějaké pokoře a vnímání světa v souvislostech. Doufám tedy. Prožitek na vlastní kůži je přece jenom více, než si to jen představovat.
(24.5.2024 8:55:44) Teď si vzpomínám, že jsme byli někdy v prváku se školou na exkurzi v Kolbence. My tam přišli okolo sedmé, ti lidé už hodinu makali, byla to nějaká strojírenská výroba, podrobnosti si už nepamatuju, matičky, ložiska, ozubená kolečka a tak, smrad a nevlídno.
(24.5.2024 9:13:18) Mně ten "smrad" že strojírenské výroby (myslím,že je cítit hlavně mazací olej?) vyloženě voní Na brigádě jsem tam nikdy nebyla,ale párkrát za prarodiči, když tam pracovali, a pak jsem teda byla v jedné docela echt fabrice (včetně rozsáhlého areálu,kde se šlo z hlavní budovy do účtárny asi 400 metru přírodou a na personální 400 metrů po chodbách) regurelne zaměstnaná dost let (v kanceláři samozřejmě a od osmi ne od šesti) a měla jsem to prostredi ráda ...
(24.5.2024 9:33:15) strojírny mi taky voněly (ale to byla jen exkurze) ale ty železárny fakt smrdí strašně... a pak to ještě bylo hrozné na praxi, kde nám dali za úkol kopírovat stohy lejster a celý den jsme stály u kopírky a ta teda smrděla taky... tam jsem si říkala, že zlatý železárny a smrdělo to i masokombinátu, to zase když přivezli čerstvé maso... sakra, jak tak vzpomínám, znovu a znovu děkuju osudu za tuhle práci u pc, v domečku se zahrádkou (ráno jsem si utrhla a vychutnala i pár "lesních" jahůdek )
(31.5.2024 11:45:06) My byli ve Vitkovicich v druhaku, prvni den skoleni nam ukazali vsechny smrtaky, dalsi dny do provozu. Vsude vedro, kolem jezdilo zhave zelezo, platy slozene jeste zhnuly, chlapi po tom chodili, no peklo hadra. Nejhorsi je, ze jsem dalsich 10 let mela nocni mury, kdy se mi zdalo, ze me mackaj valcovaci stolice, nebo jdu dlouhou halou a neni vychod a zelezo se blizi... Jeste ted, jak to pisu, citim ten specificky pach
(24.5.2024 9:17:07) Pořád nevím, jestli je správné ukazovat manuálně pracující jako odstrašující případ pro děti a strašit je, že to se jim stane, když se nebudou pořádně učit. Tpoo nejsou nějací exoti, ani trestanci, to jsou lidi jako my. Nic takovýho jsem nepraktikovala a přesto syn vystudovaal.
(24.5.2024 9:25:05) Inko, ano, máš pravdu, takhle podané to zní negativně. Ale také to lze podat tak, že studentovi se ukáže, že co on s očima navrch hlavy zvládne vydržet pár dnů, někteří lidé musejí zvládat denně celý život, aby náš blahobyt fungoval. A proto jsou to borci, které je třeba nepřehlížet a je vhodné porozumět jim
(24.5.2024 9:27:40) Proč odstrašující případ? Já jsem chodila na brigády od 14 let a moje děti taky. Dělala jsem všude co se dělat dalo a fakt to někdy byl docela děs. Ale já jsem si chtěla vydělat nějaký svý peníze. A že to ve mně formovalo vědomí, co v životě fakt nechci dělat, to jo. Ale rozhodně jsem nechodila na brigády z výchovných důvodů. Ani moje děti ne.
(24.5.2024 9:55:10) "já jsem si chtěla vydělat nějaký svý peníze. A že to ve mně formovalo vědomí, co v životě fakt nechci dělat, to jo"
Přesně tak. Ale pokud motivace peněz chybí, je určitě obohacující vystrčit nos ze svého akademického prostředí a doplnit teoretické poznatky o světě trochou osobní zkušenosti. Poznat různá prostředí, vyzkoušet si různé činnosti. Klidně formou nehonorované dobrovolnické aktivity nebo jakkoliv jinak, nemusí to být klasická brigáda jako za našeho mládí.
(24.5.2024 10:40:09) "Ale rozhodně jsem nechodila na brigády z výchovných důvodů. Ani moje děti ne."
ano, tak nějak, dělala jsem brigádně různé činnosti (v podstatě všechno, co tady padlo), ale nikdy jsem to nebrala jako odstrašující příklad toho, co mi hrozí, když se nebudu vzdělávat. Nikdy jsem se nebála, že budu profesí sanitářka, pomocná síla v kuchyni/prádelně nebo v zahradnictví, vyrovnávání zboží, jeden den taky v drůbežárně
Mmch, čím trávím část volného času - uklízím, vařím, peru, zajišťuju plný špajz, starám se o zahradu a kočky
Čili obdoba těch brigád, ale ne jako výdělečná činnost.
(24.5.2024 9:35:46) No Inko,hlavne se to muze obratit proti tobe, jako v pripade myho syna. Ja si myslela,ze kdyz uvidi, jak se nekteri drou, tak ve skole prida,aby sel pak studovat ,ptz na to ma ale je linej. A on se v tom vzhlidnul,uplne nadsenej manualni drinou a chodil domu tak spokojeny,jak jsem ho nikdy po skole nezazila.Pocital tuny,kt ten den nazvedal,kolik kilometru nachodil atd. Prispel tomu tedy asi i mlady kolektiv tam,ale nakonec tam byl 2krat o prazdninach a pak se rozhodl po Realabschluss jit tam a udelat si u nich Ausbildung.
a ja doufala,jak ho namaha a prasne prostredi odradi...
asi to mame v rodine, sestrenky syn takhle zacal po gymplu nadenicit, pak delal na zivnostak sadrokartony a dneska zije ve Svycarsku a tam taky dela na stavbe..
ono je treba si priznat,ze ne kazdeho laka cista a nenamahava prace, jsou lidi, co se potrebujou "vybit" drit, makat fyzicky
(24.5.2024 11:36:26) Pro někoho je nejpekelnější představa osm hodin na jedné židli v jedné místnosti u PC.
jo,presne tak to bylo u syna zkusil brigadu - prepisovani textu na PC, a byl z toho vzdycky hotovej a prej ho pak hrozne bolely zada ze sezeni
a pak byl ve vyrobe a tam delal tezkou fyzickou praci,ale zadne stani u pasu, hodne rozmanitou,ale musel tahat tezke veci atd.. a uplne nadseny,ze prej to ma jako fitness v praci a jeste placeny ted ma jit v ramci Ausbildung na 3m do laborky a uz ted pyskuje,ze to bude nuda a ze si nezaposiluje
(24.5.2024 11:44:28) Dooly, naprosto rozumím. Já sice nejsem silný muž na těžkou fyzickou práci, nicméně prosedět pracovní dobu na jedné židli je přesně to, co jsem už od středoškolského věku věděla, že nechci. Ať je to v tovární hale nebo v kanceláři, to je úplně stejné. Tady to možná působí, kolik času nesedím u klávesnice, ale já často vůbec nesedím, jen někde pobíhám s mobilem u pasu
(24.5.2024 12:04:19) Mně nevadí sedět u PC, když dělám kreativní práci hlavou, já bych se nemohla živit rukama, protože jsem nešikovná a pomalá. A když dělám práci, u které nemusím přemýšlet, tak se šíleně nudím. V továrně mi vadilo to prostředí, mám ráda světlo, čisto, estetično, ticho a nemám ráda primitivní vulgární hlučné lidí, což v té továrně ti dělníci bohužel byli. Neopovrhuju manuálně pracujícími lidmi, pokud je někdo šikovný řemeslník, tak ho bezmezně obdivuju a uznávám, že fyzická práce je těžká a náročná. Je pravda, že jsem v naší rodině dělníky neměla, pokud nepočítám babičku, která se živila jako švadlena a za první a druhé světové války byla nucena pracovat v továrně, jinak naši byli VŠ, tcháni taky, BM taky, já taky a ve své sociální bublině přátel a známých mám také většinou VŠ. Což asi není úplně dobře, ale bohužel s tím nic nenadělám.
(24.5.2024 9:47:06) Inko, myslím, že každého to neodstraší a ty školní exkurzi měly spíše za cíl ukázat socialistické mládeži život pracujícího lidu, tedy lidu, kterého budou brzy součástí. To třeba mě děsilo, ne přímo ta práce, ale v budoucnosti jsem viděla jen šeď a únavu. Ještě že pak byla revoluce. Na brigády jsem chodila dobrovolně proto, abych si vydělala peníze. Vedlejší efekt byl, že jsem věděla, že chci studovat, abych se mohla živit jinak. Někdo to tak má a někdo ne.
(24.5.2024 10:08:54) "měly spíše za cíl ukázat socialistické mládeži život pracujícího lidu, tedy lidu, kterého budou brzy součástí"
Tak tak. Nedalo se poznávat svět cestováním nebo nějakou vlastní iniciativou, dalo se pouze nahlížet do života socialistického pracujícího lidu, především dělnického. Ale v rámci možností to účel plnilo.
(24.5.2024 12:10:34) Vrrtaku, ještě jednou: toto je tvá selekce. Když přidáš i výroky, které sis teď nevybrala, dostaneš objektivní celek. Víš, vztahovačnost typu "vy pohrdáte obyčejnými lidmi" je totéž v bledě modrém jako skutečná nafrněnost a pohrdání. Tady se myslím prezentuje vyváženější pohled na věc, alespoň já za sebe se o to rozhodně snažím a doufám, že je to čitelné.
(24.5.2024 12:41:40) Vrrtaku, ty předně nevíš, v jaké já se pohybuji sociální bublině a s kým a čím mám zkušenosti, to na okraj. Zrovna o tom, jak přistupují ke vzdělání svých dětí různí lidé z různého prostředí, vím možná hodně. Nicméně, že vzdělání otevírá dveře k všeobecně širšímu uplatnění v životě, to není žádný elitářský výmysl, to je realita. Všude na světě. A zrovna tak je realita, že náš blahobyt, který sdílíme všichni, stojí nejen na mozcích vzdělaných lidí, ale též na nekreativní mechanické práci dalších lidí. Jedno bez druhého je k ničemu a asi jen omezenec si to neuvědomuje a pěstuje si nadřazenost, ať už patří do kterékoliv skupiny.
(24.5.2024 15:44:27) “Nicméně, že vzdělání otevírá dveře k všeobecně širšímu uplatnění v životě, to není žádný elitářský výmysl, to je realita”
Bohužel tohle plati tak do max 40-45 let veku. Pak už nemáš šanci, pokud nemáš vlastní firmu. Zrovna 4 kamarad přišel o praci 55+ vysoký post v bance, dve vš jedna v zahraničí, životopis jako krava a je mi to k nicemu, tak jako dalším. Zato nas soused instalater 60+ nevi kam driv skočit. A penize “prehazuje videlmi”😆
(24.5.2024 16:11:37) "Zato nas soused instalater 60+ nevi kam driv skočit. A penize “prehazuje videlmi”😆" vzdyt se tu nedavno psalo, ze lidi, co fyzicky pracuji do soucasneho odsunuteho duchodu (narozdil od intelektualne pracujicich) nevydrzi. :)
(24.5.2024 12:44:09) Vrtáku, jsem z pidi vesnice a dojížděli jsme už do školky. Nikdo v rodině VŠ neměl. U nás se říkalo, musíš se učit, protože rukama se neuživíš. Ten gympl mám, ale hlavně otec mě od něj odrazoval. A i bez brigád jsem věděla, že pracovat na pásu nebo v zemědělství nemůžu, protože na to nemám. Při povinných školních exkurzí do sléváren jsem například zjistila, že to nejsem schopná ani udýchat, protože mi ty kovy v tomhle množství smrdí až do migrény.
(24.5.2024 12:10:42) Vrrtáku, a co je na těch citátech opovržliveho? Všude se píše, že práce je to těžká a nepříjemná a většina lidí ji dělat nechce. Nebo tvůj sen v 16 letech byl dělat v továrně u pásu?
(24.5.2024 11:05:25) vrrtaku, ale to čteš něco jiného, než se tu píše osobně mám velký obdiv k lidem, co jsou schopni se uživit rukama, já měla co dělat i v té kuchyni... holt nejsem tak šikovná, rychlá ani výkonná, mně rodiče od dětství vtloukali do hlavy, že se musím učit, protože jestli mě neuživí hlava, tak ruce určitě ne - no měli pravdu (někdy si říkám, jestli se ti děje tolik nepříjemností, že pak vidíš útok ve všem okolo, nebo jestli vidíš útok ve všem okolo a proto se ti děje tolik nepříjemností...)
(24.5.2024 11:14:07) vrtaku, tak mi prosím vysvětli, proč některé práce u nás dělají zásadně jen zahraniční dělníci? A proč se ty nejšpivanější práce odehrávají v Asii nebo Africe? Samozřejmě těch vysvětlení je více, ale reálně asi nikdo nesní o tom, aby dělal pomocnou sanitářku v nemocnici nebo nekvalifikovaného dělníka kdekoli. Proto jsme překvapivě všechny psaly, že jsme tu cestu viděly ve vzdělání
(24.5.2024 12:09:50) vrtáku, já se takto o učňácích nikdy nevyjadřovala. Ve smyslu jen víc a houšť, řemeslníků je málo. Protože to je nesmysl. Učňák z nikoho dobrého řemeslníka neudělá. Učila jsem na učňáku a rozhodně jsem ty děti nepovažovala za nějak podřadné. Byla jsem ráda, když se našly v oboru, který so zvolily. To se ale zdaleka netýkalo většiny.
(24.5.2024 12:15:20) vrrtak, moje vysněná práce je být rentiér... nebo bohatá dědička rodinného impéria, ovšem ne první v řadě na převzetí (ideálně jen pobírající pravidelné dividendy)... no a co jako? znamená to, že jakoukoliv jinou prací opovrhuju? to, že sedím v kanclu u pc opravdu neznamená, že by moje pracovní pozice byla kdo ví jak ceněna, jsme považováni za jedny z nejnižších pozic ve firmě, bývalá "event managerka" (neptej se mě, co je to za funkci ), když musela přijít k nám do domečku, nasazovala znechucený výraz a vypadala, jako by ji fyzicky bolelo nás i jen pozdravit (no my jsme tu dál, ona odkráčela na svých jehlách kamsi do neznáma ) ona většina pracovních pozic si nese své plusy a své mínusy a ideální je, pokud člověk najde takovou, která konkrétně jemu vyhovuje, proto je dobře, když si student vyzkouší i práce, které ho třeba nikam neposunou profesně, ale dají mu poznat i další světy... popravdě je škoda, že opačně to moc dobře nejde, dost možná, kdybys vyzkoušela pár týdnů jaké to je, dělat opravdu učitelku na plný úvazek (nebo i ředitelku), měla bys pak dost jiný pohled na tohle povolání a nic nemění na tom to, žes je vídala ve sborovně nebo s nimi mluvila - ta osobní zkušenost je prostě k nezaplacení a pohled zvenčí bude vždycky jen dojem a ne realita...
(24.5.2024 12:53:45) "u pásu, na poli kde nemáš ani možnost jít na wc, ve smradlavém kravíně atd."
Práce u pásu je z mého pohledu hrozná, to úplně degraduje lidskou přirozenost a všichni, kdo se tomu přesto dokáží přizpůsobit, jsou hrdinové. Na poli úplně v klidu, extrémní počasí určitě potrápí, ale zdravý člověk to zvládne a vyčurat se za keř je rozhodně menší problém než nemít čas vyčurat se vůbec (což mnohé vzdělané pozice s sebou nesou). V kravíně by mi vadily jiné věci než "smrad", ten bych řešila až jako poslední, spíš vůbec. Těžce by mi vadilo zneužívání zvířat, byla bych rebel a chtěla jim všem pomoci, pročež by mě z takové práce rychle vyhodili.
(24.5.2024 13:22:30) Vrrtaku, no práce je práce, není to luxusní dovolená, aby měl člověk veškeré pohodlí. Ano, outdoorová práce má nevýhodu horšího hygienického zázemí, jiné práce zase jiné nevýhody. Každý si musí přebrat, co je mu bližší. A vzdělání rozšiřuje ty možnosti výběru, bez něj je člověk odkázaný skousnout více nevýhod bez možnosti volby.
(24.5.2024 13:45:31) "je raději sehnutý na vzduchu na poli- to bych já nedala" mluvime o CR? Kdo ma dneska ve sve vetsinove pracovni naplni byt shrbeny na poli?
(24.5.2024 13:56:09) Sanitářku jsem potkalla paní, která tu práci měla ráda, dělala ji skvěle, tak akorát na ni stačila jak mentálně tak fyzicky. Docela věřím, že je to její vysněná práce. Když měla na oddělení, kde MM bohužel trávil mnoho týdnů v průběhu posledních měsíců života, službu ona, bylo to lepší místo k umírání
(24.5.2024 11:16:34) a jinak vrtáku, pro mě byl odstrašující případ i můj táta, projektant, pracoval od šesti a celé dny stál o rýsovacího prkna v obrovské dlouhé místnosti (viděli jsme Inženýrskou odyseu?, kde bylo ticho a všichni rýsovali. Takže já vždycky věděla, že nechci pracovat ani v pekárně, ani v ČKD ani v projekci. Což byl trochu problém, když mě naši donutili jít na průmyslovku.
(24.5.2024 11:19:29) Já věděla-a to veeeelmi brzy, že nechci ráno brzy vstávat a mít v práci píchačky, že nechci každý de dělat to samý, protože to by mě zabilo,že nechci dělat nic rukama, protože obě levý , že nechci mít žádnýho šéfa,protože nerada poslouchám a že chci za svou práci dostávat odpovídající peníze,protože je chci
(24.5.2024 11:55:25) Monam, souhlasím. Trčet zavřený na místě, kde se nic neděje a člověk osm hodin musí soustředěně vykonávat monotónní činnost, je pro mě nejhorší varianta. Ať je to "špinavé" nebo "čisté". Z tohoto pohledu bylo nejlepší to knihkupectví, kam přicházeli různí lidé a přinášeli různé podněty, různé náměty k hovoru. A pak už práce v mých oborech, které shledávám zajímavými.
(24.5.2024 12:20:50) Vrrtaku, já nevím. Potřetí to přece psát nebudu Asi by to beztak nepomohlo. Buď si někdo přečte, co tady píši dva dny (a co píší jiní), nebo si to nepřečte, nebo si přečte jen něco. O výkladu nemluvíc, to už je úplně mimo mou kompetenci.
(24.5.2024 12:21:17) vrtáku, ale to je čistě o úhlu pohledu. Vzdělání se reprodukuje v rodinách. Moji rodiče nebyli žádná intelektuálové, ale třeba četli. Hodně, oba. Měli jsme doma nějak nastavenou komunikaci a i když rozhodně nebyla ideální, sprostá slova se v ní nevyskytovala. Ani jeden nekouřil, pili minimálně. V 15 pro mě byl střet s továrnou, pivem, zvláštní mluvou a vstáváním v půl páté dost drsný a bylo mi jasné, že tam prostě nepatřím a nikdy nebudu chtít se tam dostat už proto, že tomu světu já vůbec nerozumím. A o tom to je. Musíme tomu světu rozumět.
(24.5.2024 14:03:31) Ano, povídání lidí, které někoho jiného nezajímá, ti lidi mu přijdou divní... se vyskytuje všude, není to nic o podřadných lidech.
(24.5.2024 14:59:28) babi, buďme spravedliví, už to k tomu docela směřovalo, trochu vrrtáka chápu
pro srovnání, představme si (čistě hypoteticky), jak vykonáváme svoji obvyklou práci a přijde k nám exkurze vš studentů, a z jejich skupinky zaznívá: "Koukejte se u státnic snažit, jinak skončíte takhle, budete počítat mzdy, spravovat ty a ty složky, fakturovat, účtovat stále to samé, otrocky zas a znovu doučovat tu samou látku atd. atd."
Ono se to potom člověka trochu dotkne. Nikdo nechce být pro nikoho odstrašující příklad
(24.5.2024 15:08:41) Jak kterýho. Musím být soudná. Na co mám. Není to spravedlivý, ale je to realita. Každej nemůže lítat do vesmíru. To za prvé. Za druhé pokud jsem si to, co dělám, sama vybrala ( z mně dostupných možností), tak nad nějakým "snažte se, ať nemusíte dělat tohle" mohu akorát pokrčit rameny - osobně jsem se svým povoláním spokojená.
(24.5.2024 15:34:56) babi, a někdo úplně spokojenej není a ještě na něj civí jako na šimpanze ve výběhu se slovy "vidíte ho, celý roky v téhle kóji, stále ty samé tabulky a výkazy, to je odstrašující příklad, když své studium nedotáhnete skutečně daleko"
jinak teda za mě, většina manuálně pracujících lidí spokojená je, víc než si myslíme my, co pracujeme hlavou
(24.5.2024 15:45:53) Čumčo, nevím, co si myslíte vy, co pracujete hlavou, dle mého je celkem nabíledni, že spokojenost lidí nijak zvlášť nekoreluje s charaktetem jejich práce obecně, ale s tím, jak vyhovuje konkrétně jim.
(24.5.2024 15:56:49) "spokojenost lidí nijak zvlášť nekoreluje s charaktetem jejich práce obecně, ale s tím, jak vyhovuje konkrétně jim"
právě proto má vrrtak krapet pravdu v tom, že být pro sš/vš studenty odstrašujícím příkladem, má nějaké rysy povýšenosti a frustrovanějšího dělníka to může celkem naštvat, divení netřeba
(24.5.2024 16:06:41) Popravdě řečeno to platí i opačné a nad tím se nikdo nepohorsuje. Šla jsem na stredni ještě za totace, na obory s maturitou šla tak půlka třídy. Měla jsem kamarádky mezi těmi, které to s učením neprehanely a tak od půlky sedmičky na mě soucitne koukaly, že já jsem ta divná, co se musí furt učit, zatímco ony nahaneji kluky a vymetaji diskotéky. A zrovna nedávno jsem narazila na výzkum, který říká, že vysokoskolaci tu financni ztrátu způsobenou tím, že pět, šest let studovali a nepracovali dohánějí nějakých 11 let a v některých profesích jí nedoženou vůbec. Takže nám tak trochu podsouvat, že pohrdame někým, kdo je na tom finančně líp než my, je divné, ne? Což se u remeslnika může stát lehce. Nejprestiznejsi profese je lékař a ty asi málokdo podezira z toho, že si v kanceláři valí šunky a prace se stiti. Jsou prostě různé úhly pohledu a to, že mě děsí monotónní prace neznamená, že jiného na ni přitahuje to, že má čistou hlavu a po šichtě se vrhne do víru života, zatímco já vyflusana odpadnu
(24.5.2024 15:46:40) Jeden náš známý šel na důchod jezdit s kuka vozem a moc si to pochvaloval. Manžel o tom na důchod taky uvažuje, taky se mu to líbí. Ale myslím, že nebude místo.
(24.5.2024 16:38:41) "většina manuálně pracujících lidí spokojená je, víc než si myslíme my, co pracujeme hlavou"
jenomže o tom tu nikdo kromě tebe a vrtáka nepsal, popisovali jsme své subjektivní zkušenosti s manuální prací za svých vlastních středoškolských studií.
(24.5.2024 16:42:30) Já se klidně přiznám Nebavila mě nikdy žádná manuální práce, ani ruční práce ve škole apod. Doma mě nebaví ani uklízet, ale dokopu se k tomu, protože nesnáším žít v bordelu. Ale ráda žehlím. Fakt, nějak mě to uspokojuje. Pokud máte doma hromady nevyžehlenýho prádla, přineste
(24.5.2024 16:49:14) Fed, neříkej dvakrát já žehlení bytostně nesnáším. nedokážu nosit nevyžehlené věci, těší mě, když dávám do skříně komínky vyžehleného prádla, ale postavit se k prknu... fuj..
(24.5.2024 16:55:19) Mám náádherný prkno a náádhernou žehličku Před časem jsem mylsím založila téma na parní stanici a nedávno jsem si ji koupila, protože ta potvora, co jsem měl a předtím, konečně začala vyhazovat pojistky Tahle má zabudovanou kameru rozpozná druh látky, j vůbec taková chytrá, můžu s. ní jet i přes knoflíky, jde z toho hezky pára, miluju ji A žehlím všechno. Líbí se mi to vyžehlený, taková úchylka Přitom nosím často len, sednu do auta a je zas zmuchlanej...
(24.5.2024 17:03:04) Federiko, to tedy obdivuju, jak děláš doma vlastně s nadšením něco, co nesnášíš. Co nesnáším, jsem ochotná dělat maximálně za prachy a ještě velmi krátkodobě. Doma zadarmo ani náhodou.
(24.5.2024 17:15:52) No prostě mám kolem sebe ráda hezky, čisto, věci, který se mi líbí, ráda se tím obklopuju, vybírám ,kupuju. A pak si to proste nenechám zdevastovat a zabordelit, přemůžu seA soustu věcí jsme už vychytala,speciální hadříky, houbičky, vysavače, když scházím po schodech dolů, sjedu jedním hadříkem zábradlí, v koupelně při čištění zubů vyleštím zrcadla, na záchody jsems pořídila krásný malý rozprašovače na kytky, do toho naředěnou voňavej čistící prostředek, nádobka stojí u štětky, vypadá hezky\.-), jen ji vezmu, nastříkám, hajzlpapírem setřu... Zvykla jsem si
(24.5.2024 17:41:12) Senedro, mě na žehlení deprimuje to, jak zbytečná je to práce, protože za chvilku už to stejně není poznat - ať je to oblečení, povlečení, nebo cokoli...a nerada dělám zbytečné věci. Naštěstí manžel nenosí košile a ostatní věci jsem se naučila věšet a včas sbírat, uhladit a skládat rovnou do skříně, takže nic není potřeba žehlit, úhledné komínky tam mám taky. Ale jako představa, že sbírám prádlo ze sušáku, dávám ho do nějakého koše na prádlo, kde bude čekat na vyžehlení (a mezitím se ještě víc zmuchlá) a pak budu muset u toho stát a žehlit to a pak během chvilky už to zase na tom oblečení nebude vidět, to mi teda přijde jako úplně zbytečně vynaložený čas i energie (jak moje, tak ta elektrická). A nemám čas vždycky jít všechno hned žehlit, takže bychom museli mít i daleko víc oblečení, než s čím si vystačíme teď.
(24.5.2024 23:19:35) "jak zbytečná je to práce, protože za chvilku už to stejně není poznat"
Já si myslím, že to poznat je. Když se věc dobře, pečlivě vyžehlí, nějakou dobu to vydrží a je to vidět. Ale také jsem přestala žehlit, i když jsem dlouho odolávala. Vidím to, že jsou věci zmuchlané (i ty sebepečlivěji sušené a skládané), ale prostě je tak nechám, protože mám dojem, že je tak dneska už nechávají všichni. A tak nějak už se mi nechce bičovat se kvůli něčemu, co stejně vidím a řeším jen já. Všem okolo je to jedno.
(24.5.2024 16:50:16) Škoda, že je naše rodina na nevyžehlené prádlo zvyklá nebaví mě žádné manuální práce. Nebaví mě šít, vyšívat, na háčkování jsem levá, neuspokojuje mě se vrtat v hlíně, sbíjet prkna, sekat dřevo. Umím složit nábytek z Ikey a když jsme se přestěhovali a muž se tomu neměl, sama (jako úplně sama) jsem pověsila kuchyňskou linku, což je výkon, za který se zpětně velmi obdivuji. Když jsme na základce měli převádět nějaké výkony v oblasti šití a pletení, obvykle mi něco ušila babička. Jo, a nepeču vánoční cukroví. A necítím se přitom nijak povýšeně. Svým způsobem mi je líto, že se svými dětmi nepeču ani že jim v neděli nepředkládám s láskou pečený koláč nebo jinou dobrotu, ale vážně mě to nebaví. Když mě chytí jednou za rok amok, že musím něco upéct tak to obvykle udělám, a další rok se zas nic neděje.
(24.5.2024 16:59:40) Já jsem na manuální práce úplně levá, nic mi nejde a tím pádem mě to ani nebaví. Nerada vařím, neumím péct (cukroví peču, ale jen málo), nesnáším uklízení, neumím šít, plést jen hladce, obrace, háčkovat jen řetízek, nesnáším zahradničení. Jsem tedy dřevo i na sport, nemám hudební sluch, ani smysl pro rytmus. Vlastně nemám na nic talent. A vadí mi to, obdivuju lidí, co umí různé manuální činnosti, jsou šikovní, umí zpívat, hrát na hudební nástroj, lyžovat, dobře plavat, jezdit na kole.
(24.5.2024 17:34:55) Stará huso, tak něco by se našlo, ne? Já taky neumím zpívat, ani na nic hrát, neumím lyžovat, plavat, na kole jsem seděla naposled jako dítě...ruční práce mě moc nebaví, vařit jak kdy a jak co...baví mě teda péct, protože jsem mlsná a mám ráda sladké (ale zrovna ve vánočním cukroví se moc nevyžívám) a mám moc ráda kytky a zřejmě i ony mne, protože se jim u mne daří dobře a roste mi ledacos. Úklid mě nijak zvlášť nebaví, ale mám ráda kolem sebe pořádek a čisto, tak to dělám tak nějak průběžně, při jiných činnostech, asi jako Federika - když si jdu umýt ruce, tak rovnou otřu i umyvadlo a zrcadlo, když jdu na WC, tak ho taky rovnou otřu a vyčistím. Nerada žehlím, ale naštěstí téměř nic žehlit nepotřebujeme
(24.5.2024 17:42:50) TaJ, tak kytky u mě vydržely jen ty nejodolnější, co se smířily s tím, že je občas zaleju. Jinak se snažím mít taky čisto a uklizeno a dělám to taky dost často tak mimochodem, ne že bych cíleně gruntovala. A dlouho nežehlím, nevadí mi, když oblečení není hladké jako sklo, při věšení to vždycky narovnám, rovně pověsím, hned, když to sundám, tak uhladím na stole rukou, složím, uklidím. Žehlím jen ubrusy, utěrky a kapesníky, některé ložní prádlo.
(24.5.2024 17:54:49) Stará huso, jo, žehlím jen manželovy látkové kapesníky, my se synem používáme jen papírové. Naštěstí jich manžel má hodně a rýmu málokdy, takže je hromadím a když už jich ve skříni moc nemá, tak je vyžehlím. Ubrusy nepoužíváme a utěrky a povlečení jen uhladím a když to složím na hromádky do skříně, tak se to krásně vyrovná. Kytkám se u mě daří, ani nevím proč, nijak zvlášť se tomu nevěnuju, jen je mám ráda, takže vždycky, když doma kolem nějaké jdu, tak se kouknu, jak se má, jestli kvete, nepotřebuje zalít a tak... A s velkou radostí si činčám balkón...sice máme zahradu, ale balkón je takové moje útočiště, kde mám vymazlené sezení a spoustu kytek a i něco málo jedlého a ráda tam sedávám a koukám jen tak do zeleně. Nebo tam sedíme s manželem a povídáme si. Balkón je velký a před lety jsme ho nechali zastřešit, takže se tam dá sedět i za deště...
(24.5.2024 17:48:56) Mně toho baví hodně. Jsem vděčná za krásný domov, moc si ho užívám a baví mi vařit, péct, dělat to tu krásný, uklízet mým systémem, zahradnicit, něco budovat. Zehlim málo, a když, tak si něco dobrýho k tomu pustím a nevadí mi to. Nesnáším teda myt lednici, protoze na mě řve, než to všechno vyndam a já, jak jsem asi poslušna, mám porad pocit, ze bych ji chudinku měla zavřít. Taky jsem levá na ruční práce, ale tuším, že kdybych se trochu kousla, byla bych lepší a začaly by mě bavit. Bavilo by mě chodit do různých práci, učit se něco nového a po pár měsících jít zas jinam. Myslim tím nějakou práci rukama, třeba sklar, calounik, truhlář apod. Nebo mám rada praci s lidmi.. Nebavi mi sedět cele dny PC u tabulek, fuj, dělala jsem to a po tom se mi nestyska. A ještě když se tam děje neco, co nechci.. No a jinak mi baví a jdou skoro všechny sporty.
(24.5.2024 18:06:45) Inko, viď? Naše lednička teda neřve, když je otevřená, ale prostě jednou za čas ji komplet vypneme, vyklidíme, odmrazíme, umyjeme, naskládáme to zpátky a zapneme. Jinak průběžně jen bleskově setřu něco, co tam třeba zrovna ukápne, jinak nijak špinavá nebývá.
(24.5.2024 18:57:51) My potřebovali vysokou a dvoudveřovou (americkou - mrazák nalevo, lednice napravo). No a tyhle obří pískají všechny. Bezhlučnou jsme nesehnali.
(24.5.2024 19:03:21) Půlko, tak to jo...my máme lednici vysokou celkem asi 140 cm, klasická šířka, nahoře lednice, dole dva šuplíky mrazáku. Pro tři tak akorát a naštěstí žádné zvuky nevydává
(24.5.2024 19:17:24) My máme mrazák asi 180, samotnej a píská,ale tam jen jednou za čas vytáhnu šuplík, jeden, vymeju a dám zpátky,za čas třeba zase jinej... Lednička nevím,jak je vysoká,ale nepíská. To by se upískala k smrti, děti do ní často čučí jako na televizi.
(24.5.2024 19:41:17) Mám ledničku úplně hloupou, malou, pro jednoho člověka. Nahoře má 2 poličky v mrazáku, dole tři poličky a bednu na zeleninu. Když ji myju, nevypínám, když odmrazuju mrazák, vypnu ji. Ale nepíská.
(24.5.2024 20:12:12) Taky máme americkou, ale s mrazákem dole, aby šly do ledničky dávat i velké plechy. Pípa, tak ji uklidňujeme, že víme, ale odmrazovat není co, to je skvělý vynález
(24.5.2024 18:10:42) Stará huso, já jsem tzv. šikovná a je mi to úplně k ničemu. Umím kreslit, malovat, šít, háčkovat, hrát na nástroj, zpívat tak nějak neškoleně, snadno se učím nové sporty (ale nesnáším vlastnění moc sportovního vybavení), bavilo by mě tančit, ráda čtu, kytky mě milují, byla bych dobrá partie v šlechtické rodině podle Jane Austin A je mi to úplně k ničemu a nemám na to čas. Devatero řemesel, desátá chudoba. Nikdo to neocení. Jakákoliv moje takováhle činnost je zaplacena tím, že mi jinde práce stojí a nikdo ji neudělá. Když peču protiferolky, manžel mi za zády funí, že není uklizeno. Když se rejpu v hlíně, brousí okolo, co že bude k obědu. ne že by manžel nic nedělal, ale pečení, zahradu, hudbu považuje za zbytečné, on je minimalista, stačí mu vzduch a kus žvance. Sportuju leda při dobíhání vlaku nebo v polední pauze. Kreslení, malování, nástroj - řadu let nic, nemám kdy. Ale třeba až děti povyrostou, budu ta podivná stará paní ke které nikdo nechce chodit a budu jen malovat, číst a chodit za kulturou.
(24.5.2024 18:19:29) Já jsem mívala v mládí všechny práce rukama ráda, věnovala jsem se jim hodně a v rámci mého okolí na ně byla i šikovná. Po svatbě ale už to bylo dost na úkor domácnosti a pořád jsem někde hrnula něco před sebou. A postupně mě to pak bavit přestalo a taky jsem zjistila, že nijak zvlášť šikovná nejsem a hlavně mi schází trpělivost.
(24.5.2024 23:11:15) Mě různé manuální práce baví, jsem zručná, bavily mě rukodělné i technické předměty ve škole, ale to zdaleka neznamená, že bych něco takového toužila dělat celé dny jako profesi. On je rozdíl dělat něco chvíli pro radost a dělat to osm hodin denně, den za dnem, celý život. A nejde jen o samotnou činnost, ale o všecno další, co ten obor v profesionální podobě obnáší. Každopádně je nesmysl vyvozovat, že člověk pohrdá manuální prací, když pro sebe neshledá štěstí v tovární hale. Ono se tam té manuální práce nakonec ani nemusí tolik odehrávat, problém je v nekonečné ohlupující monotónnosti a nevlídném prostředí, nikoliv v práci.
(24.5.2024 17:00:44) Já nesnáším všechno kromě pěstování kytek. Baví mě, když to roste. Ještě tak sem tam něco v rychlosti uvařit, to je takový produktivní. Ale likvidování našeho domácího nepořádku mě fakt neuspokojuje. Leda když si k tomu pustím true crime podcast, tak si pak řeknu, že jiní jsou na tom fakt mnohem hůř než je moje párování lichých ponožek.
(24.5.2024 18:13:11) Federiko, neříkej dvakrát, nebo tě pozvu sem i s tvojí parní nádherou. Já žehlím všechno, teď se mi i dlouhodobé dařilo mít vše krásně vyžehleno, uloženo v šatně no a přišel černý kašel a pak pomoct synovi s maturitou a jsem tam, kde jsem. Mám tady znovu úplný Mount Everest. Dnes jsem učila do 17 a teď se mi žehlit nechce. Navíc v mém žehlicím pokoji má syn asi 15 spolužáků a tak jen nosim jídlo. No zítra.
(24.5.2024 18:25:28) Termix, přivez Já zrovna teď vyžehlila všechno sobě, mám to na šatní tyčce pěkně vyrovnaný, u otevřenýho balkonku, od bílý, po béžovou, světle modrou,až černou... Mám tu ferrero roche a dobrý kafe, tak si dáš křesílko ke mně do prádelny a můžeme pokecat Než to vyžehlím A tys mě navnadila, s tvou žehličkou:)
(24.5.2024 18:37:27) Já tady mám plný barák puberťáků a tak nějak tady o ně pečuju . Upekla jsem jim mini houstičky, k tomu pečené maso, mini hanburgery, šunku, sýry ... odklízím jim prázdné lahve a modlím se, aby jim nebylo moc špatně. Teď jim peču buchtu a pro jistotu povlíkám patnáct sad polštářů a přikrývek, protože předpokládám, že u nás budou spát .
(24.5.2024 18:53:33) Taky u nás spí občas tolik dětí. Nemám tolik "sad", ale máme asi 10 matrací pro hosty a různý deky a polštářky a prostěradla, tak není problém.
(24.5.2024 19:56:10) Jo jo, máme tři rozkládací gauče, matrace, airtrack, karimatky. Spalo tady už 24 lidí. Neříkám, že pohodlí jako v Hiltonu, ale jako přespání to stačí.
(25.5.2024 8:56:57) Tyhle přespávačky na návštěvě jsem jako dítě a puberťák milovala. Ale nikdy jsem vlastně neřešila, kolik navíc je to práce. Mít tolik povlečení, polštářů, přikrývek, skladovacích prostor. Než se to všechno povleče, pak zase svleče a vypere, uschne (i se sušičkou je to fakt na dýl). A pak i obecně uklidí, až všichni odejdou. A to nemluvím o tom, kolik proviantu je třeba nakoupit, pak uvařit/upéct. Tuna nádobí, na mytí i uskladnění. Takže klobouk dolů. Jak u Termix, tak u Fed. Ale zase za tu atmosféru a prima zážitky to určitě stojí
(25.5.2024 9:12:05) Já se taky ráda starám, ale stačí mi to jednou za čas... navařím, napeču, povlíknu, sundám spacáky z půdy ( doma nemáme ani deky pro 15 lidí) a pak se rozloučím, zamávám a třeba dva měsíce relaxuju
Když nad tím přemýšlím - ráda něco upeču, uvařím, ale vadí mi dennodenní vaření. Když byly děti malé, tak jsem to dělala, teď většinou navařím jednou za dva, tři dny ( o víkendu oda obědy) a nevařím denně. navíc se rodina různě rozprchává, dost často se v týdnu nesejdeme na večeři v jeden čas.
(25.5.2024 9:36:59) Při počtu 2-3 jsem jim něco povlekla, při větším zásadně spacaky s sebou. Nemám rada zbytečnou práci navíc. To samé s zehlenim, zehlim jen nejnutnější. Chci místo toho dělat jiné věci, pro telo i pro mozek.
(25.5.2024 9:59:59) U nás občas přespala 1 kamarádka, to vyřešila skládací postel pro hosty a deka. Já přespávací akce ráda nemám jako pořadatelka ani jako účastnice, zvlášť ve více lidech. Snažím se tomu vyhnout, co to jde.
(25.5.2024 10:19:56) Ani já, ani moje děti jsme nikdy nikde nepřespávaly, ani nikdo u nás. Mám pocit, že to začalo být moderní až v relativně nedávné době. Byla jsem ráda, nesnáším, když jsou u nás cizí lidi, jen krátká návštěva potěší. Sama taky nerada spím jinde než doma, o dovolené mám se spaním problémy.
(25.5.2024 10:50:53) Huso, za mého dětství, tj. sedmdesátá/ osmdesátá léta, už se přespávání praktikovalo, ale asi nebylo tak rozšířené jako v současnosti. Nejspíš to souviselo i se způsobem bydlení, do panelákových bytů se stěží vešly domácí děti, natož nějaké další. Já jsem cca do puberty přespávala mimo domov ráda, bylo to dobrodružství, stejně tak mít návštěvu doma. Ale pak už jsem začala být citlivá na své soukromí a s věkem se to prohlubuje. Dneska už netoužím sdílet nejen místnost na spaní, ale ani další prostory.
(25.5.2024 11:17:24) Podle mě to není o modernosti, ale opět o kontrastu město-venkov nebo životních stylů.
My, vesničtí, jsme přespávali běžně, protože při delší návštěvě prostě nemáš jak se dostat domů... Pamatuju to hlavně na střední (tj. od té 6. třídy), když už jsem měla spolužáky na gymplu z různých míst v prstencovém okolí. Do té doby jsem kamarádila s dětma z vesnice a ty samozřejmě mohly normálně přijít, pohrát si a jít zase spát domů...
ale na té střední - kámoška k nám o víkendu spíš přijela i na přespání, než na 2 hodinovou návštěvu... Stejně tak rodina (a to platí dodnes) - tím, jak jsme roztahaní po republice, tak těžko přijdou jen na oběd a zas pojedou domů - prostě "musí" přijet na celý víkend...
Současně vesnice většinou rovná se dům, čili toho místa na přespání je tam logicky víc.
Můj muž - jako městský a bytový člověk, taky nesnese, aby se u nás (myšleno u něj v bytě) přespávalo - nikdy tam nikdo nespal, co já jsem s ním... On sám také nikdy nikde nepřespává, příbuzný má v dojezdovém perimetru (max. hodina a půl cesty), tj. tam se praktikuje - přijeď, dej si oběd, kávu, zákusek, pokecej a jeď si zase domů... Ani velký syn tam nikdy nikoho na přespání neměl, i když by se teoreticky ten kamarád (příp. později slečna - ale to by muž nesnesl vůbec) do jeho pokoje vešel.
Naopak "u mě" v domě přespávalo kamarádů... o rodině nemluvě. Pohodlně (tj. na počet opravdových postelí) se tam vejde 11 lidí + menší děti se vcucnou k rodičům, nebo spí ve větším počtu + gauč + náhradní matrace, které se dají vytáhnout na podlahu... + v létě možno děti vyšoupnout do stanu na zahradu (+ hamaka + lehátka a spacák na terase)... Nejvíc lidí tam spalo jednou na svatbu a přijeli různí kamarádi a spolužáci a všichni byli ještě mladí, takže pružní. To tam určitě bylo přes 25 lidí... pařba, párty, každej pak lehne, kde je místo... No jo, zlatý mladý časy
(25.5.2024 11:38:32) Dari, to je pravda. Můj muž je ze vsi, ale přespávat u nich se moc nedalo, nebylo tam místo ani podmínky a měl z toho obrovský mindrák, protože v okolních chalupách přespávaly návštěvy běžně. A tak chtěl přespávací návštěvy praktikovat se mnou u nás a já na to zvyklá vůbec nebyla. U nás pro změnu nikdy nikdo nespal a příbuzné jsme měli ve stejném městě nebo v dojezdové vzdálenosti.
(25.5.2024 11:40:40) Já vlastně nemám žadné příbuzné ani kamarády mimo Prahu. Tak není potřeba aby tu někdo spal. Na střední jsme po mejdanech spávali u dvo kamarádek, jejichž rodiče jezdili na víkend na chatu.
(25.5.2024 12:09:58) Inko, my když jsme ještě všichni žili v jednom velkém městě, tak i tak jsme občas přespali. rodiče ne, ale děti, a pak nás druhý den zase vyzvedli. Já jsem to milovala. A když se jelo k návštěvě do jiného města/vesnice, tak se tam spalo automaticky, všichni. A příště zase u nás.
(25.5.2024 11:24:24) Huso, my jsme v dětství přespávali i přespání poskytovali (také v 70. a 80. letech a většinou v panelákových bytech), ale byli to buď nějací vzdálenější příbuzní, kteří k nám, nebo my k nim, přijeli jednou za rok o prázdninách, nebo naši kamarádi z okruhu turistických oddílů, takže se samozřejmě spalo na karimatkách a ve spacákách, a žádný zvláštní servis nikdo neočekával, naopak jsme automaticky domácím pomohli s přípravou jídla, umytím nádobí i úklidem.
(25.5.2024 11:44:30) Na základce jsem očas spala u svojí nejlepší kamarádky, měla v pokojíčku rozkládací gauč. Naši mi to nechtěli často dovolit, že to nemůžeme oplatit.
(25.5.2024 12:18:00) V mem dětství u nás nikdy nikdo nespal, příbuzní za rohem a kamarádi taky blízko. Na SŠ jsem spavala u kamarádky a moc rada. Její maminka byla pecovaci typ a zahrnula mě vsim dobrym. Vedela, že u nás doma nic z toho nezazivam. Chápu Termix, protoze když měly u nás moje děti kamarády, taky jsem je opecovavala, jen při větším počtu jsem ty spacaky doporučovala . Někdo, kdo nezažil peci, ji rad dopřává druhým. U Termix to vnimam podobne, jak u sebe. Jen jsem se někdy kolem puberty svých děti lekla, zda jsem to nepřehnala, zda jsem nepřekročila mez laskavé pécé do rozmazlenosti a oni nebudou na druhé kaslat..jak byli zvyklí na určitou miru servisu. Ale u vidím, ze ne, uz se mi to vrací
(25.5.2024 12:32:48) Beat, je to přesně tak. A navíc zrovna tihle synovi kamarádi mi svěřují spousty věcí. Jedem z nich mi říká věcí, které nechce říct ani svým rodičům, přesto ale někomu to říct potřebuje. Vím, že ke mně mají obrovskou důvěru. A jsem tak ráda, že je syn má. A kam mají jít? Oni nejsou hospodské typy, oni hrají deskové hry. A my máme tolik místa, že mě to nijak neobtěžuje.
(25.5.2024 14:57:13) Termix, v tvém případě naprosto chápu, že chceš dopřát dětem to, cos sama jako dítě neměla. Obecně jsem ale přesvědčena, že ve věku, kdy si děti zvou kamarády, jsou více méně schopny se o ně postarat. Já jsem jim vycházela vstříc tím, že jsem akceptovala, že v noci cestou na záchod potkám někoho cizího + jsem po dohodě nakoupila potraviny. Zbytek byl na dětech. Samozřejmě, když pak už měli stálejší partnery, tak jsem je na oběd pozvala
(25.5.2024 16:04:41) Termixi, to je hezký. Syn má taky kamarády, kteří mi ledacos řeknou a úplně v pohodě s nimi jezdím někam vlakem na výlet, když se jim nechce samotným, nebo s nimi někdy jede manžel autem. Za synem domů moc nechodí, spíš si volají, nebo píšou, prostě jsou pořád v online kontaktu. A syn nikdy moc ani nestál o to, aby tu někdo přespal, ani on sám nikam jinam spát nejezdí. Ale třeba teď plánují nějaký výlet někam dál a syn přišel s tím, že by tu kamarád přespal, protože budou odjíždět vlakem v nějakou šílenou ranní hodinu a kamarád není z Prahy. A navíc je stejně bude muset ještě manžel hodit autem na vlak, protože jim tu nic nepojede. No tak budou spát spolu v pokoji, kde je jedna postel a vedle ní na zemi už jenom tolik volného místa, aby se tam natáhla jedna matrace. A bude plno až ke dveřím
(25.5.2024 21:02:34) U nás spí i 20 lidí, třeba. Půlka spí na zahradě,klidně, v létě,skauti. Jediná podmínka je, že do moji ložnice a koupelny nikdo neleze a starají se sami.
(25.5.2024 22:05:49) Jak, ty jo...tak na zahradě možná. Ale jinak k synovi do pokoje se vejde už jen jeden a to už tam není kam šlápnout a v obýváku by mohli být 2 na rozložené pohovce a možná další dva na zemi.
(26.5.2024 7:14:29) U nás někdo prespava málokdy, dcera spíš někam vyrazí, syn není družný. Pravidelně tu bývají vnoučata. V bytě 4+1 máme 3 soukromé pokoje, v každém je dvojlůžko. V obýváku je aktuálně gauč, na kterém se spát taky dá, ale nic pohodlného to není.... Plánujeme, že gauč nahradíme něčím, na čem se dá spát, taky pro jednu osobu. Místo by se tu našlo tak pro 4 další osoby na zemi, ale pořád je tu jen jedna koupelna a jedno WC. Ještě by mohli stanovat před domem, jsme v přízemí paneláku a okolí domu je celkem pro to vhodné
(25.5.2024 12:10:51) MarMar, tak příbuzní, kteří přijeli zdaleka, u nás taky přespávali, nebo u nás přespal kamarádka, když jsme přijely z bramborové brigády a druhý den jsme měly zápis ve škole a ona byla z druhé půlky republiky. Případně kamarádka dcery, když spolu do noci připravovaly program na koňský tábor. Ale nikdy u nás nepřespávali kamarádi čistě jen na prespávačku.
(25.5.2024 12:14:55) Holkomodroočko, já už to mám docela vychytaný.Ne, že be to nebyl a vůbec žádná práce navíc, ale máme prostě na sobě uskladněný lehký matrace z Ikey, docela dost ks. Když si děti přivedou kamarády nebo u nás spíš příbuzní, tak s je i sami vezmou, děti je natahají do svých pokojů. Pak si vezmou ze šuplíku hromadu deky,ty nepovlíkám, je pak vyperu na rychlej program a zase strčím do šuplíku. A pak tam mám ty jednoduchý bílý prostěradla, ty si jen hodí na ty matrace a vyprat je taky není problém. Ručníky mám v koších dle libosti. A děti si to všechno zařídí samy, vezmou.
(25.5.2024 12:19:39) Fed, i tak je to práce až nad hlavu 🙂. mě stačí na přespání regulérní návštěva 😃 Ale jinak ráda hostím a připravují, a mám radost, když jsme všichni spokojení 🍀
(25.5.2024 13:17:31) Objednají si přes Rohlík, co potřebujou, nadšeně si jdou pro všechny ty tašky, rozdělí na talířky, uvaří si spolu, upečou... U nás často někdo přespává,ale i moje děti často někde spí.
(25.5.2024 12:29:12) Já si právě nikdy nikoho nesměla domů pozvat. Nehledě na to, že jsem ani neměla kamarádky a u nás bylo děsivě. Ani teď moc kamarádek nemám. Pro své děti jsem si vždy přála přesný opak. Vždycky jsem jim návštěvy chtěla dopřát. A včera mi bylo jasné, že kromě mého syna, který nepije alkohol vůbec nikdy, že ostatní pít budou. A přehnal to jen jeden a i o toho jsem se postarala. Prostě to měli se servisem. Oni k nám teda chodí často a servis mají vždy, ale spí tu výjimečně. Nicméně my jsme připraveni, a když sem dorazí více lidí, nedělá mi to problém. Ráda krmím všechny hladovce okolo.
(25.5.2024 12:34:53) Termix, asi jsem ti říkala,jak si F chtěla objednat pro kamarádky ty nanuky s alkoholem, vyndala jsem ze seznamu na Rohlíku skoro pozdě U nás piju jen jááá A nanuky bych klidně přežila, jen by na mě pak třeba vlítli rodiče těch 15 letejch holek.Já je totiž jinak vůbec nehlídám, dělají si, co chtějí.
(25.5.2024 13:06:15) Naši kluci měli odjakživa dovoleno, že si sem mohou přivést kamarády a i u tu můžou spát. Ale nevyužili toho, protože oba jsou takoví, že jejich pokoj je pro ně útočiště a nikoho dalšího tam nechtějí. Stejně jako ani oni nikde moc nepřespávali, nestáli o to. Za celou dobu se to stalo jen párkrát, nic pravidelného. Je fakt, že i já nerada někde u někoho nebo s někým "cizím" přespávám, tak to mají asi po mně.
(25.5.2024 11:16:07) Teda, to je servis U nás také dřív někdy spávalo dost lidí, ale asi nejsem tak pečovací typ - nějaké jídlo bylo, ale převážně v samoobslužném stylu, případně se musel postarat ten, kdo si návštěvu pozval A na spaní jsem nabídla různé matrace, deky, polštářky a spacáky, k tomu hromadu povlečení, ale že bych se s tím povlékala já, to ani náhodou
(24.5.2024 15:17:51) Čumčo, představuju si, jak se uspořádá exkurze na takový ty silniční práce, ty oranžový vesty, myslím kopání a tak. To je druh práce, o který se většinou lidi podobným způsobem vyjadřujou, ne? On to nikdo nechce dělat, tak co by asi tak říkali... A kdo by tam takovou exkurzi vypravoval... A co se týče uklízeček, no, ta by si pomyslela taky svý. Dělat bych to sice nechtěla a taky by mě nikdo jako uklízečku ani nechtěl, ale ty, co tady jezdí po barácích-přijedou, udělají potřebný, svým tempem, dostanou relativně dobře zaplaceno, s čistou hlavou jedou domů a nemusí pracovat denně. Taky by nic neříkaly.
U pásu? Spousta lidí je ráda, že nějakou práci má a pevnej plat má. Co jim je po jinejch, kteří to dělat nechtějí.Ať se ofrňujou a jdou dělat to, co chtějí, pokud můžou.
(24.5.2024 15:29:39) Apropo oranžový vesty... včera jsem uvázla v jednosměrce za popelářema, ale tedy co ti předváděli, to byl koncert. Šli na to rychle, efektivně, energicky - bylo vidět, že nechtějí zdržovat, a skoro bych řekla, že jim i působilo potěšení, jak jim to jde, jak to uměj. Normálně tanec dvou svalnatejch maníků, ani mi nebylo líto těch pár minut zdržení, normálně umělecko-sportovní zážitek
(24.5.2024 15:42:38) babi vždycky se vyhrožuje, že půjdeš k popelářům. Známá tam měla otce, jezdil s tím autem a říkal, že je o to rvačka, všichni to chtějí.
(24.5.2024 15:58:41) Co se týče úklidu, tak jako uklízečka jsem pracovala opravdu dlouho (studentská brigáda). A bylo do dobrý, ať už v domácnostech, v kancelářích nebo v obchodáku. Obchoďák mi teda vyhovoval nevíc, ale všechno z toho se dlouhodobě dalo. Bylo to řádově lepší než u pásu. U pásu ve fabrice nebo u pokladního pásu v hypermarketu mi to přišlo jako čirá hrůza a nedokázala jsem to snést víc než jeden den a pak jsem musela mít hodně dlouhou pauzu, tak jsem se pokorně vrátila k úklidu.
(24.5.2024 0:19:02) Monam, není prodavačka, jako prodavačka. V potravinách bych nechtěla pracovat ani za nic, ale spoustu let jsem pracovala v obchodě s vážnou hudbou. Úžasné časy...pouštěli jsme si na prodejně jakou hudbu jsme chtěli, každou novou nahrávku jsme hned měli k dispozici, chodilo k nám hodně známých osobností - herci, pěvci, hudebníci, lidi od opery, baletu, divadla, filmu...prostě lidi z oboru, ale i spousta úplně obyčejných lidí, kteří tenhle druh hudby milovali. Povídali jsme si s nimi o hudbě i o spoustě jiných věcí, znali jsme mnohé z nich příjmením...strávila jsem v té práci víc než 15 let a s láskou na ni vzpomínám. I teď mě moje práce baví, ale tenkrát to bylo úplně o něčem jiném.
(24.5.2024 8:18:37) TaJ, já jsem takhle měla krásnou brigádu v knihkupectví. Bylo to těsně po revoluci, začaly se vydávat hromady zajímavých knížek, takže se mi to tam valilo přímo pod nos a mohla jsem celé dny číst a číst A mezi tím vést hovory s podobně naladěnými lidmi, jak píšeš. Prodej mi šel, byla jsem komunikativní i zručná, uměla jsem krásně balit knihy do papíru To byla brigáda, kdy mi probleskovalo hlavou, že bych možná žádnou VŠ ani nemusela potřebovat a mohla navždy prodávat knihy. Naštěstí jsem se z toho probrala (na celý život by to pro mě asi přece jen nebylo), ale vzpomínám ráda.
(24.5.2024 8:23:07) TaJ knihkupectví nebo i papírnictví je něco úplně jiného než socialistická samoska s vlašakem. Tedy ani v žádném dnešním eetezci typu albert billa lidl bych pracovat nechtěla. Knihkupectví porad vidím jako příjemnější místo.
(24.5.2024 8:29:29) Monam, přesně tak. Obsluhovat v mastných rukavicích fontu u pultu v hnusném supermarketu je úplně jiná disciplína než posedávat v malebném krámku s knihami, hledět přes výlohu na ulici, číst si a chvílemi duchaplně promlouvat se zákazníky.
(24.5.2024 11:57:46) Ropucho, to naprosto souhlasím...ale aby někdo nepodlehl iluzím, tak kromě toho čtení a duchaplné konverzace (a taky někdy naprosto neduchaplné, podle typu zákazníka), je takový obchod i o tom, že taháš a vybaluješ krabice, doplnuješ do regálů, odnášíš hory krabic do tříděného odpadu, vytíráš prodejnu, utíráš prach, občas komplet vyndáš a umyješ regály, počítáš peníze apod. Občas má někdo představu, že prodavačka v takových kramcich jen stojí za pultem a usmívá se... Nicméně já bych neměnila, pro mě je třeba práce 8 hodin denně v kanclu u PC něco jako noční můra 😉
(24.5.2024 12:05:02) TaJ, však já vím, všechno jsem si to vyzkoušela A taková inventura pohlednic a map... Ono to platí univerzálně pro všechna povolání, že zvenčí je vidět jen výseč, která často působí nenáročně, ale celá realita je dost jiná. Čímž se dostáváme na začátek debaty - je užitečné, když student nahlédne do zákulisí a vyzkouší si práci na vlastní kůži.
(24.5.2024 12:21:23) v tomhle mi pripada dobry nemecky system, kde maji deti o 7.tridy vzdy jednou za skolni rok povinne tzv Praktikum. Musi si ho sehnat sami, obejit firmy, domluvit se,ale skola trva na potvrzeni,ze ho maji zajistene a potom musi ta firma i obodovat decko-jestli bylo aktivni,projevovalo zajem atd Pokud se na to nekdo vyprdne,je mu prideleno misto,ale to vetsinou byva do Lidlu atd Kdo se snazi,ma moznost nahlidnout takto do prace napr ve skolce, v nemocnici ,v kanclu,proste vsehochut,co by ho zajimalo.
(24.5.2024 12:27:42) Dooly, když jsem v devadesátých letech pobývala v Německu jako au-pair, viděla jsem, jak moc si tam cení řemeslnické práce. Nebyla to ta tupá socialistická adorace dělníků (ať něco dělají nebo nedělají) jako u nás, ale hrdost na to, že je člověk "fachman", že opravdu umí, že je o jeho práci zájem a že si vydělá. Syn z "mé" tamější rodiny mířil do učení a rodiče zdůrazňovali, že je to sociálně vysoce ceněno a že si jednou může vydělávat více než stomatolog. Což dnes už i u nás víme, že je opravdu hodně
(24.5.2024 12:38:40) Já třeba obdivuju šikovné řemeslníky. Myslím si, že to je velmi ceněná a také uspokojující práce, protože vidíš výsledek, něco hmatatelného. Když někdo umí vyrobit skříň, opravit záchod, vymalovat byt, položit podlahu apod. to je obdivuhodné a myslím si, že takový člověk je se svou prací spokojený. Taky obdivuju pečovatelky v DD a jiných podobných ústavech, tam jde o kombinaci těžké fyzické práce a velké empatie. Dělníků na lince v továrně je mi líto.
(24.5.2024 12:46:14) Ropucho,přesně tak I tqdy je tedy nedostatek řemeslníků,ale alespoň v mém okolí ne takový,jako v Cr. A rozhodně to nemá takový ten podton- kdo se dobře neučí,musí makat rukama.
Naopak,třeba kamarádky syn vystudoval ekonomii,asi 5 let se tím živil ve dvou různých firmách a nakonec řekl,že to zkoušel,ale fakt ho to nebaví. Tak šel dělat do firmy ke svému tátovi a nakonec ji i prevzal- kácení stromů. Je totálně spokojen a říká,že ho to i lépe uživí
(24.5.2024 12:48:28) Tohle měl můj syn ve druháku OA. Většina spolužáků se upíchla u rodičů, co měli firmy a obstarali jim nějaké papírování u sebe. Vůbec jsem nepochopila, jak se student dostane do kanclu aby ta praxe byla aspoň trochu k oboru a měla smysl, když v tom škola vůbec nepomůže. To je absolutně nemožné. Když si představím, že jsem účetní, personalista nebo něco takového a zavolá mi úplně cizí dítě, bez doporučení, že u mě bude 2 týdny na praxi, což pro mě znamená, že mu musím vymyslet práci a dozorovat ho ještě navíc ke své práci, tak to rázně odmítnu. Kdo by s něčím takovým souhlasil? To bylo dřív, že to měly školy někde domluvené.
(24.5.2024 12:53:28) Lenko,asi je to o osobním nastavení. Chápu tvůj pohled,ale nepřipadá mi úplně dobrý. Jak jinak se tam mají ty děti dostat a okouknout si to? Jasne že je to pro tebe práce navíc,ale když nemáš zrovna prvního,tak už víš co tak asi zvládnou. A nejsou to placení brigadnici. Jsou to vlastně lidi,kteří se zajímají o tvou práci a ty je s ní seznamujes..
(24.5.2024 13:23:02) Já to nepsala z vlastního pohledu. Spíš že nevím (a nedokážu si představit) kde se tyhle instituce, co berou studenty na praxi, dají sehnat. Jak se o vás ty studenti dozví? Přijde mi ok, že má škola kontakty, které předá a oni si to sami domluví.
(24.5.2024 13:43:57) Lenko ,vlastně to dělá každá firma. Takže dítě se zamysli nad tím,co by se mu líbilo a pak buď píše dopisy,nebo obchází firmy u kterých ví,že dělají trn obor,resp zavolá na personální a zeptá se jestli by v daném termínu měli volno pro praktikanta a v jakých povolanicj ( u větších firem)
(24.5.2024 12:54:12) ja jsem takhle shanela pred 2 lety dceri praxi na 14 dni, kdyz byly maturity
napsala jsem na spoustu instituci, takze vim, ze berou lidi na 14 dni na praxi: - Cesky rozhlas - ruzna muzea - Senat a Parlament, ale tam to musi byt domluvene pul roku dopredu
a dalsi bych si uz nevzpomnela
ted je zrovna u nas na praxi divka z OA...v advokatni kancelari a dali jsme ji vyhledavat soudni rozhodnuti a davat je do tabulek, to ma praci na cele dva tydny, my bychom to stejne museli udelat, tak nam usetrila cas a praci
(24.5.2024 12:57:32) 77krasko, to je další point studentských brigád - člověk si tam vyzkouší, co obnáší ta nejméně záživná práce na konci řetězce, ale zároveň má šanci obhlédnout, jak funguje celý provoz.
(24.5.2024 8:41:51) já brigádničila v kantýně železáren - i ten vlašáček jsem kydala a teda za mne to bylo o kus lepší než brigáda v kuchyni těch železáren - kydat vlašáček bolelo o kus méně než tahat horké šišky knedlíků z varných pánví ale nejlepší bylo prodávat v kantýně v jídelně, kde se dělníci naobědvali a ke mně si přišli koupit ještě zákusek, chlebíček nebo sušenku na cestu - to bylo opravdu milé a příjemné... horší byla směna na noční, kdy si chodili chlapi pro ohřívané jídlo (nikdy nepochopím, že někdo dokáže ve dvě hodiny po půlnoci jíst knedlo-vepřo-zelo), pivo (8 stupňové měli povolené) a tatranky... za tu noc jsem tam vypila hektolitry kafe celé to rámoval ten prostor ohromných železáren - městečko samo o sobě, neustálý hluk, smrad taveného železa, sálající pece, více či méně zarostlé koleje, vzdálenosti mezi jednotlivými provozy, nevábně vonící pracovníci... strávila jsem tam troje prázdniny
(24.5.2024 8:54:02) Rose, to je tedy zkušenost... Tovární kantýnu pamatuji jen z pozice před pultem. Ale i to bylo silné. A já si myslím, že nám tohle všechno bylo k užitku, všechny ty vjemy, i když jsou názory, že to studenta jen zbytečně brzdí v kariérní cestě. Já si myslím, že to rozšiřuje obzor.
(24.5.2024 9:16:48) Monam, určitě může. Ale jak jsem psala, v prvním ročníku SŠ bych to nehrotila. Ona si možná pod vlivem spolužáků něco najde sama. A také záleží na povaze, jedno mé dítě bylo jako já, bralo všechno, nebálo se práce, poznalo spoustu lidí, spoustu činností, naučilo se i opravdu užitečné věci. Druhé je trochu vybíravější a citlivější, manuální otročiny se bojí, nepodnětná práce mezi nepodnětnými lidmi ho ubíjí... což tedy asi nás všechny, ale někdo zatne zuby a vydrží, tohle dítě ne. Ale tedy umí si přivydělat, ne že ne, jen se vyhýbá manuální práci. Potřebuje výhradně práci hlavou, už od SŠ.
(24.5.2024 14:18:11) Monam, jen pozor s tou "realitou", aby nebyla lákavější, než studium, pokud je tvým záměrem motivace dcery ke studiu.
Syn si našel nějaké brigády (něco přes táborovou partu - napůl dobrovolničení, pak s toutéž partou kavárna, pak pestré THP, kde občas i ta manuální složka se našla), a seznal "skutečný život" daleko zajímavější, než sedět na zadku ve škole. Zalíbil se mu pocit zodpovědnosti - jak za sebe, tak za ten byznys, a k maturitě nedoputoval.
Ne každá brigáda je nudná či fyzicky náročná případně obojí.
(24.5.2024 15:13:34) Se zájmem pročítám diskusi. Oba moji synové nastoupili do Mekáče, když jim bylo 16. Tady moc jiných možností pro nezletilé děti není, pokud někoho neznáš a pokud chceš brigádu dlouhodobou, nejen nárazově v létě. Oba kluci jsou spíš introverti. Za mě to s odstupem mělo na oba výrazně pozitivní vliv. Starší tam byl 2 a půl roku, skončil nedávno kvůli přípravě na maturitu, mladší je tam aktuálně necelý rok. Hrozně moc jim to oběma dalo, není to nic jednoduchého, musí se dost otáčet, být spolehliví a zodpovědní. Jsou tady poblíž tři Mekáče, které provozuje jeden majitel. Kluci oba mají kmenovou jednu pobočku, ale dle potřeby mohou vzít směnu i na těch dvou druhých. V jedné je i drive through. Začali od píky - čištění grilu, práce v lobby, museli obsáhnout veškerou práci vzadu v kuchyni. Museli se naučit, co patří do kterého produktu. Postupně se oba za pár měsíců propracovali dopředu. Kromě toho, že se začali dobře otáčet i doma v kuchyni, tak především kontakt s kolegy, nadřízenými v práci a hlavně se zákazníky je dost otrkal a zocelil. Ty zkazky , jak se někteří zákazníci chovají jsou někdy výživné :) a je to dobrá škola pro život. Je tam jasně daná hiearchie, jasně dané možnosti postupu. Ale není pravda, jak někdo výše psal, že není daný nějaký počet hodin, co se musí odpracovat. Možná to záleží, kde. Syn má dané nepodkročitelné měsíční minimum a další pravidla. On je teď do toho zažraný, vydělá si pěkné peníze, tak mívá 3-4 směny týdně. Jezdí přímo ze školy. Na druhou stranu respektují třeba o prázdninách, když děcka mají dovolené, tábory, apod.
(24.5.2024 9:08:01) Beat, pokojská jsem byla také Když se tak ohlížím, mezi 15 a 25 lety jsem prošla tolik různých prostředí, zkusila si tolik různých činností... Mě to svým způsobem bavilo, byla jsem zvědavý, otevřený člověk. A před revolucí nebylo mnoho příležitostí, co vedle školy dělat, tak jsme holt poznávali dělnické prostředí Nebylo to vždy pozitivní, ale intenzivní celkem ano
(24.5.2024 11:44:08) Monam, však jsem taky psala, že do potravin bych nešla, ale prostě někdy mi přijde, že se prodavačka bere jako nějaká podřadná profese, kde jsou mizerné podmínky apod. A nemusí to tak být a může to někoho i bavit.
(24.5.2024 11:54:06) TaJ, celou dobu na gymplu jsem si privydelavala o vikendech a prazdninach v cukrarne. Strasne se mi to libilo. vubec prodavani neberu jako podradnou praci
(24.5.2024 12:01:01) TaJ, tak za "podřadnou práci" se považuje taková, k níž není třeba žádná kvalifikace a po zaučení ji může vykonávat kdokoliv, nebo taková, která se vykonává v mimořádně nepříjemných podmínkách a tudíž se jí drtivá většina lidí vyhýbá. Nicméně zájmy a preference lidí jsou různé a i "podřadná práce" může být pro lidi uspokojující a bavit je.
(24.5.2024 12:14:05) TaJ jak jsem psala, někdo by rád prodával v knihkupectví, někdy jiný auta. Málokdo v Lídlu a už vůbec ne v Tescu. Já jsem se vždycky snažila najít si takovou práci, abych neseděla celý ani v kanclu u počítače, ani nestála u pásu. Kdybych se narodila na vesnici s podobnou perspektivou, určitě bych se chtěla odstěhovat. Jenže tohle má každý jinak. Příbuzná dělá monotónní práci nějakých 45 let, myslím, že i snad stále ve stejné firmě. Žije na malé vesnici a je spokojená. Mě to děsí, ale děsí mě to proto, že já bych spokojená nebyla.
(23.5.2024 19:04:29) Ropucho, starší syn teda na VŠ mohl začít chodit do práce až po bakalářem ukončeným studiu. Úplně šílený rozvrh 9-18h, dobrovolný přednášky po večeři a když na ně nechodil, měl pocit, že nemá ty znalosti při zkoušce. No ale v té době prospěchové stipendium zaplatilo kolej i menzu :4500kč, což měl místo brigady. Teď ho snížili na 1800kč a to už taková sláva není. Ale zase měl čas chodit po brigadach. Rozvrh se změnil na to co tu čtu od jiných. I celé volné dny.
Prostě na některých oborech je to lepší a na jiných horší.
(23.5.2024 19:20:22) Lído, nojo, to určitě záleží na oboru i na konkrétním studentovi. Jeden z mých potomků pracuje při VŠ hodně, v podstatě půl na půl se školou, práce je v oboru, takže jedno pomáhá druhému. Druhý na to tolik není, radši žije skromněji a věnuje se hlavně škole. Brigády má přes léto, během akademického roku jen nárazově.
(23.5.2024 18:55:24) Třeba úplně super kluci považují brigádu, kterou si předali mezi sebou. Měli ji od 13. Na půl týdne o jarních prázdninách. Archivace dokumentů ve firmě. Brali to jako super zábavu. Tenkrát potřeboval někdo pomoci.
A oba mi tvrdili, že získali představu jak to chodí v práci v kanceláři. Což pro ně bylo nové. A později přes léto chodili do dílen. Což jsou doteď a ani z jednoho zatím kancelářská krysa není. Mladšího to vůbec neláká.
A balíčky mi pomáhá balit když je problém celá rodina.
(23.5.2024 22:02:04) "pokud to vidíš takhle, tak holt asi nic. A každé dítě něco umí, některé toho umí víc a je to viditelné rovnou, u jiného se třeba musí hledat"
Pole, souhlasím, obě moje děti (17 a 13) umí základně vařit, dcera mnohem víc než syn a taky ráda peče. Oba umí zamést a setřít chodbu a schody, dcera je velmi pečlivá při mytí kuchyňské linky a koupelny, sama se posledně odhodlala k umytí lednice. Syn ovládá nádeničinu na zahradě...Oba se umí postarat o psa, kočku (přivydělávat si venčením pejsků by je asi i dost bavilo)
Moje děti by ranilo, kdybych o nich někde zmínila, že jsou trdla, co nic neumí
(22.5.2024 20:31:15) No,jestli směřuje k pedagogice,tak co pomoc s trénováním nebo vedenim kroužků,hlidani děti ...Můj syn si mírně přivydělává jako rozhodci ve svém sportu... Ale teda kdyz nastupuje do prvaku na SŠ, nebylo by lepší s pravidelnou brigádou počkat,až se aklimatizuje a jestli bude mít dost casu? Nestačila by zatím nějaká brigáda o prázdninách?
(22.5.2024 21:55:38) No,dcera měla v přípravce 15 letou trenérku,rozhodci ve sportu děti mohou dělat zkoušky od 15,hlídání dětí záleží hlavně na rodičích ...
(22.5.2024 21:15:37) Dcera (17) dela "asistentku" uciteli tance v tanecni skole. Na stridacku s pripravou napoju na baru - pro ty lidi o prestavce. A mladsi (skoro 12) zrovna dneska prisla s otazkou, od kolika let muze byt "babysitter". Pry ne uplny baby ale tak s petiletyma by si hrala a zabavila by je. Tak ji nejdriv poslu do kurzu, dela je tady bezplatne socialni odbor mesta.
(22.5.2024 22:05:50) Moje 16letá pomáhá v jednom ze svých sportů vozíčkářům. Ti to mohou dělat taky, tedy trochu jinak, ale s asistencí. K tomu obsluhuje časomíru, udělala si na to zkoušky, a pak pomáhá při komerčních akcích. Třeba v tom jejím sportu by něco nešlo?
(23.5.2024 7:41:30) díky všem, teď ještě něco takového najít Když jsem psala že je trdlo, myslela jsem hlavně sociálně. Jsou děti, které jsou průbojné, brigádu si najdou sami takovou, aby byli mezi lidmi a komunikovali a dělá jim to radost. Moje dcera se spíše drží zpátky, potřebuje hlavně vlídné vedení, alespoň na začátku. Určitě je pracovitá a pečlivá.
(23.5.2024 10:01:17) Monam, v takovém případě bych na tu brigádu nijak na sílu netlačila. Buď se něco objeví (třeba v okolí budou někoho hledat, někdo Váš známý nebo co třeba místní FB skupiny atd.?) nebo počkejte ještě alespoň rok, než se aklimatizuje na střední škole. Ty jsi chodila na střední škole pracovat přes školní rok? To za nás moc nebylo, měli jsme brigády hlavně o prázdninách. Na gymplu několik spolužáků chodilo i přes rok o víkendu (občas ne každý víkend) někam do mlékárny, jinak myslím nic.
(23.5.2024 10:40:09) Souhlasím, pokud jde o první ročník SŠ, netlačila bych na to. Jsou studenti, kteří brigádničí od 15, ale jsou i takoví, kteří nebrigádničí vůbec nebo jen nárazově. Je to tak myslím v tomto věku v pořádku, každý může zvážit, na co stačí. Podstatné je, jak celkově nakládá se svým časem, jak studuje, čemu se věnuje. A pokud bude teprve nastupovat na SŠ, je pravděpodobné, že časem sežene brigádu přes spolužáky a známé.
(23.5.2024 10:49:07) Můj synek v šestnácti šplhal brigádně a prázdninově po střechách a pomáhal pokrývačům. Ve stínu bylo 35 C a na slunci asi 50. Přežil, ale se mnou to málem šlehlo. Myslela jsem, že jen stojí na zemi.
(23.5.2024 12:37:23) Ropucho, přesně, v prvním ročníku na nové SŠ mi to nepřijde úplně ideální. Aspoň než se trochu zajede. O prázdninách klidně, ale přes týden mi to přijde moc. U syna by mě vůbec nenapadlo o tom uvažovat, přes týden toho bude mít dost ze školy nové prostředí, víc učení, dojíždění apod...a víkendy věnuje skoro celé svému koníčku. On teda zatím ani netouží po nějakém přivýdělku, neutratí ani to celkem malé kapesné, co má od nás teď. Já teda na brigády nechodila vůbec, nějak jsem neměla tu potřebu a navíc od 16 už jsem pak regulérně pracovala.
(23.5.2024 10:46:18) Já jsem na SŠ chodila roznášet sobotní noviny. Přes školní rok. Vzhledem k tomu, že jsem většinou v pátek někde pařila, bylo krušné být v šest ráno na poště. Ale roznášela jsem na kole, tak to pěkně vyčistilo hlavu z nevyspání. A za vydělané penízky jsem si pořídila štěně dalmatina s PP - na splátky.
(23.5.2024 10:18:23) "potřebuje hlavně vlídné vedení, alespoň na začátku"
monam, není kdovíjaká záruka, že s ní budou na brigádě jednat úplně vlídně, můžou na ni po pár hodinách nastoupit s pořádnou dávkou despektu. Opatrně, ať jí spíš někde neublíží
S prvním rokem sš bych se na brigády vykašlala. Říkám to jako někdo, kdo od 14 pracoval načerno a potom už vždycky celé prázdniny. Ve třeťáku jsem chodila i na nějaká odpoledne, a po doplnění x regálů jsem byla tak mrtvá, že jsem fakt nedokázala otevřít sešit a učit se...
(23.5.2024 11:18:08) obě starší děti po zš doučovaly... oba byli pod nějakou agenturou (každý jinou), doučovali základkové děti... bylo to na pár hodin, bavilo je to... jen si moc nevydělali
(23.5.2024 11:47:46) Monam, neporadím s brigádou, jen čemu se vyhnout. Dcery kamarádka prodává od 16 voňavky, jak stojí v různých centrech,a oslovují lidi. Vydělá si sice hodně, peníze dávají každý den na ruku, ale je tam hrozný tlak na prodej, nejdříve prodej 5 kusů, pak se to stupňuje, a nakonec když neprodáš 20, dostaneš náhradní termín. Nezajímá je, že studuješ, půjdeš nebo končíš. Ale jak ty holky čuchnou k penězům, začnou zazdívat školu. Přece jen 2000 za směnu je lákavá. A víkendy jim nestačí, musí aspoň 3krat týdně. Nehledě, že je klidně vyšlou v týdnu do jiného města. Jako vydělají si, ale na úkor školy.
(23.5.2024 13:58:01) Přes léto klidně, vyzkoušet různé práce. Ten výdělek bude skoro nic je to o zkušenostech. Kkuci měli každý rok něco jiného, co kdo dohodil.V Praze je to asi jiný. Člověk si může vybírat.
Pak se to velmi hodilo již oběma v životopise. Vše co dělali od 15 let. Člověk neví co kdy bude potřebovat.
Třeba na brigádu do Spořitelny vzali staršího jen díky táborům kde dělal praktikanta. ( A toho měl za to stravu a že ho to baví.plat 0kc)
Mladšímu zase v životopise bodla brigáda montáž elektronických rozvaděčů pod dozorem. Vědělo se, že není úplně levý jak mu řekli v této práci co je.
Myslím , že 14 dní z prázdnin by se měli někde upichnout do práce. A ne se jen poflakovat. To nikomu neublíží. A na odpočinek je času dost.
Kamarádka syna třeba posílá na brigádu do technických služeb na 14 dní.
A jinou kamarádku napadlo si s dcery udělat placenou hospodiňku. A bude ji platit. Kompletní starost o domácnost v době prázdnin. Obě se těší. ( zrovna tohle by se hodilo i pro kluky , předat jim to) a rodiče relax.
(23.5.2024 20:01:11) Syn (16) měl jednu dobu právě ten Mekáč. A měl domluvené jen pátky a soboty, což si myslím, že docela jde. Starší dcera začínala v 16 v kině, taky to tam šlo docela domluvit, ale nevýhoda je, že se končí pozdě večer. Nicméně tam vydržela a i teď, co je na VŠ tam občas pracuje a k tomu má ještě jednu brigádu.
(23.5.2024 21:21:10) Ano, v kině mohou studenti pod 18 let také pracovat, nebo v divadle a dalších kulturních institucích jako uvaděči, průvodci... Moje děti před 18. rokem pracovaly v kavárnách a restauracích jako obsluha, domluvily se dobře anglicky i německy, tak je brali. V jednom případě dítě i prodávalo v bistru, to dodnes netuším, jak tam řešili hmotnou odpovědnost (nebyl tam s ním dospělý), ale evidentně to nějak pořešili. Další studenti pod 18 pomáhali u pultového prodeje v supermarketu. Záleží, kde člověk žije, ve větším městě se najde dost možností.
(23.5.2024 20:40:49) Renka a to mohla pracovat i po desáté? V Mekáči právě nesměli mít zavíračku, protože se končilo po desáté a do 18 nesmí mít noční, což práce po desáté je.
(23.5.2024 22:03:50) Jo ty myslíš dceru, upřímně už si to nepamatuji, jak to měla v těch 16 letech. Ono i do desíti je dost. Byla v té době na intru v krajském městě, takže úplně přehled nemám, je možné, že do 18 let to bylo jen do 22 hodin, zůstala tam i jako plnoletá, a to už ty směny bývají do pozdějších hodin.
Četnost a původ příjmení najdete na Příjmení.cz. Nejoblíbenější jména a význam jmen na Křestníjméno.cz. Pokud hledáte rýmy na české slovo, použijte Rýmovač.cz.
Všechny informace uvedené na těchto stránkách jsou obecné povahy a jejich používání je plně ve vaší odpovědnosti. Jakékoliv otázky zdraví vašeho nebo vašich dětí je nutné vždy řešit s vaším lékařem.
Byla to přesně ta "motivační" brigáda vedoucí k vědomí, že toto fakt ne a raději se ucit,učit a učit 
právě proto má vrrtak krapet pravdu v tom, že být pro sš/vš studenty odstrašujícím příkladem, má nějaké rysy povýšenosti
To bylo dřív, že to měly školy někde domluvené.
V její náručí
Předmartinské odpoledne a Martinský trhVsetín 
Kozí kraviny a Jáma lvováPraha 6 
Archeologický výzkumCheb 
Relaxace s tóny léčivých nástrojůHodonín 
Jiří Stivín – Pocta sv. CecíliiPraha 1 
Předmartinské odpoledne a Martinský trh
Kozí kraviny a Jáma lvová
Archeologický výzkum
Relaxace s tóny léčivých nástrojů
Jiří Stivín – Pocta sv. Cecílii
Bramborová roláda s masem/Simča, dcery *1988 a 1997
Košíčky Mon Cheri/Simča, dcery *1988 a 1997
Čokoládový krém/Simča, dcery *1988 a 1997
Churros/Simča, dcery *1988 a 1997
Banánové omeletky/Simča, dcery *1988 a 1997
Brusinkový punč/Simča, dcery *1988 a 1997
Pedrocotta (smetanový dezert s želé Pedro)/
Citronový gel a krém (Lemon curd)/Simča, dcery *1988 a 1997
Tvarohový chesecake/Simča, dcery *1988 a 1997
Dýňoví šneci/Simča, dcery *1988 a 1997
Pedrocotta (smetanový dezert s želé Pedro)