| Agatha Ch. | 
 |
(26.4.2024 10:20:18)
Ahoj, asi mi z těch problémů doma totálně hráblo, zřejmě mám pocit, že toho mám málo na řešení. Tak jsem si na stárnoucí kolena dala ještě přihlášku na VŠ. A nelze couvnout, protože by mi bylo líto těch 600 Kč za poplatek k přijímacímu řízení.
Jiné než kombinované studium nepřichází v úvahu, někdo doma živit rodinu musí. U mého vysněného oboru lze studovat pouze prezenčně. Další pro mě velmi lákavé obory jsou na soukromých školách, což je finančně nad mé možnosti. Tak jsem si nakonec zvolila obor sociální práce na místní univerzitě, který je pouze disranční. Přijímačky se dělají "jen" ze všeobecných studijních předpokladů, tak se prohrabávám různými vzorovými testy, co má škola na stránkách. Trochu výhodou je, že jsem podobné testy probírala poslední dva roky, kdy se dcerky připravovaly k přijímačkám na SŠ. Tyhle jsou pochopitelně mnohem těžší. Věřím si.
Otázkou je, zda je studium po čtyřicítce hodně náročné. Po 30 jsem na jednom institutu ještě dávala v pohodě, to bylo při mateřské. Vlastně i mnohem lépe než ve 20. Ale teď už mám přece jen obavu, zda to hlava zvládne. Kdo máte zkušenost, budu ráda za sdílení.
|
| magrata1 | 
|
(26.4.2024 10:25:54)
Agáto, to dáš. Já si hodlám rozšířit aprobaci o matiku, letos mi bylo 50. Mám teda z toho bobky, od školní matiky je daleko, mnoho toho jsem nepoužila roky. Zvládla jsem sice po oprášení znalostí doučovat dceru na gymplu, ale tohle je něco jiného. No, když se na to dám, budu to muset zvládnout.
|
|
| Monika |
|
(26.4.2024 10:27:49)
Moje osobní zkušenost i bez oficiálního studia je taková, ze člověk si už fakt hůř pamatuje,jde to jednou stranou tam a druhou ven,pokud tedy jde o nějaká "suchá fakta". Ale zase jiné věci mohou být jednodušší než v mládí 🙂 Moje sestra,která fakt nebyla nikdy studijní typ a hodně si oddychla,když odmaturovala,studuje pořád něco (zvyšování kvalifikace v oboru), strašně na to nadává a fňuká, ale nakonec to vždycky dala!
Držím palce
|
|
| babi_ | 
|
(26.4.2024 10:46:48)
Po 40 jsem vystudovala Bc. obdobného směru (andragogika) bez problémů, to hlava zvládne, zas tak stará ještě není.
Problém mi nastal až při psaní diplomky na Mgr., přišlo mi to jako úplně zbytečná činnost, ten obor převědečtěný, celkově tedy ztráta motivace ("papír" mi za to nestál). Což myslím také trochu souvisí s věkem, kdy už člověk má hodně zkušeností, nadhled, hned tak ho něco nenadchne jako skvělé a podnětné poznatky... ale to se ti nemusí stát
|
| Zasjaj. | 
|
(26.4.2024 14:16:56)
Babi, Jojo, už jsme někde jinde. Asi bych už nezvládla ani základku, okraje, zápis tak, jak který učitel vyžaduje, někdo nadpis dvakrát podtržený a jiný červeně podtržený, sepisovat diplomku jen abych se naučila sepisovat, ty školy jsou přeci jen pro ty, který tím nikdy neprošli. A přitom mě tak baví studovat, ale tohle už je dávno za mnou. A jsem šťastná, ze nemusím.
|
| Půlka psa | 
|
(26.4.2024 14:21:07)
Tyhle blbiny bys na dnešní základce vůbec nedělala, takže bys jí nejspíš zvládla  .
|
| Zasjaj. |
|
(26.4.2024 14:38:52)
Pulko, zas bych dělala jiný - kamoska mi ukazovala nějaký test z počtu, nevím z které třídy, co to jako je? Dycky je nejaka forma těch zkoušek nebo zápisu a teď už bych neměla moral to chápat a dodržovat. Ve třiceti jsem si zapsala na college jeden semestr z biologie a po dvou přednáškách toho nechala. Bylo to nesmyslné, v testech několik otázek blbě položených a zapamatovat si znova nějaké názvy, které už jsem se kdysi naučila a zapomněla….. Já nevím, no. Byt Agátou, tak se spíš asi soustředím na ten vysněný obor a vzdělávám se v něm nějak systematicky.
|
|
|
|
|
| Alena |
|
(26.4.2024 10:49:46)
Myslim, ze nez na veku zalezi na obtiznusti konkretniho studia, mezi obory a skolami budou v narocnosti propastne rozdily. Ctyricatnice ma velkou vyhodu v motivovanosti, to vic nez vyvazi horsi pruznost kury mozkove.
|
|
| Begonie | 
|
(26.4.2024 10:52:09)
Z vlastni zkusenosti - je to fakt tezky. Ja studovala prava jako 2. VS. Zacinala v 35, synovi bylo 9 mesicu a skoncila ve 41. Byla jsem starsi nez nekteri vyucujici  . To, co mi lezlo na 1 VS do hlavy uplne snadno, jsem ted musela tvrde vysedet. a horkotezko jsem to tam nasoukala. A to si myslim, ze jsem fakt studijni typ a nedela mi potize ucit se neco nazpamet (coz je u prav vetsina). A taky jsem byla nejak vic zodpovedna, nez v tech 20. Proste mi bylo blby jit na zkousku a neumet to. Predtim jsem to kolikrat klidne sla jen tak zkusit.
Ja teda studovala normalne v dennim studiu. Vy budete vscihni dalkari, tak to bude asi neco trochu jineho.
Ale na druhou stranu se k me chovali vyuciujici jinak, nez k tem beznym studentum. Navic, kdyz mi skoncil rodicak, tak jsme na skole zacala pracovat v knihovne a to uz byla uplna pohodicka.
Tak neboj, bude to tezky, ale das to. Kdyz budes opravdu chtit a budes mit podporu z rodiny.
|
| Pruhovaná | 
|
(27.4.2024 16:53:10)
A zo je právě ono. Na starý kolena je ti blbý neumět, takže se učíš víc a tím ti přijde, že to jde pomaleji. Zase vidíš víc souvislostí a to to usnadňuje.
|
|
|
| Lenka Pražanda |
|
(26.4.2024 10:54:52)
Obdivuju tě a držím palce
Já vím, že bych to nedala časově, protože nemám partnera, který by mě podpořil a pomohl. Děti, domácnost a práce na full time je samo o sobě dost náročné a vyčerpávající. Studium jako takové by problém nebyl, na to se cítím i před 50 
Pokud zázemí máš, neměj obavu, učení zvládneš
Ani ve 20 by mladý člověk nedal VŠ pokud by se musel komplet starat o sebe a ještě třeba o další 3 lidi. Podle mě to není o věku, ale o podmínkách. Ne nadarmo studenti bydlí doma
|
| Ropucha + 2 | 
|
(26.4.2024 11:26:09)
Lenko, zdaleka všichni studenti nebydlí doma.
A mnozí při denním studiu pracují.
Ale souhlasím, že kloubit se studiem starost o děti a rodinu je ještě jiný level a v kombinaci s plným pracovním úvazkem pro mě osobně nepředstavitelné.
O funkčnost své hlavy jsem po čtyřicítce obavy neměla (nemám ani po padesátce), ale úbytek energie a úbytek ochoty honit se a zvládat X povinností naráz vnímám zřetelně.
|
| Agatha Ch. |
|
(26.4.2024 11:31:49)
Právě obdivuji tu mladší. Bydlí na intru, studuje, trénuje, závodí, do toho ještě pár hodin pracuje v kavárně a stíhá i randit...
|
| Ropucha + 2 |
|
(26.4.2024 11:39:42)
Agatho, jojo, já některé studenty opravdu obdivuji, co zvládají. Náročné školy a k tomu práci, zájmové aktivity, cestování... Ale po dvacítce má člověk nejvíce energie, dobře si pamatuji, jak málo spánku mi stačilo a co všechno se vešlo do čtyřiadvaceti hodin.
Podle mě je to od přírody nastavené, aby se člověk v tom věku zvládl rozmnožit a opečovat potomky, ovšem my jsme tu mladistvou energii propařili a děti měli ve věku, kdy už energie k nočním aktivitám byla za zenitem
|
| Půlka psa |
|
(26.4.2024 11:55:41)
Já se rozmnožovala za mlada i za stara a ve dvaceti jsem to snášela zdaleka nejhůř. Ono je to asi různý.
|
|
| magrata1 |
|
(26.4.2024 14:28:35)
Já fakt obdivuju sama sebe, co jsem zvládala před třicítkou. Byla jsem na mateřské, studovala VŠ, dělala masáže a pedikúru každou sobotu celé odpoledne plus občas i v týdnu, připravovala na talentovky, v půlce druháku začala pracovat na plný úvazek, domácnost, zahrada... Zničila mě až borelióza
|
|
|
|
|
| Agatha Ch. |
|
(26.4.2024 11:30:16)
Tak takové zázemí na to nemám. Bydlím sama s dvěma dcerkama, teda teď už vlastně s jednou, protože mladší doma už víc není než je, studuje v Praze a většinu času je pryč. Na vikendy domů přijede, ale často si jen výměře, probere jídlo a jede na závody. Obcas za ní navečer zajedu do Prahy. Ta první má bohužel dost specifické problémy... 
|
| Lenka Pražanda |
|
(26.4.2024 11:57:19)
Podle mě se VŠ dá skloubit jedině s nějakou časově flexibilní prací. Ranní směna po-pá od - do je zabiják. Studenti mají brigády, směny si plánují podle školy a volna, takže se to dá. Jeden takový exemplář mám doma. Studium, 4x týdně fitko, 5x týdně fotbal, každý víkend zápas, práce a ještě má víc volna než já  Ale to je tím, že já jsem po-pá celý den zaseklá v práci 
|
| Ropucha + 2 |
|
(26.4.2024 12:15:41)
Lenko, jojo, vyžaduje to flexibilitu na všech frontách. Plus schopnost vydržet nespat.
Práce pravidelně osm hodin od - do je zabiják úplně všeho, tam najde prostor na další souvislejší aktivitu zase jen člověk, který vydrží nespat a neodpočívat.
|
|
|
|
|
| Ropucha + 2 |
|
(26.4.2024 11:08:47)
Neboj se toho.
Studovala jsem na prahu padesátky a na fungování své hlavy si nemohu stěžovat 
Žádné hendikepy oproti mladí jsem nepociťovala, co se schopnosti učení týká, naopak jsem cítila výhody v životní zkušenosti a rozhledu, který mi v mládí chyběl.
Problémy jsem měla s vůlí a sklonem k prokrastinaci, ale to jsem měla za mlada úplně stejně.
|
|
| Len | 
|
(26.4.2024 11:23:48)
Ja pred mesicem odevzdala diplomku. Rozhodne se jeste chystam na doktorat, ale nevim kdy. Bakalare jsem delala s malymi detmi, to bylo mnohem horsi nez navazujici studium, nemela jsem zadne hlidani a zadny klid. S hlavou zatim problem neni (letos mi bude 45), bavilo a bavi me to, ted to bude asi s vyznamenanim. Rekla bych, ze stredoskolske ucitelky by se asi podivily
Das to urcite, drzim palce.
|
|
| Půlka psa |
|
(26.4.2024 11:54:20)
Taky mám v plánu od dalšího semestru studovat. Jen tak pro radost archeologii, ačkoliv prakticky s jistotu vím, že v oboru nikdy pracovat nebudu. Tak jsem zvědavá, jak to půjde. Hlava asi dobrý, ale nevím jak s motivací, až přijdou první těžkosti, když to vlastně k ničemu nepotřebuju....
|
| kosatka2 | 
|
(26.4.2024 12:04:51)
Tohle zájmové studium měli celkem promakané na jedné univerzitě ve Švédsku, nestudovalo se roky, ale jenom semestry, včetně třeba něco jako zahradničení. Člověk se dovzdělal kde potřeboval, nezabíral místo studentům, kteří se tím chtějí naplno živit, asi se za to něco platilo...
Já si zas nedovedu představit, že musím napsat sto stránek k tomu, aby to někdo okomentoval a zasunulo se to kamsi mezi ostatní diplomky, nebo že si na mě někdo mocensky otevírá hubu - na jedné škole jsem zažila tak zákeřné manipulativní jednání, že jsem se okamžitě přesunula na jiný obor.
|
| Ropucha + 2 |
|
(26.4.2024 12:25:05)
"že musím napsat sto stránek k tomu, aby to někdo okomentoval a zasunulo se to kamsi mezi ostatní diplomky"
Nojo, ono už bylo všechno napsáno a pokud člověk nedělá nějaký prudce originální výzkum, nemusí vidět smysl.
Ale podle mě jde to, prostě si takový formát vlastnoručně vyzkoušet. Zkusit si sepsat vyvážený smysluplný text, pod nějž se nemusím stydět podepsat. Alespoň já jsem to tak brala (méně než sto stran tedy).
S nástupem AI to možná bude fungovat zase jinak.
|
|
|
|
| Ori_on |
|
(26.4.2024 12:40:58)
Ahoj,
dostudovala jsem druhou VŠ inženýrské studium v téměř 57 letech.
Jde to, ale dře to v některých oblastech .
Dalo mi to ovšem víc, než mi to vzalo.
Jsem ale studijní typ, který má neustále tendence vstřebávat nové a nové informace.
|
|
| Lexi. |
|
(26.4.2024 13:26:09)
Promiň, ale když vidím obor sociální práce - proč to vlastně chceš studovat? Pomůže ti to nějak ve tvém stávajícím zaměstnání, nebo si myslíš že tě studium bude bavit?
Já jen, že k nám do práce se na každé výběrové řízení kde je požadováno VŠ vzdělání nahrne minimálně jedna žena, která absolvovala obor sociální práce ve věku 45+, je krátce po promoci a zdůrazňuje, že v sociální oblasti nikdy nepracovala.
Musím zdůraznit, že naše pracovní činnost je sociální práci na hony vzdálená. Jejich stávající zaměstnavatel také nemá se sociální prácí nic společného. Když se jich zeptáme, proč k nám chtějí jít pracovat, mluví o tom, že chtějí zhodnotit své čerstvé VŠ vzdělání. Všechny působí dost nepoužitelným dojmem a čiší z nich, že studovaly (zřejmě) jednoduchou VŠ asi jenom proto, že očekávali, že po promoci se o ně zaměstnavatelé poperou a budou mít výrazně vyšší plat, než měli doposud. Po odmítnutí bývají zklamané.
Nechci rýpat, jen abys po absolvování nebyla zklamaná.
|
| Agatha Ch. |
|
(26.4.2024 14:40:06)
Mám ponětí, jakým směrem bych se chtěla vydat a chci se na tu cestu připravit i během studia. Buď jako dobrovolník nebo jako peer. Nechci to jen o titulu. Právě že takové práce se mi u nás často nabídnou, ale narazíme právě na to, že mi VŠ chybí. Tohle by bylo právě v oboru, který by pro mě měl smysl.
|
| Monika |
|
(26.4.2024 15:32:45)
Aghato, budeš studovat VS abys mohla pracovat jako dobrovolník??? Koukám teda,že jsem fakt hnusný pragmatik,ale to by mě teda nemotivovalo ...
|
| Alena |
|
(26.4.2024 16:15:49)
"budeš studovat VS abys mohla pracovat jako dobrovolník???" asi to mysli tak, ze behem studia chce v oboru pracovat jako dobrovolnik.
|
| Agatha Ch. |
|
(26.4.2024 16:20:21)
Přesně tak. Dobrovolnickou práci kolikrát vykonávám i teď.
|
| Monika |
|
(26.4.2024 17:51:03)
Aha,to jsem nepochopila.Ale znamená to teda,že budeš normálně pracovat za peníze,studovat VS, dělat dobrovolníka + péče minimálně o tu komplikovanou dceru?No, drž se a nepřeháněj to, by se mi chtělo říct ...
|
|
|
|
|
|
|
| Peppa |
|
(26.4.2024 13:33:56)
A., držím ti palce! Obdivuju každýho, kdo se dá na studium v pozdějším věku.
Ad paměť, já jdu do obchodu pro tři věci, z toho dvě zapomenu.. závidím těm co nezapomínají 
|
| Zasjaj. |
|
(26.4.2024 14:26:11)
Peppo, tak aspoň že nezapomeneš, kam vlastně jdeš. Zapomínáni je proste třídění informaci, čím jsme starší, tím jsme moudřejší, tak to je
|
| Peppa |
|
(27.4.2024 20:21:51)
|
|
|
|
| Dari79 |
|
(26.4.2024 14:05:37)
Myslím, že to s věkem nesouvisí.
Někdo není studijní typ, tak nezvládne VŠ ani ve 20 letech.
Pokud proncipiálně jsi schopná studovat, tak to na jednu stranu třeba hůř půjde to "memorování", na druhou ale máš zkušenosti, které se počítají a spoustu věcí ti to usnadní.
Já už bych nestudovala, co mě zajímá, tak si přečtu i bez ofic. školy. Nudilo by mě psát seminárky, učit se na zkoušky a tak.
2 vš jsem skončila těsně před koncem, právě proto, že už se nic nestudovalo, jen se po mě chtěla xxxx-stránková práce, což už jsem byla líná. Ale já titul mám, takže o ten mi nešlo, a když už se "nemuselo nic učit" a měla jsem "jen psát", tak to se mi teda nechtělo. (Pro případné rejpaly - studium jsem si už platila, nějaké znalosti se mi hodí i v současné práci, titul by mi v ničem nepomohl).
|
|
| Pole levandulové | 
|
(26.4.2024 14:14:07)
Z mé zkušenosti je to lehčí - člověk má víc času, ví, proč to dělá a vybere si obor, který ho baví. Je mi 52 a zrovna jsem odevzdala diplomku.
|
|
| monam |
|
(26.4.2024 15:55:04)
Zkušenost mám, druhou VŠ jsem začala ve 48. Pokud jsem tu první studovala pro zájem o obor a dokázala zkousnout leccos, podruhé už nejsem ochotna trávit čas něčím, co pro mě nemá žádný přínos.
Z nadšení a pro svůj dobrý pocit bych se do toho ale už fakt nepouštěla. Já si potřebuji kvalifikaci doplnit, pokud by ta nutnost nebyla, umím si představit smysluplnější vzdělávání.
|
| monam |
|
(26.4.2024 15:58:22)
ještě dodám, že jsem studijní typ, celý život se o něco zajímám.
|
|
|
| Silvie+dva kluci | 
|
(26.4.2024 16:51:35)
Je mi 46 a studuju specku v Olomouci. Je to třetí VŠ při zaměstnání a rodině. Jako ve 30 to šlo líp, ale porad je to reálné a ty víkendy ve škole miluju. Není jich moc, člověk vypadne do jiného prostředí, s každým studiem jsem poznala spoustu zajímavých lidí... prostě samé výhody
Pokud to člověka baví, tak to zvládat jde. Ale chce to zapojení celé rodiny do fungování.
|
|
| sally | 
|
(26.4.2024 18:11:19)
Agatho,
hrozně záleží na tom, co je to za studium... jestli je to nějaký "měkký" okecávací obor, tak se to nejspíš zvládnout dá (a pokud je to obor, o který se beztak zajímáš, tak nejspíš spoustu věcí už víš a nebudeš se je muset učit). Pokud je to něco, na co se člověk fakt musí šrotit (typu medicína, farmakologie atd.) a musí znát spoustu názvů a dat, která se nedají logicky odvodit, tak si to nedokážu představit.
Z mojí zkušenosti - po čtyřicítce to všechno ještě jde, energie má člověk dost a tak. Pro mě byla velká rána padesátka - zřejmě v souvislosti s přechodem. Velký propad energetické hladiny - a zdraví. A i změna osobního nastavení - zřejmě související s tou energií - fakt už nemám chuť / náladu zabývat se věcmi, které považuju za zbytečné (viz. jak tu někdo zmiňoval "psát diplomku proto, abych se naučila psát diplomku") - jsem v životní fázi (a kdo ví, kolik času budu mít), kdy bych si KONEČNĚ mohla dělat, co chci - ve smyslu zařídit život tak, aby v tom bylo mě dobře - kdy nemusím brát ohledy na to, že bych měla dělat kariéru (abych vydělávala rozumné peníze a mohla si zařídit bydlení atd.), měla myslet na děti a jejich potřeby a přizpůsobovat sebe potřebám okolí - teď mám šanci si konečně žít alespoň částečně po svém - dokud na to mám ještě trochu těch sil a zdraví - takže školu bych vnímala jako velmi úkornou (zvlášť s činnostmi, které se dělají jen pro to, aby se vyvíjela / vykazovala činnost).
Vnímám teď víc to, že mi ubývá času - a nechci ho promarnit zbytečnostmi.
|
| 77kraska |
|
(29.4.2024 19:13:13)
Sally, v 55+ už to mám podobne
U mne se to tedy projevuje i v materiálním smyslu jako ze tenhle jazyk se už učit nebudu, tak mužů prodat nebo darovat učebnice a slovníky, nebo tento koníček už nebudu provozovat, tak pošlu dal věci, které jsou k němu potřebné, taky už se zbavují oblečení, do kterého pravděpodobně nezhubnu apod
Je to na jednu stranu smutne ale na druhou stranu i ulevne
|
| 77kraska |
|
(29.4.2024 19:17:00)
Jinak za nás moje vysoka škola vypouštěla studenty do praxe ve 22 letech, já pak navic po 3 letech jela studovat na rok do zahraničí a tím moje studia skoncila, jsem tomu celkem rada a už mám zapocitanych 40 let na důchod Lol
|
|
|
|
| Stáňa * | 
|
(26.4.2024 19:50:51)
Studovala jsem kombinovanou formu vysokou 360 km od domova mezi 35 a 40, pak ještě rok celoživotka.
Při magisterském jsem pracovala na plný úvazek a měla doma dvě malé děti. Začala jsem studovat, když mladšímu byly 3 a šel do školky.
Byly to absolutně nejnáročnější a zároveň nejlepší roky mého života.
S učením jsem problém neměla, bavilo mě, i když pro zaměstnání jsem ho vůbec nepotřebovala.
Naštěstí mě v práci vyšli vstříc, měla jsem flexibilní pracovní dobu.
Klidně bych studovala ještě něco i teď, ale není nic, co by mě nějak intenzivně zajímalo a byla bych ochotná kvůli tomu podstupovat organizované studium.
Moje ségra studovala sociální práci mezi 42 a 46. V oboru pracuje a potřebovala to k práci.
Takže běž do toho
|
|
| Jarina75 |
|
(27.4.2024 0:00:13)
Já začala dálkově studovat soc.pedagogiku ve 42 letech. Docela mě zvedlo sebevědomí, že jsem se na vejšku jen tak dostala. Obor byl zajímavý, ale je fakt že ve zkouškovém jsem doma moc nefungovala,vše musel zastat manžel, k tomu jsem pracovala na částečný. Nicméně zvládnout se to určitè dalo.Po prvním semestru jsem nakonec vše přehodnotila, jednak jsem si uvědomila, že to není taková srdcovka, abych tomu obětovala 3 roky, druhým negativní bylo finanční ohodnocení v tomto oboru, které je vesměs mizerné. Tak jsem se zcela spontánně vrhla do podnikání ve zcela jiném oboru, kde se mi hodně daří. Bylo to jedno z nejlepších rozhodnutí mého života. Toho půlrok na VS ale určitě nelituji, svým způsobem mě to obohatilo. Někdy i cesta je cíl.
|
|
| Ráchel, 3 děti | 
|
(27.4.2024 9:38:31)
já dostudovávala VŠ při dětech, ale ještě za mlada. Nicméně jsem učila 10 let studenty kombinovaného studia, shodou okolností sociální práci. A musím říct, že to nejdůležitější mi připadá, že musíš mít dost jasnou motivaci pro ten obor.
|
|
| Hatata |
|
(11.5.2024 11:31:30)
Studium jsem si nadělila ke 40. narozeninám. A byť jsem se s bakalářkou hodně natrápila, i s učením na státnice, tak na ty 3 roky vzpomínám moc ráda. Bylo nás tam okolo 40 a nejpočetnější skupina byla věkově 35-45. Pak tam bylo pár mladých a pár i 50+ . Přednášející nás hodně chválili, protože říkali, že my narozdíl od denních mladých studentů, víme proč to děláme a hodně z nás už v daném oboru pracovalo. Chvíli jsem si pohrávala s myšlenkou na Mgr., ale to jsem pak zavrhla. Byť jsem po celou dobu studia měla všechny zkoušky na poprvé, tak to nebylo na áčka a ani to nebylo zadarmo a hlavně ohromné nervy před státnicemi bych si už zopakovat nechtěla :). Ale škola byla zajímavá a hodně mě posunula. Držím palce, s chutí do toho :)
|
|
|
V její náručí
Jaké dokumenty můžete podepisovat online?
Pohádkové FilharmoništěPraha 2 
Vánoční dílničkyLiberec 
Sportovní MikulášskáPraha 6 
Putování adventemProstějov 
Zapomenutý příběhHodonín 
Pohádkové Filharmoniště
Vánoční dílničky
Sportovní Mikulášská
Putování adventem
Zapomenutý příběh
Bramborová roláda s masem/Simča, dcery *1988 a 1997
Košíčky Mon Cheri/Simča, dcery *1988 a 1997
Čokoládový krém/Simča, dcery *1988 a 1997
Churros/Simča, dcery *1988 a 1997
Banánové omeletky/Simča, dcery *1988 a 1997
Brusinkový punč/Simča, dcery *1988 a 1997
Pedrocotta (smetanový dezert s želé Pedro)/
Citronový gel a krém (Lemon curd)/Simča, dcery *1988 a 1997
Tvarohový chesecake/Simča, dcery *1988 a 1997
Dýňoví šneci/Simča, dcery *1988 a 1997
Pedrocotta (smetanový dezert s želé Pedro)