Vítr z hor |
|
(10.8.2017 20:17:14) Asi v 8. třídě jsem cestou ze školy našla v šílené zimě obřího zmrzlého racka v zimním šatě. Napadlo mě, že bych si ho mohla vycpat, tak jsem ho narvala do batohu (z něhož čouhal ocas) a donesla domů. Než zjistím, co a jak, strčila jsem ho do mrazáku. V životě jsem sice nevycpávala, ale měla jsem v plánu zeptat se strejdy, jak se to dělá. Máma racka obratem z ledničky vyndala, ale nevyhodila ho (její bratr a otec přinášeli a přechovávali doma ledacos včetně suvenýrů z pitevny). Poradila mi, ať si ho dám za okno, že stejně mrzne. Strejda se vyjádřil, že ptáci se vycpávají blbě, protože mají moc tenkou kůži, tak jsem akci odložila na neurčito.
Jenže coby ADD puberťák jsem samozřejmě na racka pozapomněla, takže v červnu už šlo větrat jen horní větračkou. Otevřít spodní část okna bylo o život. Pak naštěstí přišly takové ty červencové vichřice a racek zmizel.
|
Vítr z hor |
|
(10.8.2017 20:28:42) Jo... ještě hodně dlouho byl na tom parapetu mastnej flek. S bělením kostí byl problém, máma nesouhlasila s vařením zvířecích hlaviček a mravenci by jim pro změnu vykousali vazy...
Ještě si teda vybavuju jednu historku s krtkem, ale tentokrát bez mrazáku. Naši našli na chatě na půdě mrtvého krtka a poslali sestru, coby nejmenší, aby ho v onom nepřístupném místě nabrala na lopatku. Pak dostali brácha se sestrou za úkol krtka pohřbít. Jenže krtek má takovou jemnou kožešinku, tak jim bylo líto ho zahrabat. Schovali ho kousek od chaty a tvrdili, že byl krtek pohřben. Asi za týden nadšeně přiběhli, že krtek vlastně není mrtvej, a že dýchá. Byli dost vytrvalí, tak jsme se šli podívat. A fakt. Krtek ležel, ale velmi zhluboka oddechoval. Odklopila jsem ho... no byl pod ním obří brouk a rytmickými pohyby ho zespodu vykusoval. Matně si vybavuju, že to mohl být možná nějaký střevlík (?).
|
|
|