Analfabeta |
|
(5.6.2018 21:13:40) To mi připomnělo vtip: Venkovan se chystá jet do města a manželka ho žádá, aby jí koupil podprsenku. Ve městě dojde do obchodu a že by chtěl podprsenku. Prodavačka se ho zeptá, jakou velikost a když vidí, že sedlák neví tak povídá: – Tak mi řekněte jaký je má, jako pomeranče, jako jablíčka, jako hrozinky, jako melouny …. Sedlák se zamyslí : – Noo, víte jaký má kokršpaněl uši?
|
nekázanka |
|
(7.6.2018 17:46:25) A to je pěkný.
A vybavilo se mi Hrabalovo
Z kupátka zazníval hovor: "Fakt, to ještě za svobodna mi šla koupit košile, ale nekoupila, protože nevěděla číslo. Ve dveřích si najednou vzpomněla a přes celej krám volá, ""Když ho škrtím, tak mám ruku vždycky takhle!"" a prodavač vzal centimetr a změřil obvod těch rukou a povídá ""Číslo čtyřicet!"" A ta košilka, jak se račte přesvědčit, ta košile mi padne jak ulitá..." Odsunuly se dveře a z kupátka vyběhl holohlavý cestující a křičel smíchem. "Zabít, to je málo!" křičel a pěstí bušil do dřevěné stěny vagónu. Když se vyřádil, vrátil se do kupátka, kde ten samý hlas pokračoval: "A já si zase povídám, když mi udělala radost na Mikuláše tou košilkou, překvapím ji na vánoce kloboučkem. A tak jdu do modes robes a povídám, ""Chtěl bych ten apartní klobouček, co máte za voknem!"" A modes robes povídá, ""Jaké číslo, prosím?"" A já jsem nevěděl, ale vzpomenul jsem si a povídám, ""Když jsme se jednou hádali, tak jsem svý snoubence dal lepáčka takhle shora a dodnes si pamatuju její hlavinku!"" A modes robes nosila tak dlouho klobouky a tak dlouho mi je strkala pod dlaň, až povídám ""To je von!"" A dal jsem ho pod stromeček a pasoval snoubence jak zadek na nočník."
|
|
|