M.Butterfly |
|
(20.8.2019 16:32:13) Wellbutrin mi pomáhal, brala jsem ho cca 15 let. Někdy od začátku letošního roku už není k sehnání, musela jsem ho vysadit, není ani Elontril, jiná náhrada neexistuje. Takže jsem přes půl roku bez ničeho a je mi hrozně, smrtelná únava. Zdravotnictví v této zemi jde do (__!__)
|
Raduna |
|
(20.8.2019 16:38:59) A nedá se třeba koupit v Německu? Výrobce ho pořaád vyrábí, tak nevidím důvod, proč by neměl být k sehnání. Uvidíme, co mi řekne psychiatr, ale než znova brát SSRI, tak radši půjdu do ID.
|
|
Ráchel, 3 děti |
|
(20.8.2019 17:22:30) Elontril už zase je, ale problémy s ním jsou po celé Evropě. Co vím, tak je ideální dát si rezervaci v lékárně a když ti zavolají, že jim přišel, tak si zavolat doktorovi o erecept. ale ty výpadky jsou fakt na h.vno. aspoň že u Elontril se dá bezepčně vysadit ze dne na den
|
Raduna |
|
(20.8.2019 17:28:23) Koukala jsem na nějaký německý lékárny a tam normálně je. Takže kdyby mi ho psychiatr napsal, tak bych ho případně kupovala v Německu, v případě, že by mi vyhovoval a byl zase výpadek.
Je to jediný AD, který jsem ochotná brát, protože SSRI mi sice pomohly se nezabít, ale život jako zombie taky nic moc. Nejhorší je ten pocit, že žiješ jenom na 20%.
|
Ráchel, 3 děti |
|
(20.8.2019 17:45:25) Valkýro, potřebuješ prostě jiný typ AD
|
|
Raduna |
|
(20.8.2019 18:00:28) Valkýro,
jojo, postupně jsem odbourala v podstatě všechny koníčky (kromě pokecu s kamarádama a hospody, což mě naopak nějakým způsobem aspoň trochu nabíjí), protože jsou pro mě moc namáhavý. A to třeba i čtení, který mi dřív dávalo takový ten únik od reality a intelektuální uspokojení (čtu ve 3 jazycích). Jenže se nemůžu kromě surfování po netu a kecání na sociálních médiích na nic většiho soustředit.
Mám v podstatě lehkou depresi už od puberty a vím, že následkem toho jsem tzv. "underachiever", což je někdo, kdo má inteligenci i talent, ale neumí ho použít. Nemám totiž energii se o něco brát a o něco nad rámec nutnosti snažit. Navíc mám nulové ambice. Nedávno jsem si uvědomila, že to všechno možná je právě následkem toho nedostatku energie, který způsobuje ta deprese. Teď jsem se dostala do stavu, že se cítím už vyloženě slabá (přitom jsem jinak naprosto zdravá) a ani nejsem schopná zařizovat i běžný věci. Takže jsem dospěla k závěru, že chci zkusit tyhle AD. A pokud mi to umožní žít aspoň na 70% naplno, tak je klidně budu brát nadosmrti, i kdybych si je měla vozit z Austrálie.
|
Ráchel, 3 děti |
|
(20.8.2019 18:17:52) Raduno, jak spíš?
|
Raduna |
|
(20.8.2019 18:32:27) Dobře, ale moc. Jsem schopná spát 12 hodin denně a pak se ještě hodinu probouzet k nějaké činnosti. V poslední době mám někdy nepříjemné sny, ale jinak spím dobře.
|
Ráchel, 3 děti |
|
(20.8.2019 18:39:47) taky je možný, že sice spíš hodně, ale ten spánek není kvalitní, takže si vlastně pořádně neodpočineš. to se dá řešit například melatoninem. případně můžeš zkusit spánkovou laboratoř.
|
Raduna |
|
(20.8.2019 18:42:37) Jojo, to vím. Ale spánkové apnoe nemám. Opravdu spím jako zabitá, většinou se ani nehnu. Mám to tak odmalička. Ani problém usnout nemám.
|
|
Ráchel, 3 děti |
|
(20.8.2019 19:52:04) ale i tak nemusí být ten spánek dostatečně kvalitní.
|
|
|
|
|
|
Raduna |
|
(20.8.2019 18:41:11) Valkýro,
já mám práci právě docela dobrou, jenže už jsem asi vyhořelá a chtělo by to aspoň nějakou změnu a na tu prostě nemám vůbec energii. Přitom jsem byla během jara na dvou workshopech (IT) a bavilo mě to a šlo mi to, ale sama se (přesně jako ty) k ničemu nejsem schopná dokopat. To je na tom to nejabsurdnější. Vím, že mi to myslí a rychle se učím, ale vůbec nemám tu cílevědomost, aby to k něčemu vedlo, což samozřejmě zase vede ke kolotoči výčitek a sebeobviňování atd. Jenže mě ten úplně běžnej život, kterej i tak beru dost lážo plážo, vycucává natolik, že na to abych třeba psala (můj dlouholetý koníček) nebo se něco učila nebo tvořila, prostě nemám vůbec chuť.
Jo, mimochodem, kdysi jsem tu psala, že si myslím, že endorfiny po sportu jsou mýtus, a že já nikdy nic takovýho nezažívám. Dospěla jsem k závěru, že tohle asi taky bude jeden z příznaků té špatné chemie v hlavě, kterou mám asi zděděnou, protože někdo, komu funguje dopamin atd. bude ze sportu pocitovat aspoň nějaké uspokojení a já vždycky jenom radost, že už je konec a že už můžu domu. Ať jsem dělala, co jsem dělala (jo, lyžování v Alpách byla výjimka, tak bych klidně byla furt, ale spíš kvůli krajině a zimě a ne kvůli sportu).
|
Raduna |
|
(20.8.2019 19:03:16) Valkýro,
to já právě nikdy. Snad jenom jako hodně malý dítě si pamatuju, že mě občas nějaký pohyb bavil, ale měla jsem nediagnostikovaný námahový astma, takže tělocvik byl pro mě utrpení už odmala. Pak jsem zkoušela různý sporty, ale vlastně jenom kvůli kondičce a zdraví, ale je to pro mě něco jako čištění zubů (který je mi mnohdy stejně příjemnější než ten sport). Prostě nutný zlo. Ale teď už nejsem schopná ani toho.
|
|
|
|
|
|