| Marika Letní | 
 |
(19.7.2019 12:21:35)
Gavrilo Princip (konkrétní jméno) se v učebnicích na ZŠ nejspíše nevyskytoval. Ani gymplem si nejsem jistá. Ale je to tak dávno že vzhledem k mé blbé paměti to jistě tvrdit nemůžu. Každopádně ač ho znám tak si myslím že jeho jméno není důležité - hlavní je vědět okolnosti atentátu.
|
| Filip Tesař |
|
(19.7.2019 12:34:33)
Marko, zajímalo by mě, jaký okolnosti atentátu kdo zná.
Tipoval bych, že zastřelil France Ferdinanda, kterej nám udělal Konopiště tak hezký, jako je dneska, a Žofii Chotkovou, kterou si vzal proti vůli rodičů. Případně k tomu pár libůstek typu, že se atentát poved náhodou, že Princip byl Srb, že se atentát odehrál na výročí bitvy na Kosovým Poli - pro Srby důležitý, takže FF ranil jejich hrdost apod. Že za atentátem stála organizace Černá ruka (z toho nám zbylo úsloví "řádi jak Černá ruka"). No a samozřejmě, že díky němu začala první světová válka. Případně opět nějaký libůstky typu, že tehdejší Balkán byl sud střelnýho prachu. Možná i to, že Rakousko-Uhersko dalo Srbsku ultimátum, kterýmu se Srbsko vzepřelo a že Franc Josef pak vydal provolání "Mým národům!" atd. A Švejk pak ze srandy volal: "Na Bělehrad!"
Ví někdo víc, hlavně nějakej podstatnej kontext? Jasně že jo, ale to jsou naprostý výjimky. Přitom podrobností výše uvedenýho druhu dá dohromady podstatně víc lidí, ovšem jsou to vůči kontextu podrobnosti takový, jako když na lodi někdo zavolá: "Podívejte na ten krásnej kus ledu, otoč to k němu, uděláme si selfíčko!"
|
| Gladya, bývalá dasa, | 
|
(19.7.2019 12:38:47)
Filipe souhlas. A bohužel, podobně je to asi s většinou dat z historie. Kontext zná málokdo.
|
| Monty | 
|
(19.7.2019 12:43:30)
Gladyo,
protože díky nudné výuce dějepisu založené na biflování letopočtů má málokdo zájem o nějaký kontext.
|
| libik | 
|
(19.7.2019 13:17:14)
Tak si lámu hlavu, jestli jste chtěli začít kolonizací , Francouzskou revolucí, osídlením Evropy nebo Velkým třeskem.
To totiž souvisí.
to, že někdo ví, že Gavrill Princip v polozapomenutém koprodukčním (dobrém) filmu byl téměř blond a v paralelní dějové lince tam byla Jana Švandová opravdu krásná, neznamená, že je to ignorant, co nechápe souvislosti.
|
| . . |
|
(19.7.2019 13:30:23)
No ale taky to neznamená,že je chápe :) já například neznám film a nechápu souvislosti, a připadám si tak poměrně normálně, většinově.
|
|
| Filip Tesař |
|
(19.7.2019 15:38:49)
Libíku, omlouvám se, že to asi znělo jako odsuzování někoho. Ale ne – však to ani moc nevadí, dá se žít i bez toho.
A proč vlastně znát dějiny?!
Osobně myslím, že je to docela zapeklitá otázka. Ještě celkem donedávna byla historie v našich a podobných končinách koníčkem. Trochu zjednodušeně koníčkem lidí, co měli dost volnýho času a nebavily je furt hony na lišku, chlastání, zvelebování panství nebo rozšiřování rodinnýho podniku. A jako ke koníčku se k tomu taky většinou přistupovalo – kutilsky. S kritickým přístupem k údajům se babral málokdo, co napsal kdo dřív, bralo se jako hotovej fakt, beletristicky se to přibarvilo, kde údaje chyběly, přimyslely se podle asociace s nějakejma podobnejma dějinama.
Empirická, kritická historická věda v tom smyslu, jak ji známe, začíná v Evropě v 19. století. Trefilo se to do období, kdy v Evropě byla kolektivní poptávka po hledání „kořenů“, hledání „opravdovosti“, doba nacionalismů. Pro většinu z toho zůstalo to, že si tím mimoděk potvrzujou příslušnost ke skupině (Čech je ten, kdo mluví česky a zná poslední Přemyslovce), můžou sledovat moderní historický filmy a seriály a díky znalosti detailů si je můžou líp vychutnat (ještě před půl stoletím se filmaři s reáliema většinou moc nebabrali, dneska je naopak snaha dotahovat do těch detailů). A taky historický romány. Zábava je to víceméně i pro historiky. Jakou důležitost má vědecký zkoumání historie pro stát, pro společnost? Víceméně takovou, jakou mu připíšeme. A protože jsme se ve škole učili dějepis a učili jsme se, že je důležitý znát dějiny, připisujeme tomu relativně velkej význam. Některý ekonomové, sociologové a nejnověji taky biologové tam hledaj poučení pro vysvětlení aktuálních jevů.
Ale poučení z historie jako takový?
Často se cituje: „Ti, kdo si nepamatují minulost, jsou odsouzeni k tomu ji opakovat“ – krásnej výrok George Santayany, filozofa, kterej to hluboce promejšlel a sám na vlastní kůži zažil různý dějinný zvraty. V pozadí stojí obrovskej balík studia, než k tomu dospěl.
Může to bejt úctyhodnej výsledek, ale nakonec je to pořád prostě něčí výrok, není to žádnej přírodní zákon. Je známej, díky internetu ještě známější, ale většinou jsem ho v praxi zažil používat hodně povrchně, s průvodním výkladem typu, že historie nás učí nevěřit Němcům (Rusům, Američanům atd.). Zkrátka používá se proti smyslu původního výroku, k promítání politický současnosti do minulosti, která se hezky tvárně vymodeluje podle aktuální poptávky. Však minulost je nehmotná, nenafackuje nám, můžeme si s ní dělat, co chceme.
Historie je hlavně zábava, a její povrchní znalost nebo neznalost kontextu ničemu neubližuje, pokud se nezačne používat jako politická zbraň proti někomu.
|
| Kudla2 | 
|
(19.7.2019 15:42:50)
Filipe,
ono hlavně historie je velice komplikovanej proces, kterej my ale máme tendenci vykládat značně zjednodušeně.
Vem si třeba jen takovou blbou otázku odsunu Němců.
|
|
| libik |
|
(19.7.2019 18:30:51)
No Filipe, napsal jsi to moc hezky a nejsem s tebou v rozporu v otázce nutnosti znát širší kontext. Jenom si nemyslím, že znalec oblečení G. Principa, následníkových neduhů a dobové podoby Sarajeva, ho nemá
A pak je tu věc hodnocení dějin jako východiska pro dnešek či budoucnost a tady bych si dovolila připodotknout, že takzvané historické školy nejsou zajedno ani v aktuálním čase natož v chronologii posledních, řekněme, padesáti let.
I proto bych stále chtěla, aby žáci věděli, kdy že to bylo a "kdo v tom hrál", po souvislostech mohou svobodně pátrat a mohou o nich přemýšlet.
Nakonec i v té nejopisnější škole si žáček napíše do sešitu "Sarajevský atentát dal ZÁMINKU k vyhlášení .."
|
|
|
|
|
|
| Kudla2 |
|
(19.7.2019 15:28:09)
Filipe,
tak to jsi popsal přesně to, co vím o Gavrilovi já, a to se nepokládám za úplnýho nevzdělance 
|
| Filip Tesař |
|
(19.7.2019 15:39:33)
Kudlo, a ještě to, že umřel v Terezíně, ne?
|
| Kudla2 |
|
(19.7.2019 15:41:39)
Tak to už nevím, Filipe.
(a myslím si, že takových lidí, co to vědí, až zas tolik nebude).
|
| JaninaH |
|
(19.7.2019 15:52:35)
Tomu, koho historie 20. století zajímá a rád čte, doporučuji trilogii Kena Folletta Století. Je to rpzsáhlá rodinná sága, vlastně dějepis v beletrii, někdy je to umsměvné, třeba když se dva baví v posteli o situaci v britském parlamentu, nebo když se mladík “náhodou” připlete k požáru Říšského sněmu, ale výborně se to čte a žádná historická událost není vynechaná (i kdyby hrdinové románu měli jít jenom náhodou kolem).
|
|
|
| JaninaH |
|
(19.7.2019 15:43:52)
Ano, to jsem chtěla napsat, že zemřel v Terezíně, a taky to, že se po atentátu chtěl otrávit, ale kapsle kyanidu nezafungovala. To poslední mám asi z nějakého filmu, protože jako bych to před sebou viděla, a je černovlasý.
|
|
|
| Gladya, bývalá dasa, |
|
(19.7.2019 17:55:08)
Kudlo, jsem na tom podobně. A to mě dějepis vždycky bavil. O těch událostech, které mě opravdu zajímaly asi tuším i ten širší kontext, ale zdaleka ne všechno do hloubky. Filip to popisuje dobře.
|
|
|
|
|
V její náručí
Slovanské tance – Antonín DvořákČeské Budějovice 
Třikrát Hradišťskou stráníPlzeň-město 
Tauridy – jasný listopadový meteorický rojPraha-východ 
Svatomartinské slavnosti na hradě LoketSokolov 
Herní večerPraha 10 
Slovanské tance – Antonín Dvořák
Třikrát Hradišťskou strání
Tauridy – jasný listopadový meteorický roj
Svatomartinské slavnosti na hradě Loket
Herní večer
Bramborová roláda s masem/Simča, dcery *1988 a 1997
Košíčky Mon Cheri/Simča, dcery *1988 a 1997
Čokoládový krém/Simča, dcery *1988 a 1997
Churros/Simča, dcery *1988 a 1997
Banánové omeletky/Simča, dcery *1988 a 1997
Brusinkový punč/Simča, dcery *1988 a 1997
Pedrocotta (smetanový dezert s želé Pedro)/
Citronový gel a krém (Lemon curd)/Simča, dcery *1988 a 1997
Tvarohový chesecake/Simča, dcery *1988 a 1997
Dýňoví šneci/Simča, dcery *1988 a 1997
Pedrocotta (smetanový dezert s želé Pedro)